Wicked (FF - Loki)

15. Věřit?

,,Věřit ti? Loki já nejsem blázen. Kdysi jsem ti i věřila, ale..",, Já vím. Posral jsem to." Provinile se zadíval do země. ,,Byl jsem zaslepen touhou vládnout a svou mocí. Chtěl jsem mít vše, ale došlo mi, že nemám vlastně vůbec nic." Hlasitě polkl a odmítal navázat oční kontakt. Bál se. Protože kdyby to udělal mohlo by mu ukápnout pár slz, které by zranily jeho bezednou hrdost. ,,Zůstal jsem sám. Zní to divně a vervomocí jsem se tomu chtěl vyvarovat, ale asi jsem se něco naučil." Odmlčel se. Bylo zvláštní ho vidět s něčím, čemu se říká svědomí. Mám dojem, že on sám nevěděl, že ho má a litoval toho. ,,Myslím, že k tobě něco cítím." ,,Na to už je pozdě." Rychle jsem přerušila jeho slova a s nezájmem se otočila zády. ,,Ano, to chápu." Usmál se, přikývl a dělal, jakoby nic. Ve skutečnosti ho to, ale žralo, jen to nechtěl přiznat. ,,Co se to s ním jenom děje? Že by z čista jasna dostal rozum? To se mi nezdá. A ještě chce mou důvěru?" Pomyslela jsem a zavrtěla hlavou s tím, že musí být magor.

,,Ale víš, na co pozdě není?" Zeptal se z nenadání. ,,Na co?" Pochybně jsem sklopila hlavu. ,, Naučit tě ovládat tvou schopnost." Informoval Loki s nepatrným nadšením. ,,Proč bys to ..?",,Uznej teď jsi nebezpečná sobě i okolí." Nenechal mě doříct. ,,Dokázala jsem to zastřít v tajnosti čtyři roky. Umím to držet na uzdě." Prohodila jsem nezaujatě. ,,Na jak dlouho?" Zvážněl. ,,S mojí schopností to nebylo jiné. Aspoň v tomhle mi věř." Naklonil se ke mě. ,,Ty máš led a já oheň. To mi jiné přijde." Divoce jsem se otočila, ale couvla. ,,Ale není. Pojď, předvedu ti to." Řekl medovým, ne však nijak zvrhlým hlasem. Natáhl ke mě ruku, přesně tak, jak to udělal tenkrát na tom plese. ,,Loki jestli mi zase lžeš .." Proběhlo mi hlavou. S rozvahou jsem tedy jemně vložila svou hebkou drobnou ručku do té jeho.

Hned jak jsme vstoupili do prostřed velké haly Loki mou ruku zlehka pustil a vzdálil se ke stolu, kde měl v keramickém džbánu přichystáno víno a dva zlatavé poháry. ,,Dáš si?" Pohlédl na mě a začal jeden soustředěně nalévat. ,,Ehm.. ne, děkuji." Odbyla jsem ho a zůstala stát daleko od něj. ,,Tak ukaž co umíš." Pobídl mě s pokrčením ramen. Nezkušeně jsem se napřáhla a mávnutím se pokusila vyvolat oheň, však s hořkým neúspěchem. Nad tím chabým pokusem se musel Loki po tají pobaveně zasmát. Nestihl se ani napít, zlatý pohár položil a došel ke mě. ,,Děláš to špatně. Vžij se do toho." Uchopil mou ruku a navedl ji na správný švih. ,,Takhle vidíš?" Udělal ten samý pohyb a jeho ruka zmodrala. Překvapeně jsem vytřeštila oči a s obavami suše polkla. ,,Toho se neboj. Teď ty." Uklidňujíc pronesl. Z hluboka jsem se nadechla a onen pohyb procítěně zopakovala po něm, ale zase bez úspěchu.

,,Ukaž. Musíš energii vyslat odtud - sem." Řekl a hladce prstem přejel od mých zápěstních žilek až po konečky prstů. ,,Soustřeď se." Šeptl a kousek ucouvl. Znovu jsem se nadechla a s ladným lehkým mávnutím ruky se v mé dlani objevil malý sloup ohně.

S polekáním jsem se do zářivých plamenů zadívala. ,,To je ono. Ohně se nemusíš bát. Tobě jako jediné neublížit nemůže." Loki dívajíc se do ohně mluvil poklidně a srozumitelně. Jednou rukou mě sebejistě objal zezadu kolem ramene a druhou narovnal těsně vedle mé, která měla v moci ten planoucí živel. Na jeho ruce se začaly tvořit malé ostré mrazivé krystalky, které rostly, až se v jeho dlani začal třpytit tmavě modrý ledový vír magie. Napětím jsem ani nedýchala. Oheň a led se kolem sebe začaly sukovat a proplétat jako pevné dlouhé větve stromů, když ze sebe najednou vytvořily dvě postavy - jí a jeho, které spolu křehce a pomale tancovaly. Bylo to nádherné, ale určitě také dost nebezpečné.

,,A jak to můžu zastavit?" Nesměle jsem se otázala po chvíli té překrásné podívané. ,,Jednoduše." Odvětil, máchl  a z ruky mu zmizela třpytivě ledová postava. Z mé se stal zase jen  obyčejný plamínek. Mávnutí jsem zopakovala, ale oheň neustal. ,,Zkus zatnout pěst." Řídila jsem se jeho slovy a uposlechla. ,,Tak a teď se uvolni a pěst povol." Učinila jsem tak podle jeho rady a oheň vyhasl. ,,No vidíš, že to jde." Pověděl a zaraženě si přejel jazykem po už skoro zhojeném rtu, který jsem mu zákeřně roztrhla, když se mě pokusil poprvé násilím políbit.

Rozvážně se ke mě naklonil a byl ochoten, ať to stojí co to stojí zkusit to znovu. Jeho dokonalé safírové oči mě hypnotizovaly a já se mu najednou už nechtěla bránit. Měla bych po tom všem co mi udělal, ale někde hluboko uvnitř mi můj vnitřní hlas říkal, že je to v pořádku. Lituje toho a to je hlavní.