Světlo naděje

Pondělí část 1.

Ráno jsem s Lukasem a Leou došla do chemie a zmocnil se mě strach. Nechtěla jsem ho vidět po páteční události. Když přišel Dan, řekl: ,,Tak, dobrý den..." Nebezpečně dlouho se na mě a Lukase zadíval. Vůbec se mi to nelíbilo. ,,Denis vám rozdá vaše páteční písemky. Někteří mě příjemně překvapili. Myslím si, že to dopadlo celkem slušně," a podal papíry Denisovi. Chudák Denis mu v každé hodině něco rozdává. Když jsem dostala písemku, musel mě políbit zázrak. Dostala jsem 1. Lea 2. ,,Já má 5," poznamenal Lukas. Vzala jsem jeho písemku. Myslím, že mu škrtal každou kravinu. Úplné zbytečnosti. ,,Přihlas se, máš mít 3. Tohle ti škrtl neprávem," řekla Lea. Naštěstí se přihlásil. ,,Lukasi, měl si to úplně stejné jako Petr, tuším. Takže si opisoval. Buď ty nebo on," odpověděl mu. Ten tak lže. ,,Já jsem seděl jinde, než Lukas," řekl Petr. Tak to mu udělal naschvál. ,,Ticho. To je jedno, kdo tam seděl. Prostě jsem tě viděl opisovat a konec. Dnes budeme probírat kyseliny," a spustil látku. Nevím, proč mu dělá dobře ničit ostatním štěstí. Celou hodinu ho nikdo neposlouchal. On si toho naštěstí nevšímá. Vždy si myslel, že někoho jeho hodiny zajímali. Po hodině si mě zavolal a já jako poslušná žákyně šla.

Dan: ,,Chci se s tebou domluvit po dobrém. A myslím si, že ty na to také přistoupíš. Neboj se. Jsem si tím jistý. Budu čekat na každou Lukasovu chybu. A pokud se s ním do tří dnů nerozejdeš, tak ho nechám vyloučit.

Já: ,,To nemůžeš. Nic neprovedl." (Začínám se bát a myslím si, že tohle je ten jeho plán. Zatím je tedy nic moc.)

Dan: Abych tě seznámil s našim školním řádem... Žák, který před budovou školní či v ní kouří cigarety a bere drogy, bude bezpodmínečně vyloučen. A aby se mi to podařilo, tak k tomu něco dalšího přidám. To už nech na mé fantazii. Tak co tomu říkáš? Budeš s ním chodit a necháš ho vyhodit ze školy? Nebo se s ním rozejdeš a budete dál přátelé? Neboj se, zjistím, jestli mi nelžeš a pokud ano, poletí rovnou."

Já: ,,To by si mi neudělal. Prosím."

Dan: ,,Myslíš, tak se koukej." (Rozešel se ke dveřím.)

Já: ,,Tak dobře, ale nepočítej s tím, že se mi dva budeme ještě někdy bavit."

Dan: ,,Uvidíš, že budeš. Nesmíš o tom nikomu říct, nebo to čeká další."

A rozeběhla jsem se ven. Začala jsem brečet a nešlo to zastavit. Nechápala jsem, jak se může v někom odehrávat taková zlost. Jak může být někdo takový. Žádný učitel mi neuvěří takovou historku a upřímně mě drží takový strach, že to udělá. Zničí mi ještě víc život. Já se nedokážu s Lukasem rozejít. Láska je moc silná. Láska je dokonce tak silná, že to musím udělat. Miluji ho.

Šla jsem za Maxwellem, že mi není dobře. On mě poslal na pokoj. Na pokoji jsem napsala Lukasovi, ať za mnou po škole zajde. Bez Ellei. Nejhorší je, že jsem něco takového čekala. Můj strach je větší. Bojím se o Leu a Lukase. Maximální strach mám z toho, že se s Lukasem přestaneme bavit a on mě začne nenávidět. Najde si pro to svůj důvod, proč jsem ho nechala. Jenže ten pravý důvod mu nemůžu říct. Ztratím nejlepšího kluka ve škole. Sice jsem nepoznala všechny kluky ze třídy a školy, ale o tom láska nějak je. Ten kterého miluje nemusí být nejlepší. Hlavně že si to myslíme my. A to si o Lukasovi myslím. A já ho musím kvůli Danovi nechat být.

*Jak zvládne Lukas s Heylin rozchod? Jak dopadne Dan? Jak se zachová Lea a Tara?