Wicked (FF - Loki)

10. Chtíč

Vyděšeně jsem seděla pár metrů od Lokiho a nepřestávala k sobě tisknout zelený plášť, který jako jediný mohl skrýt moje tělo.
Nenápadně jsem se očima rozhlédla po neznámé místnosti.

Byl to pěkně zařízený pokoj s manželskou postelí v čele, balkónem, pár okny, dveřmi do koupelny, dubovými skříněmi a mými kufry - Mými kufry?! Zarazila jsem se a pohlédla zpět ke křeslu, kde se spokojeně rozvaloval Loki. ,,Když jsi byla pryč přikázal jsem služebnictvu, aby ti přestěhovali věci." Vstal a pomalým, leč jistým krokem přešel ke mě. ,,Jsme manželé. Pamatuješ? Měli bychom spolu trávit více času." Poklekl naproti mě. Palcem a ukazováčkem chytil moji bradu a jemně mě políbil na čelo. Dokonale předstíral něco, co možná v jeho jazyce znamenalo láska.

Ani jsem se nijak nebránila. Moc dobře jsem si uvědomovala, že momentálně ve své pozici vůči jeho osobě by to bylo zcela zbytečné ba možná i nebezpečné. Raději jsem tedy mlčela a vyplašeně ho sledovala. Loki povstal a rozkráčel se směrem k oknu. ,,P-proč jsi mě nenechal utopit se?..Proč jsi mě zachránil?" Strach a nejistota mi moc nedovolili navázat plynulou konverzaci. S mojí otázkou se zastavil a pevně zatnul pěsti. Očividně ho dotaz naštval a podráždil i tak dost pocuchané nervy. ,,Jestli se ti to nelíbí, můžu tě tam klidně hodit zase zpátky. Stačí říct." Hrubě odsekl a v půli kroku se otočil zpět ke mě.

,,Co jsi udělal s tou služebnou?" Nemohla jsem si pomoct. Musela jsem se zeptat, ovšem bylo to jak dráždit hada bosou nohou. ,,Každá ovce bude stejně pičovat na tebe, když jsi vlk." Pronesl si nahlas pro sebe a ve vteřině stál u mě a držel mě pod krkem. ,,Nechal jsem ji uvrhnout do vězení. To je její trest. Za to ty jsi si ještě žádný neodnesla. Nejdřív mi ale řekni proč...Proč mi tohle k sakru děláš?!" Rozkřičel se z nenadání a prudce mě vyzvedl do vzduchu. ,,Myslel jsem, že ti to už došlo. Mě nemůžeš utéct. Není jediného místa ve vesmíru, kde bych tě nenašel." Sadisticky zavrčel.

Začala jsem se dusit a lapat po dechu. Z rukou mi nechtěně vyklouzl zelený plášť a dopadl na podlahu podemnou.
Lokimu hned sklouzly oči z těch mých na moje nahé hubené tělo. Se zájmem a zamyšlením si mě začal prohlížet.

Oběma rukama jsem křečovitě tiskla tu jeho, která mě držela ve vzduchu a svírala mi hrdlo. Už jsem to nemohla vydržet. Potřebovala jsem se pořádně a z hluboka nadechnout. Započala jsem tedy sebou házet ve snaze se mu z pevného sevření vytrhnout, ale to ho nejspíš ještě víc rozčílilo. Mocněji mě přiškrtil a tím mi vzal i poslední šanci na nádech. Cítila jsem jak se do mé hlavy hrne tlak a povolily všechny končetiny. V tu chvíli mě Loki prudce odhodil na malý bělostný kobereček vedle postele. Sebrala jsem zbytek sil a chtěla se postavit, ale místo toho jsem zůstala na čtyřech, zapřená o lokty a rozdýchavala se. Kdybych se teď postavila určitě by to se mnou seklo.

Náhle jsem ucítila Lokiho chladné prsty, které pevně uchopily můj zátylek.
Ta nepříjemná a ochromující bolest mě donutila zvrátit hlavu. ,,Tak co myslíš? Budeš spolupracovat?" Zabředl mi do ucha. ,,Ne, prosím ne." Se slzami v očích jsem žadonila o milost a hned na to jsem za sebou slyšela rozepnutí jeho tmavých kožených kalhot. ,,Tak ty prosíš? A já myslel, že to slovíčko ani neznáš." S úšklebkem poznamenal a násilím mě přinutil přehnout se přes dřevěný okraj velké postele, načež jsem sebou zpurně cloumala. ,,Takže nebudeme spolupracovat. No jak myslíš, měl jsem dojem, že ses od minule poučila. Nevadí, já s tím problém nemám." Nekonfliktně mě usměrnil jedním paralyzujícím zmáčknutím šíje palcem. ,,Musím se přiznat. Takhle jsem si naši svatební noc nepředstavoval. No co, tohle bude utrpením pro tebe, .. ne pro mě. Kdyby jsi mi šla po vůli, kdo ví, třeba by to bylo jinak ..",,Nikdy!" Neudržela jsem se a skočila mu do řeči a chtěla se nějakým způsobem zvednout, ale Lokimu zase stačilo jen mírně stisknout můj zátylek a byl klid. ,,Proč jsi kurva tak tvrdohlavá?!" Přísně mě okřikl a mě okamžitě sklaplo.

Pak Loki přiložil svoji dlaň mezi moje stehna a pomale ní přejel až nahoru k mému klínu, tím mě přiměl mírně a nechtěně roztáhnout nohy. Zatímco jedna jeho ruka mi nepřestávala presovat zadní část krku, druhá se zaměřila na moje slabiny. Svými dlouhými prsty přejížděl všude, kde mi to bylo nejvíc nepříjemné a když se do detailů pustil k mému klínu začala jsem se vzpouzet. ,,Dost!" Utrhla jsem se na něj. ,,Ale šššš...klid." Napomenul mě nevraživě a soustředěně pokračoval. Koutem oka jsem zahlédla jeho děsivě zvrhlý náruživý úsměv. Snad jsem si ani nedokázala představit nad čím asi přemýšlí.

Rázem se z mých úst samovolně vydral jeden zastíraný vzdech, a to když do mě z čista jasna jedním prstem vniknul. ,,Co to sakra děláš?" Otázal se můj vnitřní hlas a já dala ruku před pusu, aby se nic takového už neopakovalo. Ale ke vší smůle si toho Loki všimnul a byl nucen se nad tím pousmát. Ještě vic to totiž nabudilo jeho perverzní choutky a přimělo ho to v daných činnostech pokračovat. Snažila jsem se jeho odporně vlivné a surové doteky nevnímat. Přemýšlet nad něčím jiným. Všechno by to možná i šlo, kdybych v sobě najednou necítila jeho prsty, ale jeho mužství. Bolestí jsem lehce ucukla, což se Lokimu znelíbilo. Nahnul se nade mě, takže mě zastudily na zádech a zadní části těla jeho kovové pláty. ,,Čím víc se budeš bránit, tím horší a zvracenější to bude. Veř mi." Chladnokrevně mi zašeptal do ucha a mučivě přirazil celou svou délkou.