Světlo naděje

Domov část 2.

Přišla jsem zdrcená domů a šla do kuchyně, kde byl vzkaz: Ahoj, jeli jsme na výlet. Udělej si něco k večeři. Přijedeme pozdě. To je hezký, že mi napsali, že jsou pryč. Alespoň mám čas na sklep. Sešla jsem do sklepa a hledala krabici s nápisem Heylin. ,,Tady je!"zaradovala jsem se a vyndala. Odnesla jsem jí do obývacího pokoje na stůl. Byla jsem nedočkavá, co tam bude. To, co jsem měla celý život ve sklepě, ale až teď jsem ji našla. Když jsem ji otevřela, do oka mi rovnou padla fotka. Byla to svatební. Mladý táta a mamka. Zezadu fotky bylo napsané: Pravá láska nikdy neskončí, tak jako v pohádkách dobrý konec. Ten citát měl pravdu. Sněhurka přeci také zažila plno nástrah, ale na konci pohádky najdeme: A žili spolu šťastně, až do smrti. A už nikdo neřeší, jak to s nimi bylo dál. Víme jen, že se milovali a měli se úžasně. Pak tam byl vzkaz:

,,Drahá Heylin,

nikdy nebudeš sama. Možná ti to tak bude připadat, ale já tu vždy budu. I když budeš spát, přemýšlet, budeš šťastná, vždy. Bojím se, že se ti spíš otec odcizí. Nebude určitě stejný. Ale někde tam uvnitř bude. Sice není láska taková jako v pohádkách, ale pevně věřím, že tvá pohádka bude zakončená tak jako každá. Žili šťastně, až do smrti. Tedy spíš vím, že to tak bude.

Ty to totiž vše zvládneš. I ty nejtěžší chvíle, protože na to nikdy nebudeš sama. Budu vždy s tebou, Heylin. Miluji tě a to navždy. Navždy na tebe budu myslet. Na ty tvé nekončící básničky a písničky, na tvé věčné zpívání, neustále prosení o to, že by si k Vánocům chtěla poníka. Na nic nezapomenu. Ti lidé, kteří tě však opustí bez toho, aby toho litovali, nebo jim bylo jedno jakou máš zrovna situaci, nikdy nebyli přátelé. Falešní totiž odchází bez rozloučení. Pravý přítel, když tě opustí, bude potřebovat dlouhý čas, aby se s tím srovnal. Tak jako TY a JÁ. Miluj tak, jak chceš, aby milovali oni tebe. Miluji tě moc, Heylin.

Tvá maminka

Četla jsem to několikrát a přesně se trefila do mé situace. Musela jsem brečet. Byl to ten nejkrásnější a nejupřímnější dopis, který mi kdo napsal. Byl tam poznámkový blok a adresa babičky a dědy. Splním jí sen. A zítra tam pojedu. Pojedu vlakem. Otec bude stejně s Briou. Dále tam byl její deník. Přečetla jsem si hned jeden článek:

Dnes jsem potkala Petra Petroviče. Byl úžasný a moc si rozumíme. Možná jsem se zamilovala, ale je tu však otázka, jestli bude milovat on mě? Dnes máme spolu doučování, tak uvidím. -Renata

Myslím si, že historické deníky jsou úžasné. Myslím si, že v té době si maminka nedokázala představit, že se s ním vezme a bude mít 2 děti. Jako poslední tu byl její stříbrný náhrdelník ve tvaru srdce. Vzala jsem si ho na sebe a v tu ránu jsem začala přemýšlet, proč až teď se vracím do minulosti. Proč jsem neřešila tohle dřív, nebo proč mi o tom alespoň otec nic neřekl. Pokud o těch všech věcech ví. Navíc kdyby nepřišel doktor, kdo ví, kde bych teď byla. Neznala bych Dana, Lukase, Leu a Taru. Co by se teď v mém životě odehrávalo? Jenže řešit otázku ,,co kdyby" je nesmyslné. Musíme přemýšlet nad tím, co jsme. Ne nad tím, co by jsme být mohli.

Potom přišel otec s Briou. Měli jsme večeři, při které nám nekonečně Bria vyprávěla, co se stalo. Automaticky jsem vypnula poslouchání. Otec jí taky nějak neposlouchal. Pak se na mě najednou zadíval, tedy přesně na maminčin náhrdelník. A hned, co mu to došlo, přerušil Briu: ,,Kde si ten náhrdelník vzala, Heylin?" Byla jsem ráda, že změnil téma. Nemohla jsem mu říct o sklepě, tedy měla jsem takový pocit, že o té krabici nesmí vědět. ,,Dal mi ho doktor. Ještě mi dal k tomu její deník, jestli chceš, můžeš si ho přečíst. Myslím, že by tě to mohlo zajímat," on se najednou rozzářil. Nad Briou bylo najednou nějak černo. ,,Ale drahý, neměl by si se vracet do minulosti," poznamenala Bria. On jí neposlouchal a zeptal se mě, kde ho můžu najít. Navedla jsem ho do mého pokoje a on odešel. Co odešel, začínala jsem víc přemýšlet o New Orleans. Jaký budou prarodiče? ,,Přestaň mu připomínat Renatu, teď má mě. I kdyby přemýšlel na ní pořád, stejně jí to život nevrátí! Varuji tě. Nemotej se mi do toho," myslím si, že tohle bylo od ní nepatřičné. ,,Kdyby jste ho milovala, tak se takto rozhodně nechováte. Měla by jste se zamyslet, jak se chovat při těchto událostech," a zvedla jsem se. Odešla jsem do pokoje. Na internetu jsem hledala na mapě, kde bydlí přesně prarodiče, abych je našla. Po 10 hodině ke mně přišel do pokoje táta: ,,Dočetl jsem to a myslím si, že by sis to měla přečíst. Teď se hodně topím v minulosti a chci se díky Brie přes to přenést. V mém životě bude stejně jen Renata. Omlouvám se, jestli teď budu děsný otec." A odešel. Bylo to divné. Takovou větu mi nikdy neřekl, ale potěšila mě. Ujistil mě tím, že Briu nemiluje. Že v jeho životě byla pravou láskou jen Renata. Tato věta mi dodala pocit, že musím zabránit Brie, aby nás zničila. Kdyby alespoň žili tátovy prarodiče. Ty by mu mohli otevřít oči. I když asi táta tuší, že Bria je jen taková náhrada. Hodně špatná náhrada a to si myslím pořád. Čím dál tím víc.

*Jaký bude mít Heylin zvláštní sen? Jak dopadne výprava do New Orleans? Co bude pro ní největší šok? Na koho zapomněla ve svém životě?