Světlo naděje

Nemocnice část 3.

,,Celou dobu nás slyšel. Zapomněla jsem to položit. Tak to je v pytli," řekla jsem. Jestli to slyšel, tak jsem slušně v háji. To není dobrý. To vůbec není dobrý. Hned jsem mu napsala SMS: Slyšel si to??? Čekala jsem na odpověď asi 10 minut. Napsal mi: Jo, rád bych to zítra vyřešil. Teď je mi z toho špatně. Proč já? Tak to je fakt úžasný. Ať mě zítra hlídají moji andělíčci. Na druhou stranu se to konečně vyřeší. Já si nedokážu představit, že by jsme spolu ještě někdy chodili. Nebudu dělat předčasné závěry. Beztak to dopadne úplně jinak.

Další ráno jsem přemýšlela, co dnes bude. Rachell se mě pokusila uklidnit, jenže já jsem hlava. To bude! Ráno se za mnou stavila babička s dědou. Byla jsem ráda. Odpoledne jsem šla na nějakou kontrolu či co. Když jsem šla z vyšetření, uviděla jsem Lukase, jak sedí před mým pokoji na sedačce. Sedla jsem si k němu a pocítila smíšené pocity.

Já: ,,Ahoj, Lukasi."

Lukas: ,,Ahoj, tak co vyšetření?"

Já: ,,Jo, dopadlo dobře. Chci ti říct, že..."

Lukas: ,,Chtěl bych začít. Když si se se mnou rozešla, přemýšlel jsem, co jsem udělal špatně. Byl jsem z toho na dně a začal jsem se chovat jako blbec. To není tvoje vina! Když jsme potom spolu mluvili, tak jsem se ti chtěl omluvit, ale měl jsem v sobě děsnou zlost. Když jsi mi řekla, proč si to udělala, došlo mi to až za delší dobu. Prvně jsem to od tebe bral jako výmluvu... Chtěl jsem jít za tebou a promluvit si o tom, jenže jsem se bál, že bych tobě a Patrikovi zkazil vztah..."

Já: ,,To já bych se ti chtěla omluvit. Ani nevíš, jak jsem si přála, abych ti to mohla říct, jenže jsem si řekla, že tě nechám být. Aby si neměl problémy. Nejhorší je, že jsem ty pocity a to všechno potlačovala."

Lukas: ,,Vůbec se neomlouvej. Chápu tě. Odpustíš mi?"

Já: ,,Nemám co. A ty?"

Lukas: ,,Nápodobně." (A bylo to konečně vyřešené.)

Já: ,,Mám tě ráda."

Lukas: ,,Já tebe taky, slečno Petrovičová. Teď bych ti chtěl něco dát."

Já: ,,Klidně, mám hlad."

Lukas: ,,A když se ti to nebude líbit, tak se na mě nenaštveš?"

Já: ,,A když se mi to bude líbit, tak ti poděkuji. Dej mi to už, prosím. Mám hlad jako vlk."

Dal mi pusu. Velkou pusu. Byla jsem neuvěřitelně překvapená. Kdyby tohle viděl Daniel, asi by nás postřílel. Ale sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napadla mě otázka, na kterou jsem se ho chtěla neskutečně dlouho zeptat. Možná jsem naivní nebo tak, ale my jsme se spolu nerozešli, protože by nám to neklapalo. Co když to může dál pokračovat skvěle? Vyčítala bych si, kdybych se ho nezeptala.

Já: ,,Takže by jsme mohli být zase spolu?"

Lukas: ,,Byl bych za to rád. Za to, že jsem ti nedonesl něco k jídlu, se ti moc omlouvám."

Já: ,,Nevadí. Už tě nikdy nechci ztratit."

A tak jsem zase s Lukasem. Stará láska nerezaví (a čím dál víc tomu věřím). Skoro každý něco cítí k člověku, s kterým se rozešel. Jen si to ani za Boha nechce připustit. Už nesmím nedopustit, aby nám někdo zkazil vztah. Danielovi a Patrikovi nejvíc! Teď bych si dala něco k jídlu. Když odešel, řekla jsem to Rachell a napsala Lee a Taře. Lea byla neskutečně ráda. Už se mi po holkách stýská.

Po pár dnech se rozhodli, že mě pustí. Ale budu muset na kontrolu za Danem. Tak to potěš pán Bůh. S Rachell nás naštěstí taky dnes pustily. Přemluvily jsme je, aby tu mohla být Rachell o den dýl. Takže se dnes balíme obě. Bylo to smutné loučení, ale slíbily jsme si, že uvidíme. Zajímá ji, jak se to bude vyvíjet s Lukasem. Já doufám, že skvěle. Už chci domů, abych se mohla učit. Vzpomněla jsem si, že když jsem jako malá odcházela z nemocnice, vracela jsem se bez mamky. Teď už naštěstí vím, že na mě čeká doma.

*Jak se bude vyvýjet vztah mezi Lukasem a Heylin? Jaká bude kontrola? Jak dopadne maturita?