Ochránce [Probíhá oprava]

Oh no! I don't want kiss him.

,,Zakloň se!" pobídla Aarona mamka. Přišla nám pomoct zastavit krvácení.
,,Omluvila se aspoň Megg? Protože za takovou ránu bych tě prosila o odpuštění." zeptala se.
,,No... spíše se jen smála." odpověděla jsem.
Aaron byl teď nakloněný nad vanou se studeným ručníkem na krku.
,,Vždyť je to jedno. Jen si nepamatuju, že by mi někdy tekla krev z nosu." dodal.
,,Už to přestáva. Budeš chtít jít domů, nebo si u nás odpočineš a pak se zůčastníš večeře?"
Podívala jsem se překvapeně na mamku. Vážně to dovolila? Slyšela jsem dobře? No...
,,Nechci vás otravovat." odpověděl mile.
Mamka se usmála: ,,Už ta krev neteče a neotravoval by jsi nás. Je to fajn tu mít tak milou návštěvu."
Kdyby jen návštěvu. On už je spíše součást rodiny. Jen mamka to neví.
,,Tak dobře." usmál se Aaron a narovnal se.
,,Zatím běžte do pokoje. Pak vás zavolám." řekla máma a šla po schodech do kuchyně. Já se na Aarona s překvapením podívala: ,,Em... fakt?"
,,Co?"
,,Fakt máma dovolila společnou večeři?"
,,Vypadá to, že ano." ušklíbl se.
Já se s ironickým úsměvem otočila a mířila k pokoji. Nahle za mnou něco třísklo... otočím se a Aaron sedí na zemi a drží se na čele.
,,Aarone! Jsi v pořádku?" vypískla jsem leknutím. Rychle jsem se vrhla k němu.
,,Jo.. jo. Jen se mi zamotala hlava."
Pomohla jsem mu vstát a odvedla ho do pokoje, kde si lehl. ,,Tak teď jsi naopak v posteli ty." zasmála jsem se. Aaron se mile usmál, lehl se na pravý bok, aby byl otočený ke mě a řekl: ,,No... teď jsem si uvědomil, že si vlastně nepamatuju nic z mého života."
Nechápavě jsem se mu zadívala do očí: ,,Třeba.. třeba si vzpomeneš."
,,Možná..." usmíval se.
Lehce se posunul. Já si z ničeho nic lehla vedle něj. Nevím jak mě to napadlo.
,,Takže už se mě nechceš zbavit?" zasmál se.
,,Možná.." odpověděla jsem.
Tak nějak jsem se začala pomalu ztrácet v jeho křišťálových očích.
Byly tak krásné... hluboké. Nikdy jsem hezčí neviděla.
,,Na co koukáš tak zasněně." ušklíbl se.
,,Na tvé oči." usmívala jsem se.
,,Jakto, že mě přestáváš ignorovat? Předtím ti dělalo problém i objetí. A včera jsi mě objala."
,,Včera jsem byla vystrašená. Nenávidím výšky." odvětila jsem.
,,Jo... vím. Nechápu, co mě to napadlo. Ještě jednou se moc omlouvám."
,,Přestaň se omlouvat." napomenula jsem ho se smíchem a lehla si na záda. Aaron ke mě natáhl ruku a zvedl mi tričko. Leknutím jsem ucukla a loktem ho omylem bouchla do nosu. Nejspíš se chtěl podívat na mou modřinu.
,,Aaau!" vykřikl a chytil si nos.
,,Sakra! Promiň... já nechtěla." rychle jsem si sedla a otočila se k němu. Pohladila jsem ho po tváři: ,,Omlouvám se..."
Lítostivě jsem ho sledovala. Taky si sedl.
,,Neteče mi zase krev?" odkryl rukou nos.
Naštěstí se mu nespustila.
,,Ne... promiň. Jsem hloupá, že jsem tě praštila." objala jsem ho na usmířenou.
,,To je vporádku. Myslím, že si to za ten včerejšek zasloužím." uchechtl se.
Po chvíli jsem se od něj odtáhla: ,,Myslím, že přátelé být můžem, ale jestli zjistím, že mě špehuješ ve sprše, tak uvidíš!" pohrozila jsem mu se záchvatem smíchu.
,,No.. úplně tě budu špehovat. I na záchodě, hele." chytil záchvat smíchu ode mě.
Přitáhl si mě k sobě a nečekaně začal lechtat.
,,Nech mě!" vypískla jsem a snažila se od něj odtáhnout.
,,Nenechám!" odpověděl.
Ve snaze se mu vytrhnout jsem se odplazila ke kraji postele a následně spadla. Ležela jsem na zemi v křečích, protože mě bolelo břicho. I tak jsem se hrozně smála a Aaron měl očividně záchvat pořád taky. Komický to pohled na nás.
Po chvíli Aaron vstal: ,,Prosímtě pojď." a zvedl mě.
,,Proč jsi mě začal lechtat?!"
,,Protože jsem prostě chtěl." odvětil.
,,To je teda důvod." protočila jsem očima.
Náhle kdosi zaklepal na dveře. Oba jsme k nim upřeli pohled.
Otevřely se a za nimi stál Toby.
,,Večeře je hotová. Takže pokud vás neruším, mohli byste jít."
Já i Aaron jsme se na sebe podívali a souhlasili. Směr kuchyně!!! Em... teda jídelna.

