Světlo naděje

Operace Mamka pokračuje

DEN 4. (pokračování)

Když jsme byli konečně všichni u auta (nakonec za 2 hodiny kvůli Caroll), mohli jsme vyjet. Začala jsem pociťovat rodinné pouto. To, co mi tak dlouho chybělo. Stejně jsem nemohla věřit, že ze dvou členů, jsme 4. Konečně se u mě objevilo pouto, které jsem tolik záviděla Steff, když někam odjížděla s její rodinou a já musela sama sedět doma. Byla jsem vlastně pořád sama doma. Táta byl pořád v práci. Pak se tu objeví Briana a táta s ní začne jezdit na výlety, div mu peněženka neuletěla.

Když jsme konečně přijeli na místo, tak jsme čekali na mamky reakci. ,,Tady to znám," vyšla z auta a šla rovnou ke vchodu. Vyndala klíče a odemkla. Všichni jsme se překvapeně koukli. Naštěstí jsem uklidila tak, že nikdo nepozná, že jsem tam byla. I když o tom táta asi ví. Když jsem to na něj zakřičela. Vzpomněla jsem si, jak odemykal Lukas. Musela jsem se začít smát. Večer jsme šli grilovat. Měla jsem navíc velkou chuť na opečené masíčko. Pak mi najednou začal zvonit mobil. To bude Patrik. Na obrazovce byla Stefanie:

Steff: ,,Ahoj. Ty mě hodně ignoruješ!"

Já: ,,Já ti pořád píšu. Ty si mi nenapsala ani jednou."

Steff: ,,Já ti pořád... Píšu."

Já: ,,Ty máš teď Steva, že?"

Steff: ,,Tak o to ti jde! Ty žárlíš. Říkala jsem ti, jestli nebudeš jednat, tak budu já. Navíc máš kluka.)

Já: ,,Posloucháš se? Tohle si nedělají kamarádky, ne? Bývalé..."

Steff: ,,Takže nebudeme kamarádky kvůli Stevovi?" (Nejde mi o Steva, ale o princip!)

Já: ,,Ne, to je kvůli tomu, že si mě vyškrtla ze života. Co se stalo?"

Steff: ,,Dana mi řekla, že mě pořád s každým pomlouváš."

Já: ,,Odkdy věříš Daně a mně ne? Tak za ní utíkej, ona ti ještě něco určitě řekne."

Steff: Takže to je pravda, tak tohle jsem od tebe nečekala."

Já: ,,Není. Věříš holce, kterou ani neznám. Nechápu, co se s tebou stalo. Myslela jsem, že jsme byly doopravdické kamarádky. Zase jsem se zmýlila."

Steff: ,,Lžeš! S Danou se bavíš. A moc. To ty mi tu lžeš!"

Já: ,,Víš co? Jdi za Danou a nech mě být. Začínáš věřit lžím."

A položila jsem mobil. Nechápu, co se může stát s lidmi, které dlouho známe. Ještě s těmi, které jsme nazývali přáteli. Už mě přestává bavit rozeznávat falešné lidi.

DEN 5.

Lidé přicházejí, odcházejí, vracejí se, ale ti pravý tu s námi vždy budou. Tahle je věta, co mě celým životem provází. Myslím si, že to co se stalo mezi mnou a Steff se časem vyřeší. Sice se říká, že se časem vše vyřeší, ale nemyslím si to. Volal mi znovu Patrik.

Patrik: ,,Ahoj, slyšela jsi někdy, že chtějí kluci pomoc od holky?"

Já: ,,Tak párkrát jo. Co by si potřeboval zrovna ty od holky?"

Patrik: ,,Já bych jí od tebe potřeboval. Chtěl bych, aby si mi řekla ano."

Já: ,,No, když mě překvapíš, tak třeba jo."

Jestli to chápu správně, tak to byla zabarvená otázka, jestli bych s ním nechtěla chodit? No uvidíme, jestli jsem to pochopila správně. K obědu jsme měli těstovinový salát a já jsem si přála, aby tenhle den neskončil. Bylo krásné se dívat na rodinu, jak je šťastná. Mamka mezi nás dokonale zapadla a nepřipadá mi, že se od nás někdy odloučila. Jako by naší rodinu znala, i když tu nebyla. Pravdou osudu je ta, že nevíme, jak to bude dál, až se vrátíme domů. Jak říkám, měla 10 let svůj život. Měla svůj režim. Navíc nevíme, jestli si vzpomene a podle doktora je to malá pravděpodobnost. Hlavně, že si na něco vzpomíná. Odpoledne jsme šli na túru (jako já s Lukasem). Naštěstí je mi už dobře. Dnes je pátek. Zajímalo by mě, co dělá Lea, Patrik a Lukas.

DEN 6.

Vzbudila jsem se v parádní náladě. Měla jsem za tu dobu nastřádané tolik pozitivní energie, že to nebylo možné. Už zítra se dozvíme, co bude chtít mamka. A bojím se, ale musím věřit. Víra nás dovede nejdál k našemu cíli. Navíc mi došlo, že s mamkou chodíme do stejné školy, takže jí budu pořád vídat. Trošku se bojím, že bude vědět o všech mých známkách a mých problémech. Bude má nová třídní učitelka. Navíc mi hned ráno volala Lea:

Lea: ,,Ahoj, jak se máš? Už mi chybíš. Dokonce i Patrikovi."

Já: ,,Ahoj. Vy mě taky chybíte. Patrik mi včera volal. Trošku jsem nepochopila, co myslel tím, že mu mám říct ano, ale nevadí."

Lea: ,,Celý dny o tobě mluví, co by jiného chtěl. Jak to jde s mamkou?"

Já: ,,Jo, super. Jde to líp, než bych někdy čekala." (Že jsem našla mamku, jsem jí hned volala v pondělí. Jí říkám všechno.)

Lea: ,,Potřebovala bych na ní číslo."

Já: ,,Fajn, nadiktuji ti ho." (Šla jsem za mamkou, aby mi ho řekla.)

Lea: ,,Jo, díky moc. Mamka ho bude potřebovat. A co Stefanie?"

Já: ,,Včera jsme se pohádali, prý jí pomlouvám. Blbost!"

Lea: ,,Tak dalo se to vyčíst z jejího chování. Jo a byl za mnou Lukas. Ptal se na všechno. Když jsem mu nic neřekla, tak mi řekl, že má holku Alexu z vyššího ročníku a naštvaně odešel."

Já: ,,Takže to je pravda, že má holku. No nic. Chtěla jsem mu říct, proč jsem ho nechala, ale teď už je to jedno!"

Lea: ,,Stejně to nebude něco dlouhodobého. Je s ní jen z trucu. V pohodě?"

Já: ,,Jojo, mě je to jedno."

Pak jsme si chvíli povídali. Sice mi to nebylo jedno, ale musela jsem své lži sama uvěřit.

*Jak dopadne den? A celý plán? Jaký bude návrat na internát? Koho nového potká Lea a co s ní udělá?