Ochránce [Probíhá oprava]

Dear Abi... I really love you

,,Omg! Ta je tak pitomá!!!" říkala jsem si pro sebe naštvaně. Ona to udělala schválně. Věděla, že na ni zařvu. Věděla, že pak bude brácha i máma naštvaní. Sakra!!

,,Abi?" objevil se v pokoji Aaron. Sklamaně jsem se na něj podívala: ,,Ona to věděla. Věděla, že to udělám."
,,Jo... věděla. Ale nic si z toho nedělej. Až tvůj brácha zjistí, jaká je, bude se ti omlouvat, že ti nevěřil." usmál se a pomalu se ke mně přibližival.
,,On mi řekl Abigail! Nikdy mi tak neřekl. Vždy jen Abi, a když jsem byla malá, tak Abinko."
Začala jsem cítit jemné mravenčení na nose a rty se pomalu rozechvěly. Oči se zaplnily  slzama. Asi mám nějaké období, kdy jsem citlivější, než obvykle.
,,Prosím, neplakej." vydal Aaron lítostně.
Promnula jsem si pravé oko, odkud se skutálela první slza.
,,Já ji tu nechci. Proč je tak zlá?!" zavzlykala jsem.
,,Neboj... myslím, že jsem zaslechl, jak se bavili o tom, že zítra jedou do svého bytu." řekl, když stál těsně přede mnou.
,,Tak budu mít aspoň klid." podívala jsem se do země a párkrát popotáhla.
,,Ale no ták.. ššš.." uklidňoval mě. Pomalu jsem ho objala: ,,Řekni, že budeš navždy můj nejlepší kamarád."
,,Slibuju.." odpověděl a utřel mi z tváře slzu.
V jeho objetí se vždy cítím zvláštně. Šimravý pocit projíždí mým tělem tam a zpátky. Nikdy jsem nic podobného necítila. Ani když jsem objímala Leeho... prostě u nikoho.
Hřejivý pocit, který mě obklopoval byl úžasný. Nedokážu popsat, co ten pocit znamenal, ale věděla jsem, že jeho se prostě zbavit nechci.
Přátelství navždy neexistuje, avšak jestli má pravdu a je tím Andělem, možná to vydrží hoodně dlouho.

Aaron se se mnou v obětí pohupoval. Z mých myšlenek mě přerušilo zaklepání na dveře. Aaron asi tušil, co bych udělala. Pustil mě, přeběhl ke dveřím a zamkl je. Pak se podíval na mě, zda-li udělal dobře. S úsměvem jsem přikývla.
,,Abigail?" ozvalo se zpoza dveří: ,,Bratr odjíždí. Nechceš se rozloučit?"
,,Neříkej mi ABIGAIL!" vykřikla jsem.
Za dveřmi se ozvaly kroky, které se pomalu, jakoby nejistě,  vzdalovaly.
,,Ach jo. Máma bude naštvaná." vydechla jsem.
Pomalu jsem se procházela kolem mé malé knihovny. Tolik knížek. A stejně mě zaujala jen jedna... Na pokraji sil. Pokaždě u té knížky brečím.
Prohlížela jsem si vazbu knihy a letmo se jí dotýkala.
Pak jsem se otočila na Aarona. Ruce zkřížené a usměvavý pohled.
,,Em... asi se půjdu vysprchovat." navrhla jsem a podívala se ke dveřím.
Aaron se dál usmíval, jen lehce přikývl.
Chtěla jsem říct, ať mě nešpehuje, ale předběhl mě: ,,Neboj. Špehovat tě fakt v plánu nemám."
Protočila jsem očima, přikývla a mířila ke dveřím. Po odemčení jsem vešla do koupelny.

Z pohledu Aarona:

Abi je ve sprše a já vím, že má ráda knížky. Co kdybych jí předčítal? Na kterou že to ukazovala? Uh...

Prohlížel jsem si jednotlivé knihy. Vždyť vlastně má ráda romantický příběh Na pokraji sil...
Knihu jsem vytáhl a divil se její tloušce.
Tak to rozhodně za dnešek nepřečteme.