***

,,Omlouvám se, že toho není hodně. Máme jen palačinky." řekla nejistě mamka Aaronovi.
,,Palačinky? Mňam! Ani nevím, kdy jsem je měl naposledy." zajásal.
S úsměvem jsem oba sledovala, když v tom mě chytla nepříjemná křečovitá bolest spodní části břicha.
Hlasitě jsem vydechla.
,,A s čím chceš ty palačinky? S jahodovou marmeládou? Nebo s broskvovou? Máme i Nutelu..."
,,Mami?" skočila jsem jí do řeči: ,,Bolí mě břicho. Nemáš Algifen?"
Máma i Aaron se na mě překvapeně otočili.
,,No... jo. Mám algifen. Sedněte si ke stolu. Já ho zatím donesu."
Mámě jsem poděkovala a s Aaronem jsem mířila ke stolu. Zatím tam byla jen Megg.
,,Takže... vy spolu nechodíte, jak jste tvrdili." ušklíbla se.
,,Em..." vydala jsem nejistě.
A je to tu. Teď mě čekají připitomělé kecy přítelkyně mého bráchy.
Náhle mě kdosi chytil za ruku... pod stolem. Aaron!
,,Jistě, že spolu chodíme." usmál se a vytáhl jeho i moji ruku, jak se držíme.
,,Žádný opar Abi nemá." svráštěla obočí a pyšně, jako by vítězně, se na mě podívala.
,,Měla." odvětil Aaron.
,,Tak jí dej pusu!" přikázala mu.
,,Nemusím. Zrovna ty mě nutit nebudeš."
,,Aby ses nedivil, krasavče." ušklíbla se: ,,Na mě nějaké ruce neplatí."
Aaron se zamračil. Začalo to vypadat, že mi fakt chce dát pusu. Pevně mi stiskl ruku až to zabolelo.
Prosím nee... neee... nee...!

,,Tady je večeře a algifen pro Abinku." přišla máma.
Ulevilo se mi a zároveň mě naštvalo oslovení Abinka. Fakt mami?
,,Mami..." vzdychla jsem.
Máma se jen usmála, podala mi žličku a já si dala dvacet pět kapek algifenu.
Máma pak položila přede mě, před Aarona i před Megg talíř s palačinkama a šla ještě pro něco.
,,Abi má krámy, jo? Takže ti osm asi není." A teď to byla chvíle, kdy se ve mě vařila krev. Tohle neměla!
,,Sklapni!" zavrčela jsem: ,,Jsi ubohá! S bratrem moc dlouho nevydržíš, krávo!"
A sakra...
Rychle jsem si dala obě ruce na pusu, jako bych tím zabránila navždy takovým slovům.
,,Abigail!!" vykřikla máma. Ani jsem si nevšimla, že tu je.
Otočila jsem se na ni a vedle ní stál bratr.
,,Tohle jsem si o tobě nemyslel, Abigail." řekl sklamaně. Abigail?
Nikdy mi neřekl Abigail. To nee! Proč jsem to jen řekla!!! Proč!

Rozhlédla jsem se po ostatních. Megg, Aaron, máma i Toby na mě zírali, jako bych byla sériový vrah a chystala se je zabít.
,,Omlouvám se.. " vydala jsem ze sebe, vstala od stolu a mířila do svého pokoje.
,,Asi...asi bych měl jít domů." zaslechla jsem Aarona. Tuším, ze to chtěl udělat, aby mohl jít za mnou.