Ochránce [Probíhá oprava]

Rose... It'll be OK.

Tuto kapitolu věnuji mé oblíbené čtenářce za to, jak kapitoly čte jako první skoro vždy a za ty úžasné komentáře ❤
Děkuji m4dl4a 😍

,,Jooo! Měl jsi pravdu, Aarone. Jsem nadšená!" začala jsem skákat po mé posteli v pokoji. Aaron stál opřený o dveře a s veselým výrazem mě sledoval.
,,Je to tak, jak jsem si to-" radovala jsem se, dokud mě cosi nepřerušilo.

Crrrr!
Přerušil mě mobil. Oba jsme namířili pohled na můj stůl, kde ležel. Rychle jsem seskočila a podívala se na obrazovku. Rose? Co asi chce?
Hovor jsem zvedla. Z telefonu se ozývaly vzlyky.
,,Rose?" řekla jsem nejistě do telefonu a poněkud vystrašeně se podívala na Aarona. Pokynul rameny.
Po chvilce vzlykání se ozvalo: ,,Abi? Jsi... jsi to ty, že.. že jo?"
Byl to hlas patřící Rose, ale byl rozklepaný a koktala.
,,Jo.." vydechla jsem.
,,Prosím pomoz mi! Já... já nevím co dělat. Oni ho zmlátili!" rozbrečela se ještě víc.
,,Koho?!" zeptala jsem se nervózně a začala chodit po pokoji.
,,Andyho... o... oni měli nůž! P... prosím, Abi!" vzlykala víc a víc. Už jí skoro nešlo ani rozumět.
,,Rose! Sakra kde jste?!"
,,U.. U Šamana..."
Šaman je jedna hospoda na úplně opačné straně města.
,,Vydrž! Hned tam jedu!" řekla jsem a hovor vypla.
,,Aarone! Co mám teď dělat? Musím jim pomoct, ale nebudu tam v čas!" přiskočila jsem k němu a položila obě ruce na jeho ramena.
Zahleděl se mi do očí a klidným hlasem řekl: ,,Neboj, Abi. Stačí, když mě pevně obejmeš."
,,Co?!" vyhrkla jsem nechápavě. Nevím co se teď Aaronovi honí hlavou, ale na objímání není čas.
,,Proč chceš teď obejmout?! Sakra, Aarone, na to teď není čas!" pronesla jsem naštvaně.
,,Abi!" řekl, jako by to chtěl zakřičet, ale ještě to stihl utišit, ,,Dělej, co říkám! Teď mi nejde o objímání!"
Naštvaně jsem ho objala a v tu chvíli jsem ucítila prudký náraz větru. Byli jsme venku. Rozhlédla jsem se a místo jsem poznala. Zapadlá čtvrť, všude odpadky, polorozpadlé paneláky a... hospoda U Šamana.
Před dveřma na zemi ležel Andy a vedle něj seděla Rose, brečela.
,,Rose!" vykřikla jsem a rozběhla se k nim.
Andy měl bodnou ránu v rameni a krvácel.
,,Aarone! Zavolej prosím záchranku!" otočila jsem se na Aarona, který už vytahoval z kapsy svůj telefon.

,,Andy... co se stalo?" zeptala jsem se vystrašeně hnědovlasého kluka, ležícího na zemi.
On jen bolestně zafuněl.
,,Pomoz mu!" vypískla Rose.
Sundala jsem si tričko, které jsem roztrhla na půl. Jednu půlku jsem přiložila na ránu, druhou půlkou jsem mu obvázala rameno.
Roztřepala jsem se zimou. Byl tu stín a chladný vánek profukoval zkrz prázdné ulice.
Aaron mezitím dotelefonoval a přiběhl k nám.
Podíval se na mě a pak na ránu obvázanou mým tričkem. Rose mezitím plakala a dokola Andymu opakovala větu, že je silný a že ho miluje.

Aaron si sundal mikinu, kterou na sobě měl a dal mi ji, ať tam nesedím v podprsence. Pak si sedl vedle mě a kontrolovali jsme Andyho ránu, tep a jestli dýchá, dokud nepřijela sanitka.

Z vozu vystoupili dva muži a jedna žena.
My ustoupili a udělali tak místo pro sanitáře, kteří již pokládali Andyho na lůžko.
Rose hleděla do země.
Když Andyho přenesli do sanitky, žena za námi přišla: ,,Bude v pořádku. Jen... mohli byste jet s námi?"

Podívala jsem se na Aarona. Přikývl.
,,Jistě..." vydala jsem nervózně a chytila Rose za ruku. Žena zamířila k sanitce a čekala u ní na nás.
,,Rose... pojď. To bude dobrý."
A všichni tři jsme se smutkem v očích zamířili do sanitky.