Světlo naděje

New Orleans část 1.

SEN

Stála jsem v parku a šla si sednout na lavičku. Ten park jsem nepoznávala. Koukala jsem se rovně a najednou si ke mně někdo přisedl: ,,Ahoj, miláčku." Byla to maminka. ,,Mami?" zeptala jsem se hloupě, ale nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Neboj se. Ve škole ti to jde úžasně. Od Dana by ses měla držet, co nejdál. Lukas je naopak úžasný kluk. Vím, že ti pořád nějak záleží na Danovi," a měla pravdu. ,,Někde ve mně je nějaká ta chtíč, že mi na něm záleží, ale vím, že je Lukas pro mě ten pravý," ona se mnou souhlasila. ,,Vím, že toho máš teď moc, ale jsem s tebou na každém kroku a pomůžu ti," zvedla se a pomalu odcházela. ,,Neodcházej, potřebuji tě," chtěla jsem se zvednout, ale nešlo to. ,,Já jsem tu pořád s tebou, nikam neodcházím, neboj se. Musíš v sebe věřit a myslet pozitivně. Pozitivní myšlení vede k pozitivním činům. Miluji tě," a zmizela.

Vzbudila jsem se a dýchala jako o závod. Byl to neuvěřitelný adrenalin a asi hodinu jsem uvažovala, zda to byl normální sen, nebo jestli pomocí snu se mnou mamka komunikovala. Neuvěřitelné!

Při snídani jsem řekla tátovi, že jedu s Leou někam na jednodenní výlet, a že se na večer vrátím. On přikývl. Byla jsem šťastná, že neměl námitky. Sbalila jsem si jen peníze, mobil a pár fotek. Zjistila jsem, že bydlí hned vedle jednoho hotelu. Odešla jsem na vlak a přemýšlela, co se bude dít. ,,Ahoj, co ty tu?" zeptal se mě povědomí hlas. ,,Lukasi! Jedu do New Orleans. Ty jedeš domu až dnes?" zeptala jsem se, protože se mi to zdálo divné. ,,Jojo, včera jsem jel k tátovi. Dnes jedu k mamce," usmál se a dal mi pusu. Vysvětlila jsem mu, kde bydlí rodiče a nějak mu naznačila, že se určitě ztratím. Naštěstí mi nabídl, že mě tam dovede. Bylo 11 hodin, když jsme dorazili na místo. Já mám takový dar, že i navigace musí plakat, aby mě dovedla na místo. V jednom stánku jsme si něco koupili. Když jsme konečně došli k Paneláku, kde bydlí, přepadl mě strach. ,,Doufám, že tu bydlí," a začala jsem hledat zvonek s jejich jménem. Downovi. ,,Tady," ukázal mi a já byla šťastná, že tu ještě pořád bydlí. Pak mě opustil a já sbírala všechnu svojí odvahu.

Zazvonila jsem a oni mě pustili. Jelikož nevím v kolikátém patře bydlí, musela jsem číst na dveřích jmenovky. Naštěstí měli v 3. patře otevřené dveře. Stála tam starší žena. ,,Dobrý den, co by jste potřebovala?" zeptala se mě. ,,Dobrý den, přišla jsem kvůli Renatě Downové, respektive Petrovičové. Znáte jí?" museli ji znát, ale mohla to být shoda náhod. Hodně divná shoda náhod. ,,Ano, moje dcera. Co se děje?" zeptala se ustaraně a přivolala i dědečka. Byla jsem neskutečně, že oba žijí. ,,Já jsem její dcera. Jsem Heylin. Přijela jsem za vámi, abych vás poznala," začala jsem plakat, ale i prarodiče. Pozvali mě dál. Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem ženu, co byla... ,,Mami?" ona se otočila. ,,Já jsem Renaty sestra," odpověděla mi. Byla jsem trošku zklamaná, ale byla jsem ráda, že mám tetu. Věděla jsem, že dnes bude hodně zajímavé odpoledne. ,,Je naše dcera opravdu mrtvá?" zeptali se a já přikývl. ,,Ani na její pohřeb nás nikdo nepozval," sedli jsme si. ,,Žádný nebyl, táta by to nezvládl," odpověděla jsem. ,,A svatba? Na tu jsme také nedostali pozvání," bylo mi jich líto. ,,To jí můj otec zakázal. Nevím proč, ale on není tak zlý, jak se zdá. Renata byla hodně zklamaná, že není s vámi," a dál jsem jim řekla jejich příběh i s tragickým koncem, kteří oni asi neznali. Málem ani já. Babička najednou vyndala fotku. Byla na ní mamka s tátou. Vedle sebe měli kočárek. ,,Vezmi si jí, bude se ti hodit," řekli mi a já jim poděkovala. Na oplátku jsem jim dala některé mé. Pak mi Diana, její sestra, ukázala její malý pokoj, v kterém se jen uklízelo. Nic se tam prý nezměnilo. ,,Byla tu naposledy po střední škole asi 3 roky," řekla mi. Měla tam vyvěšené fotky. Byl to úžasný pocit o ní zjistit od lidí, kteří s ní tak dlouho žili. ,,Chtěla být spisovatelka. Psala vám různé knížky před spáním," odpověděla. Vám? ,,Já jsem jediná."-,,Aha, tady se podívej na její památní albumy. Tady má úplně všechno," a začala jsem je prohlížet. Bylo to úžasné. Byla jsem jí neuvěřitelně podobná. Měla tu fotky ze základní, střední, ale vysokou ne. ,,Můžu se zeptat, kde má vysokou?" zeptala jsem se. ,,Renata neměla vysokou na 100%. Jen střední. Jen prý Petr," řekla babička. To není pravda, tedy potom, co jsem pochopila. Mě měla přece po vysoké. Pak jsem vzala album s názvem: S Petrem. Otevřela jsem ho. První stránky byli z jejích schůzek, pak byly nadpisy se zásnubami a svatbou. Třetí stránka nesla název: Narození Carolline. Cože?

*Kdo je Carolline? Co se nového dozví? Setkají se někdy spolu?