Wicked (FF - Loki)

6. Krutost

,,Myslím, že si rozumíme." Loki se zákeřně pousmál a stisk povolil.Vysmekla jsem se mu a pomale od něj poodstoupila. Trochu zavrávorala, ale nespadla. ,,A nechtěj, abych do té tvé hlavinky vlezl a udělal tam pořádek." Dodal s přísným pohledem a zdviženým ukazováčkem přímo na mě. Vyděšená se slzami na krajíčku jsem si v hlavě přebírala každé jeho slovo a nejen to. Hlavně jeho změnu v chování, jeho naprosto realistickou přetvářku. Má představa hodného prince se navždy zhroutila. Tohle je chladnokrevný hajzl, tohle je jeho skutečné já. Zdá se to zvláštní a neuvěřitelné, ale když zabil Friggu nebo ubližoval služebnictvu, pořád se to netýkalo mě a ke mě se choval s jakýmsi respektem, ale teď, když je tak krutý i na mě mám několika násobně větší strach.
Určitě dál jak k facce by nezašel, ale i tak s tímhle žít nedokážu.

Zahnala jsem slzy, vyběhla z haly a přes pár chodeb doběhla do pokoje, kde jsem okamžitě přikázala Sionně, ať začne balit moje kufry. Ani jsem nestihla zavřít dveře, ve kterých se náhle objevil Loki. Nestačila jsem ani nějak zareagovat. Prudce mě chytil za levou paži a přitáhl k sobě. ,,Pročpak balíš? Ty snad někam jedeš?" S náznakem pobavení naklonil tázavě hlavu na stranu. ,,Domů!" Odpověděla jsem rázně a beze strachu, načež mi byla jako odezva udělena pořádná facka, až mi skoro v uchu zalehlo. Takto drsně a nekompromisně se mnou ještě nikdo nejednal. ,,Sionno, polož ty kufry!" Štěkl po služebné, která tomu všemu jen bezmocně přihlížela. ,,Nepokládej je." Otočila jsem se k Sionně jen tak, jak mi to Lokiho ruka drtící tu mou dovolila. ,,Nepojedeš za tatínkem. Já ti to nedovolím. Už je pozdě na to mi utéct. Zítra bude svatba." Procedil skrz zuby a ještě víc se na mě přitiskl. ,,Já si tě nevezmu!" ,,A dost! Sionno vypadni! Je na čase, abych své nastávající udělil lekci." Loki zařval a služebná s úlekem vyběhla na chodbu. Pak lehkým mávnutím ruky zavřel dveře. Ve vteřině mě Loki odhodil. Já nešikovně zakopla o kufr a spadla vedle postele. ,,Ale vezmeš! Nezapomínej laskavě na to, že já jsem král." Pronesl ledovým hlasem, ze kterého tuhla krev v žilách. ,,Celou tu dobu si se ke mě choval slušně, jen protože jsi ještě král nebyl?" Opatrně a křehce jsem se postavila. ,,Ou-u-u. Ty ses nám snad zamilovala do toho milého a výchovného princátka?" Na tváři se mu objevil malý ironický úšklebek. ,,Já věděla, že jsi hajzl. Všechno jsi to dělal jen kvůli tomu, abys byl král. Odin upadl do tisíciletého spánku, kvůli tomu, že jsi zabil svou matku a.." Zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, co jsem právě řekla. Bylo, ale pozdě na to vzít to zpátky. ,,C-co jsi to řekla? Moment, tys tam byla." Zvážněl. ,,Ty mrcho malá!" Vystartoval po mě, ale zabrzdil. ,,Ale, když jsi to všechno viděla, proč jsi celou tu dobu mlčela?" Zastavil se s nechápavým, leč vražedným výrazem. ,,J-já měla jsem s-s.." Zakoktala jsem se a nemohla ve větě pokračovat. Lokimu zřejmě došla trpělivost, i to co drželo jeho skryté touhy na uzdě. Přiskočil, natlačil mě na zeď a dal mi ruku přes pusu. ,,Strach? Ne, ty ještě nevíš, co je to strach. Ten teprve mít budeš." Prskl mi do tváře a začal si rozepínat kalhoty. ,,Myslím, že je na čase tě trochu naučit Asgardským zákonům a pravidlům týkajících se odporování králi." Zašeptal mi do ucha, až mi z jeho horkého dechu na krku naskočila husí kůže. Házela jsem sebou ve snaze mu vyklouznout, ale vše bylo marné. Byla jsem jak malý ubohý zajíček ve spárech dravé šelmy. Jeho síla a moc mě pohltila. Něčemu takovému se nemůžu rovnat. Rychle mi začaly docházet síly a na to Loki čekal, až se mnou bude moci zcela samolibě manipulovat. Sáhl mi pod šaty a nahmatal spodní prádlo. Můj křik a nadávky však tlumila do neslyšna jeho svalnatá dlaň. Jediné co zastavit nemohl byly slzy, které z mých očí tekly proudem.

Jediným rychlým pohybem chytil moje ruce, přitiskl je ke zdi na de mnou a kolenem mě donutil mírně roztáhnout nohy od sebe. ,,Buď hodná holka a podřiď se mi." Jeho rty byly tak blízko mého ucha, že jsem jen čekala na to, kdy se ho dotknou. Celá jsem se chvěla strachem a nechutí k tomu krutému tyranovi.
Náhle se mi podbřiškem rozlila strašná bolest. Chtěla jsem vykřiknout, ale ústa mi stále kryla jeho levá dlaň a pravá křečovitě svírala moje ruce nad hlavou. Neměla jsem sílu se prát s někým dvakrát tak těžkým a o mnoho víc silným, jak jsem já. Přirážel tvrdě a rychle stejně tak jeho steny drtily mou duši. Nikdy bych nečekala, že svoje tělo budu muset odevzdat někomu takovému. Cítila jsem se zneužitá, degradovaná a ponížená.

Loki zaklonil hlavu a zavřel oči. Očividně si to užíval, ale moje bolest byla mučivá a trýznivá. Všechny svaly jsem měla v ochromující křeči. A když už Loki byl blízko vyvrcholení oddělal ruku z mých rtů. ,,Ty jeden necitelnej parchant.." Nestihla jsem ani doříct, protože mi ústa zacpal svým jazykem a začal mě drsně a divoce líbat. Toho jsem samozřejmě zneužila. Chytla jsem část jeho spodního rtu mezi zuby a Loki si tak odtažením o de mě ret roztrhnul. Okamžitě všeho zanechal. Zapnul si kalhoty, jednou rukou se chytl za silně krvácející ret a druhou mi jednu pořádnou škrábl. Cestou k zemi jsem se do hlavy prudce uhodila o malý dřevěný stolek. ,,Však ty se podvolíš. Ty mrcho!" Opovrženě zařval a pár těžkými kroky odešel z mého pokoje.

Neměla jsem ani sílu na to, abych se vyškrábala do postele, tak jsem se jen schoulila v rohu do klubíčka. Tenký proužek krve mi pozvolna stékal bokem po tváři z malé ranky v pravé části čela. Zcela jsem bolest hlavy i celého těla ignorovala a společně se slzami a únavou usnula.