Wicked (FF - Loki)

4. Právoplatný král

,,Otec upadl do tisíciletého spánku. Nebyl připraven na tak těžkou psychickou ránu a někdo za něj na trůn nastoupit musí." Loki mě jemně pohladil po tváři s hraným starostlivým výrazem v očích. ,,Ou. To ne, ne, ne." Prudce jsem sundala jeho ruku ze své tváře a o krok poodstoupila. ,,Ale ano. Teď tady o všem rozhoduji já a pozítří se nechám korunovat." Řekl zasněně. ,,,Tak to potom už tu být nemusím." Nenechala jsem na sobě znát radost. ,,Ty víš proč tu jsi, že?" Loki se probral že svého snění. ,,No ano. Otec mě sem poslal, abych..",,Pochop. Král potřebuje královnu, jinak nemá vše." Naklonil se a pokusil se mě políbit, ale já sklopila hlavu. Něco mě k němu možná přitahovalo, přitahovalo, ale zároveň děsilo. Přece nemůžu být s někým, kdo ubližuje ostatním. S takovým hajzlem. ,,Ber to tak, že se na domluveném sňatku nic nemění. A pokud chceš bezpečí Goldheimu a svého otce..",, To ovšem, že chci." Bezmyšlenkovitě jsem mu skočila do řeči. ,,Tak vidíš." Vyšel pár zlatem obkládaných schodů a posadil se zpět na robustní trůn.

Rychle jsem se vrátila zpět do pokoje a zamkla se. ,,Ten magor zabil královnu, nastoupí na trůn a já se za něj mám ještě provdat? Vždyť to nejde. Co když ublíží mě nebo mému otci?" Začala jsem vést nahlas samomluvný rozhovor. Život mi pomale protékal mezi prsty a já si nevěděla rady. ,,Neublíží, pokud mu nedám důvod, ale to by znamenalo dělat vše co bude chtít a navždy poslouchat na slovo." Hluboce jsem se zamyslela a obličej zabořila do polštářů postele. ,,To je kravina. Mám přece svou hrdost. Nikomu nebudu dělat vycvičeného psíka." Ohradila jsem se. ,,Jenže co mám dělat?" Byla jsem v koncích. Zahnaná do rohu jak štvaná zvěř bez možnosti úniku. Obklopovala jsem se beznadějí, když najednou někdo zaklepal. ,,Co je?!" Hned jsem vyjekla, což u mě nebylo zvykem. ,,To jsem já, slečno. Sionna. Nesu vám snídani." Ozvalo se přívětivě za dveřmi. ,,Nemám hlad. Jdi pryč." Zavrčela jsem a chtěla být sama. ,,Slečno prosím. Dovolte mi to sem aspoň dát." S její žádostí jsem tedy rozlítostněně vstala a neochotně odemkla, ale hned na to jsem si zase zalezla zpět do vyhřáté postele se saténovým povlečením. ,,Měla byste něco sníst slečno." Upozornila mě a tác s jídlem položila na malý dřevěný stolek. ,,O tom, co bych měla rozhoduju já... zatím... a teď už laskavě vypadni. Chci být sama." Zuřivě jsem se na ni utrhla a přitom cítila jak se ten vztek ve mě stupňuje. ,,Tak si snad aspoň vypíjte meduňkový čaj. Je na zklidnění a proti stresu." Chtěla mi onen šálek podat, ale já ji zarazila. ,,Tím chceš říct jako co?!" Pokračovala jsem ostrým tónem. ,,Nic, nic. Už jdu."
Utrousila chvatně, šálek položila a rychle vypadla, div si neskřípla prostý šat do dveří. Vím, že to se mnou myslela dobře, ale na pitomý srkaní čaje jsem fakt náladu neměla.

Poté co za sebou zavřela dveře se pokojem rozeznělo úžasné a uklidňující ticho. Venku se zatahovalo a dřív než jsem dopila horký čaj začalo pršet. Lehla jsem si, zakryla se a sledovala jak se kapky vody tříští o skleněné okenní tabule. Bylo hezké vidět, že moje slzy jsou oproti těm za okny nic. Netrvalo dlouho a já se odebrala do říše snů.

K večeru mě vzbudilo něčí zaklepání na dveře. ,,Elar? Elar jsi tam?" Zaslechla jsem hlubší hlas Lokiho. ,,Ehm.. Ano." Hlesla jsem ještě rozespale a trochu zmateně. ,,Mohu dál?" Neutichl. ,,...Ano." Odpověděla jsem po chvilce rozmyslu.

Loki vešel do pokoje, neslyšně zavřel dveře a opatrně se posadil na postel vedle mě. Bez váhání jsem se poptala co potřebuje a posadila se taky. ,,Rozhodl jsem se, že svoji korunovaci nebudu odkládat. Vše čemu jsem dosud dával čas selhalo. Už  nechci čekat. A proto bych byl velice rád, kdyby jsi mě dnes večer doprovodila." Zahleděl se mi do očí a hladově čekal na odezvu. ,,Hmm.. nemyslím, že je mě u této příležitosti třeba. Takže raději ne." Odvětila jsem s mírně sklopenou hlavou. ,,To nebyla otázka." Pokračoval s upřeným pohledem, ústa stáhl do úzké linky a dostal tak vcelku vražedně znepokojivý výraz. ,,Prosím?" Nechápavě jsem se zeptala. ,,Že to nebyla otázka. Já chci, abys tam byla." Počal vysvětlovat něco, co pro mě nedávalo smysl. ,,D-dobře." Trochu jsem se zakoktala, jelikož se bála říct opak. ,,Fajn, tak se připrav." Zaskočen mým souhlasem přikývl a odešel.

,,Co mám teď dělat?" S dotazem jsem se začala nervózně procházet po pokoji. ,,Fajn, fajn. To zvládnu. Obleču si nějaký šaty. Na chviličku se tam ukážu a pak se zase bez povšimnutí vytratím." Mumlala jsem si pořád dokola, abych se trochu uklidnila a mohla najít šaty.

Převlečena ve světlemodrých šatech jsem stála naproti velkým zlatem posazeným dveřím vedoucích do obřího hlavního sálu, který hlídala stráž. Podle vyrválu a hlasotu byla oslava v plném proudu. Bohužel já pořád stála před těmi dveřmi a váhala, zda - li vstoupit. Popravdě dvakrát nemusím takovéto akce, kde je mnoho lidí, spíše se jim pokud možno vyhýbám, ale teď musím.

,,Připravena?" Ozval se za mnou chladný monotónní hlas.

Zprudka jsem se otočila a pohlédla na blížícího se Lokiho. ,,J-jak to, že nejsi uvnitř?" Zadrhla jsem se. ,,Mohl bych se zeptat na totéž." Odsekl a protože byl asi o hlavu vyšší než já donutil mě pohledem do očí mírně zaklonit hlavu.Dostala jsem tak pocit podřadnosti a bezcennosti, který jsem nesnášela. Né, že bych byla arogantní či navýšená, ale prostě jen nesnáším ten pocit, když je někdo na de mnou. Loki se otočil ke dveřím a já stanula po jeho levici. Zaraženě jsem se na něj podívala a on mi nabídl rámě. Nechápavě, ale lehce jsem se tedy uchopila jeho paže. Pak pokynul strážím a ty pomale otevřely velké lesklé dveře. Oba nás náhle oslnil ohromný sloup světla. Hlasy přihlížejících rázem utichly a postarší mužský hlas z tribuny oznámil : "Jeho veličenstvo princ Loki."