Světlo naděje

Úterý

Když jsem se probudila, Lea tam nebyla. Měla jsem o ní docela strach. Pak jsem šla do třídy a potkala Lukase.

Lukas: ,,Ahoj, jak se máš?"

Já: ,,Ahoj, super. Ty?"

Lukas: ,,Už máš prý kluka! To je super. Doufám, že ho taky jen tak neodkopneš jako mě. Na to ty jsi expertka."

Já: ,,Co prosím? Ty si měl holku o dost dřív... Alexa?!"

Lukas: ,,No, super. Víš o ní, tak doufám, že žárlíš?!"

Já: ,,Hele, já jsem se s tebou nerozešla kvůli mému potěšení, Lukasi. A mrzí mě, že to tak bereš, i když to vlastně chápu..."

Lukas: ,,A proč? Docela by mě to zajímalo..."

Já: ,,Kvůli Danovi!"

Lukas: ,,Čekal jsem, že to s ním potáhneš!"

Já: ,,Nech toho! Pokud bych se s tebou nerozešla, tak by tě Dan vyloučil ze školy. Nemohla jsem ti to říct, protože by tě i tak vyloučil nebo ti něco provedl. Víš, jaké to bylo muka?"

A odešla jsem. Nechtěla jsem se s ním pohádat. Proč jsem mu to vůbec sakra říkala??? Jsem dost hloupá, ale... Alespoň už to ví. Doufám, že se nic nestane. Teď jsem musela vyřešit Leu. Byla jsem z toho incidentu trošku špatná, ale musela jsem to potlačit. Ve třídě už seděl Patrik a čekal na mě: ,,Ahoj, kde jsi tak dlouho byla?" Já jsem se jen rozhlédla po třídě, zrovna zvonilo a nebyl tu i Dominik. Ani Lea. ,,Do háje! Dominik využívá Leu, ale ta mi nevěří," sedla jsem si vedle něho. ,,Neboj se, ono jí to dojde. Teď je jen zamilovaná a časem jí to přejde. Má tě ráda," řekl mi a já doufala, že má. Mám jí moc ráda a nechci jí ztratit. Celý den se neobjevila s Dominikem ve třídě. Psala jsem jí SMS, ale neodepsala mi. Když jsem přišla na pokoj, tak seděla u stolu a dělala si úkol. ,,Čau, proč si nebyla ve třídě?" zeptala jsem se. ,,Byla jsem s Dominikem a nezkoušej mi o něm zase lhát," otočila se na mě. ,,Nelžu ti. Vím, že si teď asi myslíš, že jsem největší lhářka, ale ta lež mě každý den užírá. Nenávidím se za to, že jsem neřekla lidem úplnou pravdu. Tobě jsem jí řekla, protože tě věřím. Jsi mi dražší, než oni. Nechci o tebe přijít a to je čistá pravda. Nevím, proč bych ti měla zkazit vztah. Já jsem ti ho přece chtěla domluvit," řekla jsem jí tu nejupřímnější větu, co jsem jen mohla. ,,Máš pravdu. Jsem děsná," a začala brečet. ,,Nejsi, to on je blbec. Hodíme na něj bombu, co říkáš?" a sedla jsem si k ní. Pak jsme se usmířily a já byla ještě víc radši, že jí mám. A to díky tomu, že mi uvěřila. Kdyby mě po druhé odmítla, asi bych to nezvládla. Mám jí ráda.

Pak na nás nikdo zaklepal: ,,Jestli to je Dominik, tak ho trefím sešitem!" A šla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a byl tam jeden kluk. Řekněme, že je to třídní šprt, když to řeknu hnusně. ,,Ahoj, je tu Leonka?" řekl stydlivě. ,,Jojo, Leo?" a ona se zvedla. Leonka? To je hezký. ,,Ano, Tonny?" zeptala se ho. ,,Omlouvám se, jestli ruším, ale donesl jsem ti tu encyklopedii, jak si potřebovala. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by si se mnou šla někdy ven?" Jestli řekne ne, tak jí praštím koštětem. ,,Promiň, ale mám toho moc," a odmítla ho. Vzala jsem si z koupelny koště. ,,Chápu, že nechce jít krásná holka ven se šprtem. Tak ahoj," a odcházel. Pak jsem jí trefila koštětem záda: ,,Jdi za ním! Vždyť je hodný a on tě nebude využívat. Jdi za ním a řekni mu, že s ním chceš jít ven teď. Třeba budeš díky němu chytřejší! A bude s ním sranda," zakřičela jsem. Ona zmateně kývla a běžela za ním. Asi jí začalo hryzat svědomí. Třeba je dám dohromady!!! Samozřejmě, že jsem ji jen trošku bouchla. Jelito má konečně příležitost.

*Kdo ji doma překvapí? A  co bude šokem? Jak dopadne nečekaná návštěva Steff?