Ochránce [Probíhá oprava]

Look! Can you see it?

Celý zbytek dne máma o Aaronovi nevěděla. Byl tichý a... neviditelný. Jen já celou dobu věděla, že je furt u mě.
Večer, když už jsem byla s mámou po večeři, řekla, že jde spát dříve, protože je unavená. To pro mě znamenalo, že budu muset být s Aaronem. Sama!

,,Dobrou, zlato. A promiň, že jsem byla včera tak naštvaná." řekla a mířila do ložnice. Bylo teprve osm. Ale tak co.

Přišla jsem k ledničce, vytáhla flašku s vodou a začala pít.

,,Baf!" vykřikl Aaron. Znuděně jsem se na něj podívala s plnou pusou vody. Nejspíše jsem vypadala dost vtipně s plnými tvářemi, protože Aaron dostal tichý záchvat smíchu. Polkla jsem, flašku vrátila zpět do ledničky a naštvaně jsem sledovala tlemícího se kluka pozorujícího mě. Ten se přestal tlemit a pozvedl obočí: ,,Promiň... ale bylo to fakt vtipný."
,,No... moc vtipný." obrátila jsem oči v sloup.

Naštvaně jsem si vzala deku ze sedačky a mířila na terasu. Markýzu, která nad ní byla jsem srolovala a já si mohla lehnout na suchou lavičku. Bylo po dešti. Okolí příjemně vonělo a nebe bylo bez mraků plné hvězd. Obmotala jsem kolem sebe deku a lehla si těsně k opěrátku. Kdybych věděla, že si ke mě Aaron přilehne, ležela bych na lavičce rozvalená. Jenže já to nevěděla a on si lehl ke mě. Na sobě měl tílko. Už z pohledu na něj mě zamrazilo.

,,Tobě není zima?" pronesla jsem tiše. Aaron se usmál: ,,Ne. Proč?"
Deku jsem k sobě přivinula více a dodala jsem: ,,Je celkem chladno. Proto jsem si vzala tu deku."

Aaron se jen usmál a hleděl na hvězdy. Zadívala jsem se také. Zahlédla jsem jedno seskupení hvězd, které mi připomínalo malého králíčka.

,,Aarone! Koukni! Vidíš to?" ukazovala jsem na souhvězdí. ,,Co jestli vidím?"
,,To souhvězdí." snažila jsem se ukázat.
,,Vidím jen hvězdy." řekl zamyšleně.
Ironicky jsem zvedla obočí: ,,Ha...ha... zapoj trochu fantazie. Tamto souhvězdí vypadá jako králíček."
Aaron se tak smutně usmál. Natočila jsem hlavu na něj: ,,Co je?"

,,Nikdy jsem s nikým hvězdy nesledoval. Proto mi příjdou nové a nedokážu v nich nic vidět." zesmutněl. Teď se ztratil i ten jeho úsměv.
,,No... tak teď je sledujeme spolu. Prohlédni si hvězdy nad sebou a spojuj si je. Někdy ti to připomíná nějaké zvíře, jindy věc."

Aaron se zasoustředil a prohlížel si jednotlivé hvězdy.
Já se zadívala do jeho křišťálových očí, které se leskly díky svitu měsíce.
Přeci jen, možná, kdyby jsme se seznámili jinak než tím, že mě straší v mém domě, třeba by byl fajn.
Ale je to cvok, Abi! Nech toho!

,,Mám něco! Abi! Já fakt něco našel!" zaradoval se. Usmála jsem se a zadívala se na místo, kam ukazoval.
,,Vypadá to jako hluboká pánev."
,,Aarone?" zarazila jsem ho: ,,To je Velký vůz."
,,Není." řekl uraženě, ale v jeho hlase jsem poznala, že to myslí ze srandy.
,,Fakt... tohle souhvězdí zná milióny lidí. Je to velký vůz. A tam je..."
,,Abi..." přerušil mě: ,,Ty víš, že já nejsem člověk."
Podívala jsem se na něj.
,,Už jsem ti říkal kdo jsem. A vím, že ty mi nevěříš. Taky bych nevěřil. Nikdy jsem nejezdil na nějaké výlety jako vy, nikdy jsem nesledoval hvězdy, nikdy jsem... no... vždyť je to jedno."
Chvíli jsem ho mlčky sledovala. Po chvíli vstal: ,,Je deset. Nechceš jít spát?"
Přikývla jsem.

***

,,Otoč se!" přikázala jsem mu, když jsem se chystala převléct.
,,Ale vždyť s tebou mám být stejně navždy." obhájil se.
Hodila jsem na něj vražedný výraz.
,,No jo... no jo." řekl s úšklebkem a otočil se. Já se rychle převlékla do pyžama a vlezla do mé velké postele. Aaron se otočil zase zpět, usmál se a lehl si na sedačku v mém pokoji.
,,Dobrou noc, má Abi."
,,Nejsem tvá, Aarone." odpověděla jsem. Zaslechla jsem uchechtnutí a já usla.

Probudila mě potřeba na záchod. Jak já ten pocit nesnáším. Je teprve jedna hodina ráno. Pomalu jsem vstala a zahlédla Aarona, jak s úsměvem pochrupuje. Asi se mu něco zdá. Vzala jsem deku a přikryla ho.
Pak jsem mířila do koupelny. Když jsem se vracela zaslechla jsem z kuchyně... bratra?!