Ochránce [Probíhá oprava]

We have to go! Please...

,,Abi... On ti zpíval?!" zarazila se Rose, když jsem jí vyprávěla o včerejšku. Mezitím jsme šly ze šaten do třídy.
,,No... Jo. Nemohla jsem usnout. A dnes prý bude čekat před školou. Půjdeme mu koupit oblečení." odpověděla jsem.
Ve třídě byl hluk jako každou přestávku. Sedly jsme si do naší lavice.
Náhle zazvonilo na hodinu.
,,Rose... Taky se včera stalo něco divného." zašeptala jsem, protože i ostatní se trochu utišili.
,,Myslím, že nic už mě nepřekvapí. Tak povídej..." pobídla mě.
,,Objala jsem ho.." zašeptala jsem rychle, protože vcházela učitelka.
,,Co?!" vypískla Rose nahlas. Všichni se na nás podívali a já se plácla do čela. Rose začala rudnout: ,,Pardon..."
Přivítali jsme se s učitelkou a když jsme si sedli, učitelka se podívala s úsměvem směrem k nám. Vlastně hlavně na Rose: ,,Jestli se potřebuješ vykřičet, zkus to doma nebo někde, kde je ozvěna, ale ne tady."
Rose se stydlivým úsměvem přikývla.
Naši třídní mám nejradši. Je mladá a rozumná. Myslím, že ji mají rádi všichni. Naomi Bindgham je její jméno, ale my jí říkáme ve skratce Nemo nebo Omi. Ví o tom a nevadí jí to.

,,Dnes bude třídnická hodina." řekla a otevřela třídní knihu. Z ní vypadl papír pro březen a pro prosinec.
,,Kdo to sakra udělal?" řekla překvapeně učitelka a ohnula se pro ně.
Všichni jsme se nenápadně podívali na Leeho. Jednoho vtipálka ze třídy. Je nejvyšší, má blond vlasy po stranách vystříhané a já i Rose s ním kamarádíme. Tento týden ve škole nebyl. Až dnes tu je a povedlo se mu zničit třídnici.
Učitelka si našich pohledů všimla: ,,Lee? Nechceš mi něco vysvětlit?"
Lee poslušně vstal: ,,Ale pančelko. Za to může Andy." a ukázal se smíchem na hnědovlasého kluka vedle něj.
Ten vytřeštil oči a oba se začali dohadovat kdo co udělal.
Trvalo to asi půl hodiny, dokud se nezjistilo, že za to můžou oba. Andy si dělal z Leeho srandu, tak ho Lee pleskl třídnicí. Andy mu jí vzal a oplatil mu to. A tak vypadly ty papíry.
,,No... Když jsme konečně takovou pitomost vyřešili..." pokračovala: ,,...chci vám říct, že k nám do třídy příjde v Pondělí nový žák."
Všichni se mlčky střídali pohledama.
,,Nevím, jak se jmenuje, ale určitě sem zapadne." dodala.
Skončila hodina a pak následovaly další. Poprosila jsem Rose, aby Leemu nic neříkala ohledně Aarona a aby ho dnes odpoledne zdržela v šatně. Naštěstí souhlasila.
Když skončila i ta poslední hodina Historie, sprintovala jsem do šatny. Rose se mnou neběžela. Povídala si s Leem.
První schod...druhý...třetí...pátý...jsem venku.
Na lavičce seděl Aaron. Jakmile si mě všimnul, vstal a s úsměvem mířil ke mě.
,,Ahoj Abi." pozdravil mě mile.
Já neodpověděla, popadla ho za zápěstí a začala táhnout pryč.
Bohužel je silnější a já ho posunula možná tak o pár milimetrů.
,,Co se děje?" zeptal se se smíchem.
,,Musíme jít nakupovat. Pojď!" odpověděla jsem a dál se snažila ho odtáhnout. Nešlo to.
,,Prosím Aarone. Pak ti to vysvětlím."
Aaron se dal konečně do kroku. Oba jsme zrychlovali až jsme zmizeli z pozemku školy. Konečně jsme mohli zpomalit. Mířili jsme ke mně domů, abych si odložila batoh. Konečně pátek.
,,Tak... Proč jsi tak zrychlovala?" zeptal se pobaveně. Podívala jsem se na zem: ,,Kdyby tě viděl Lee..."
,,...tak by se na mě vyptával a ty mu to nechceš vysvětlovat." dořekl to za mě.
Překvapeně jsem k němu zvedla zrak: ,,Jak to sakra víš?"
,,Já vím všechno." zasmál se.
,,Hm..." zamyslela jsem se: ,,Kdy mám narozeniny?"
,,Dvacátého druhého srpna." vyhrknul pyšně.
Protočila jsem očima: ,,Ok... Můj oblíbený pes?"
,,Máš tři oblíbené. Husky, německý ovčák a Mexický Naháč." odpověděl.
,,S tebou to je hrozný!" řekla jsem uraženě a zároveň pobaveně.
Došli jsme domů. Uvnitř mě máma hned v chodbě zastavila: ,,Abi... Co by jsi řekla na to, že by jsme jeli k babičce?"
,,Em... Mami... Já jdu s... S Rose nakupovat. Promiň..." omluvila jsem se.
,,Fakt? Tak proč má jet Rose s námi a o ničem mi neřekla?"
Ah... Sakra...
,,Dobře... Tak jdu s kamarádem."
Máma se usmála: ,,S tou Rose jsem si dělala srandu. Užijte si to venku."
Úsměv jsem opětovala a vyběhla schody do pokoje. Je fakt vtipná. Hodila jsem batoh do prostřed místnosti. Aaron se oběvil vedle mě: ,,Takže... Kam půjdeme jako první?"
S úsměvem jsem se otočila naproti němu: ,,Prvně si koupíš něco na sebe, aby jsi nechodil furt v tom samém. Musíš být spocený, ne?"
Aaron s úšklebkem zvednul ruku: ,,Vidíš snad v tom podpaží něco?"
Ani skvrnka. Ruku jsem zvedla já. Uh... Bezva.
,,Ty ses nám nějak zapotila." začal se Aaron smát.
Cítila jsem se trapně. Nejspíše jsem se začervenala. Pomalu jsem mířila se sklopeným zrakem ke skříni. Aaron se přestal smát: ,,Promiň. Já to nemyslel nějak zle."
Sundala jsem si tričko a ani jsem nevnímala, že se na mě vlastně Aaron dívá. Stála jsem k němu zády. Vzala jsem deodorant a našplíchala si podpaží. Aaron se rozkašlal. Otočila jsem se a uviděla, jak si Aaron přikrývá rukou pusu. ,,Promiň." omluvila jsem se mu. Teprve, když zvedl ke mě pohled jsem si uvědomila, že vlastně na sobě mám jen černou podprsenku s červenou krajkou. Rychle jsem se rukama zakryla: ,,Sakra! Otoč se!"
Aaron se otočil a občas zakašlal. To mu ten deodorant fakt tak moc vadí?
Rychle jsem na sebe navlékla černé těsné tílko.
Aaron se ke mě otočí: ,,To tričko ti fakt sluší."
Usmála jsem se: ,,Děkuji, Aarone."
On se na mě pořád mlčky díval. Teda ...díval se mi spíše jen do očí. S úšklebkem jsem šla blíže k němu a zamávala mu před obličejem rukou.
Oba jsme se začali smát.
Aaron se pak podíval směrem ke dveřím: ,,Připravená vyrazit, madam?"