Sedl jsem si do velkého pohodlného křesla a otevřel knihu. Je tak tlustá. Měl jsem rád knihy, ale né ty mega stránkované.
Počkat! Já měl rád knihy? Vždyť si nepamatuju, že bych něco četl. Wtf!

Z myšlenek mě vytrhnulo otevření dveří. Na pár sekund mě málem kleplo, protože jsem myslel, že vešla Abiina máma.
Naštěstí vešla přímo Abi.
,,Co tu děláš? Na tom křesle..." zeptala se překvapeně.
Lehce jsem se usmál: ,,Čtu."
Lehounce pozvedla jedno obočí. Vypadala roztomile. Mokré vlasy ji překrývaly pravou část obličeje a růžové pyžamo zdůraznilo její nevinnost.
,,Nikdy jsem neviděla kluka dobrovolně číst." ušklíbla se.
,,Tak... nechceš si číst se mnou, aby to bylo zábavnější?" navrhnul jsem.
Abi s nadšením souhlasila: ,,Jo! Vždy jsem si chtěla s někým číst."
Ta její upřímná radost byla kouzelná. Těší mě, že se mě nechce zbavit a že i za těch pár dní pochopila, že jí rozhodně nechci ublížit.

Zamkla dveře a radostně si sedla těsně vedle mě. Já jí dal ruku kolem krku, díky tomu si lehla na mou hruď.
Začal jsem číst: ,,Člověk by nikdy nedokázal přesně popsat lásku, protože je mnoho druhů a každý jí cítí jinak..."

Ve čtení jsme se střídali po kapitolách. Desátá kapitola padla na mě, což byla taky nejdelší kapitola.
,,Ne! Vykřikla Susie. Chci, aby jsi toho nechal! Dylan se na ní sklamaně podíval a..." zastavil jsem se, když jsem zaslechl Abi, jak zamlaskala. Opatrně jsem k ní natočil hlavu a zjistil, že spí. Měla lehce pootevřenou pusu. Divil jsem se, že nezačala slintat. Knihu jsem otevřenou položil na malý stolek vedle nás a snažil se ji pomalu zvednout. Byla fakt roztomilá. Když jsem jí vzal do náruče, přenesl jsem jí opatrně k posteli, kam jsem ji položil. Naštěstí se nevzbudila.
Sundal jsem si jen tričko a lehl si vedle ní. Spokojeně oddychovala. Zajímalo by mě, o čem sní.

Po chvilce sledování jsem ji přikryl. Otočila se na pravý bok a tak ležela ke mě zády. Váhavě jsem zvedl ruku a chtěl jí obejmout. Tak moc jsem chtěl, ale věděl jsem, že nesmím. Abi mám rád ode dne, kdy jsem měl najít někoho, koho budu hlídat. Zamiloval jsem si její dlouhé vlnitě hnědé vlasy, kouzelné zelené oči a její milý úsměv, co každého potěší. Nevím, co mám udělat, abych se stal člověkem, ale doufám, že až se to stane, bude mě Abi milovat a budu moct být s ní navždy. Chci jí slyšet říct, že mě miluje. Že mě nikdy nechce opustit.
Udělal bych cokoliv, abych to jednoho dne slyšel. Abych to slyšel od tebe, milá Abi. Vím, jak se lidé navzájem podvádí, lžou si. Slibuju, že ti lhát nikdy nebu. Nikdy. Budu respektovat tvá přání, názory i soukromí. Ať se stane cokoliv, budu s tebou. Jen s tebou a s nikým jiným. Miluju to, když mě obejmeš. To jak se na mě díváš, když víš, že ti chci pomoct. Věř, že tě budu vždy milovat. Jsi úžasná a nedovolím, aby jsi byla s někým, kdo tě nebude milovat jako já. Nikdo tě vlastně nebude milivat jako já. Nikdy...

Má Milá Abi... s radostí oznamuji, že tě opravdu miluju.