Světlo naděje

Pondělí a úterý

PONDĚLÍ

Když mě ráno vyzvedl Patrik, celkem jsem se podivila. Cestou mě vzal za pas a já si uvědomila, že musím přestat myslet o tom, že mě chce Patrik vyměnit. ,,Jsi nějaká bílá? Je ti dobře?" zeptal se mě po chvíli. ,,Jo je. To se ti jen zdá," pravdou bylo, že mi nebylo zrovna nejlépe, ale musela jsem to vydržet. Je to jen střevní chřipka nebo tak. Musím být ve škole kvůli maturitě. Nejradši bych si ve škole lehla a usnula. A taky jsem to udělala... Do háje! Po konci škole jsem šla na oběd. Ale ten jsem musela hned odnést, protože se mi z něj udělalo špatně. Tímhle by měli spíš krmit prasata. Rychle ke mně přiběhly holky: ,,Co ti je?" To je to na mně tolik vidět? ,,Jsem přetažená," řekla jsem. ,,Aha, my jsme myslely, že to o Patrikovi víš," řekly obě současně. ,,Co se s nim stalo?"-,,Na to se ho zeptej ty," řekly a mě napadlo to nejhorší. Že se mu něco stalo. Nebo má průšvih. Možná se bude stěhovat do San Franciska... Jeho rodiče tam možná dostanou práci. Nebo se snad někam stěhuje sám? To je možná ten důvod. Šla jsem rovnou k němu na pokoj, ale nebyl tam. Začala jsem přemýšlet, co se s ním děje. Psala jsem mu, ale neodepisoval. Takže jsem se učila a povídala s holkami (nejlepší kombinace). Ty mi nic nechtěly říct. Prý o tom ví pár lidí ze třídy. To je fakt úžasný! Všichni o tom ví, jen já ne. To je spravedlnost.

ÚTERÝ

Co jsem vstala, rychle jsem se upravila a šla za Patrikem. Nemohla jsem se dočkat, co zjistím. Dnes mě všechno bolí a nehorázně se mi točí hlava. Krásný den! Zaklepala jsem na jeho pokoj. Otevřel mi jeho spolubydlící. ,,Patriku, máš tu náhradnici," řekl Adam. Cože? Ke dveřím se dokoulel Patrik ke dveřím, tak jsem ho poprosila, aby zavřel dveře. On poslech.

Já: ,,Co to mělo znamenat? Co se děje?"

Patrik: ,,Řeknu to takhle... Mám jinou holku, stačí?"

Já: ,,Mám to chápat tak, že mě podvádíš?"

Patrik: ,,Správně. Omluv mě, chci jít teď chci spát."

Já: ,,A kdy si mi to plánoval říct, sakra!?"

Patrik: ,,Mě to je jedno. Je konec a pochop to. Nazdar!"

A zavřel za sebou dveře. Rozbrečela jsem se, protože jsem vůbec nepochopila, co to má znamenat. My spolu chodíme 3 roky a něco a on to ukončí takhle? Bylo mi děsně. Ještě víc mě to doničilo. Byla jsem neskutečně na dně. Nejhorší je, že o tom skoro všichni věděli! Jen já ne. Musím být pro smích. Všem. Proto jsem nechtěla jít dnes do třídy. Do toho jsem měla ubrečený obličej, takže takový bonus. 3 roky zažíváte s někým plno zážitků a v jednu sekundu to skončí! Víme o sobě všechno a přitom zjistíme, že nic nevíme. Zkoušela jsem se cestou do třídy uklidnit, ale nějak mi to nešlo. Bylo mi neuvěřitelně špatně. Když jsem vešla do třídy, tak si pár lidí něco šeptalo. Buď budu poslouchat to, jak nám to slušelo a že je to škoda, nebo že jsme se k sobě stejně nehodili. Jenže já nechci nic slyšet. Sedla jsem si do lavice a čekala na holky. Ty ke mně sedly a hned věděli, co se stalo. To byl hrozný pocit.

Přišla učitelka Pavla a zeptala se nás, kdo by chtěl z latiny vyzkoušet. Sebrala jsem všechny síly a zvedla ruku. Dokonce jí zvedl i Lukas, takže jsme byli zkoušeni. Byla jsem u Lukase nejvíc blízko za poslední roky. Lukas se na mě usmál a já na něho. Pak nám Pavla začala diktovat pojmy, ale u třetího se mi to neuvěřitelně zhoršilo. ,,Dobrý, Heylin?" zeptal se mě Lukas, ale jakmile to dořekl, tak jsem spadla na zem. Vůbec jsem nereagovala. Záchranka mě zavezla do nemocnice New Orleans.

*Co se děje s Heylin? Jak to s ní dopadne? A kdo ji nečekaně navštíví? Že by se ji šel omluvit Patrik?