Wicked (FF - Loki)

25. Sourozenecký odpor

K opětovnému vzbuzení mě přiměl hluk vycházející z vedlejší místnosti. Otevřela jsem oči a vedle sebe spatřila prázdné místo. Zpozorněla jsem, posadila se a pomale začala jednou volnou rukou sbírat z chladné kamenné země své Midgárdské oblečení. Mezi tím, co jsem se stihla obléknout jsem z daného hluku rozpoznala dva mužské hlasy. Jeden Lokiho, ale druhý hlubší drsnější zcela neznámý hlas. Tmavé siluety mihotající se ve světlém obrysu rámu dveří vychazejícího z druhého pokoje ve mě probudily o situaci zarážející zájem. ,,Dost bratře!" Leknutím jsem nadskočila, když cizí hlas zařval a udeřil pěstí do stolu. ,,Thore ztiš se." Zasyčel nepřátelsky Loki. ,,Jak jsem řekl. Musíme jít! Zpátky na Ásgard k Všeotci. To ten rozhodne o tvém osudu. Ne já" Pronesl hlubší hlas a ozvala se opět hlasitá rána, se kterou jsem se mírně přiblížila ke stěně hned vedle dveří. ,,Ááá, takže tatíček poslal svého milovaného synáčka, aby spasil svět a mohl se pomstít. Řekni, proč pak jsi v tom tvém "království" nezůstal a do všeho se nesral?! Stejně už je pozdě nemyslíš?"  Nečekal na odpověď. ,,Jo a ještě něco trhni si." Vyjel princ. Tohle si líbit nenechal a jeho pohár trpělivosti zřejmě už přetekl.

Ze dveří se vyvalil vysoký blonďatý muž s delšími vlasy seplými do zadu a silně svýral jednou rukou Lokiho hrdlo. ,,Tak trpělivost v rodině nemá ani jeden." Pomyslela jsem si, po ucouvnutí několika kroků. ,, S moji silou se rovnat nemůžeš. Dobře víš, že to co jsi provedl je neomluvitelné a upřímně pevně doufám, že za to budeš náležitě potrestán. Kdyby mělo být po mém pominu sourozenecké vztahy a zabiju tě na místě." Tiše vyslovil, ale Loki se jen bez jakéhokoliv náznaku omluvy, nebo svědomí posměšně ušklíbl. ,,Do toho bratře," prskl mu do tváře. Najednou oba z čista jasna ztuhli v daném postoji a ve stejný moment pohlédli na mě. Zavládlo trapné ticho. ,,Zlato? T-ty už jsi vzhůru? No asi bych ti měl někoho představit." Loki se přidušeným hláskem snažil zklidnit situaci. ,,Kdo jste?" Blonďák, ale jeho klidnou komunikaci utnul hrubým hlasem a vyzívavě mi pohlédl do vylekané tváře. ,,Ehm... Myslím, že mě trápí tatéž otázka." Pohrdavě jsem obehrála otázku na jeho hřiště. ,,Moc si nevyskakuj Midgárďanko. Nemáš ani ponětí s kým máš tu čest." Zuřivě vyhrkl a snad nevědomky povolil stisk Lokiho krku, který neotálel ani chvíli nad hlubokým nádechem z ubraného kyslíku. ,,Za to ty to asi víš moc dobře co? A pro tvoji informaci, aby bylo jasno. Já nejsem žádná Midgárďanka." Zákeřně jsem odsekla, čímž ho nejspíše o to více naštvala, protože vykonal pár těžkopádných zastrašujících kroků směřujících ke mě. Zkrátka vystartoval po mě tak rychle a prudce, že jsem reflexivně přivřela oči a čekala snad i tupou ránu do obličeje, ale Loki včas zareagoval všimnouc si tvořícího se plamínku ohně v mé dlani a zaujal obraný postoj mezi mnou a tou blond gorilou zvoucí se jeho bratr. ,,To by snad stačilo." Pronesl Loki s přímo nataženou pravou rukou k rozzuřenému Thorovi a druhou mě nenápadně pobídl, abych se schovala za jeho zády. Bylo to milé a ochranářské, překvapující a nečekané gesto.

,,Bratře, to je v pořádku. To je moje žena Elar." Tiše s nehmatatelným nádechem strachu mě Loki představil a Thor lehkým zmatením strnul. ,,Děláš si..",,Ne. Byl jsi dlouho pryč a o hodně věcech ani nevíš." Přerušil ho Loki klidným hlasem a přitom vyzněl, jakoby nikdy ničeho nelitoval. ,,Vím toho dost na to, abych tě odvedl!" Blonďák prudce zvýšil monotonní drsný hlas. ,,Zabils matku." Dodal smutně, ale vzápětí se rozčílil. ,,A všechno jsi to zakončil tou základnou. Měl jsem tam přátele." Náhle, jako když udeří blesk z čistého nebe vyraplil a chytil Lokiho opět za tipec a vyzvedl ho vysoko do vzduchu, ten jen otráveně povzdechl a prohodil: ,,Tak Elar tohle je můj bratr Thor." Vyslovil přesně tak, jakoby takovou šikanu snášel celý život a úplně si na ni zvykl. S jeho pošetilými slovy Thor rozevřel volnou dlaň druhé ruky a prudce ji vstyčil k malému obdelníkovému oknu, z kterého během pár sekund dovnitř vletělo s mohutnou ránou kladivo s pevným koženým řemenem. Na půl rozbitá tabule skla dopadla z výšky na betonovou podlahu a roztříštila se na malé ostré kousíčky. Za to kladivo si přesně našlo své místo v hrubě opracované dlani svého pána. Plaše jsem o krok ustoupila, ale Loki si mého zrychleného a nečekaného pohybu všimnul, neváhal a silně mě popadl za zápěstí. Dřív, než jsem stačila vyjeknout Thor pozvedl své kladivo do výše. Zajiskřilo modrým bleskem a všechny nás pohltil duhově zbarvený sloup světla s Thorovým mohutným zvoláním: "Heimdalle."