Ochránce [Probíhá oprava]

Sing me to sleep...please!

,,Abi! Jsme doma!" zavolala máma z kuchyně. Rychle jsem seběhla schody a hodila jsem na mámu naštvaný pohled: ,,Jak jste mě tu mohli nechat s Meggie samotnou?!"

Toby se usmál: ,,Chtěli jsme, aby jste se seznámili."
,,No to je úžasný nápad..." řekla jsem ironicky.

,,Toby! Lásko! Ty jsi tady!" vykřikla náhle Meggie, která vyběhla z bratrova pokoje a obmotala se mu kolem krku. Protočila jsem očima: ,,No bezva!"

Megg se pak na mě se zlomyslným úsměvem podívala: ,,Jo a... Nevěděla jsem, že má Abigail kluka."
Zrudla jsem... proč to tu musela vytahovat!

Máma i bratr s úsměvem pozvedli obočí, podívali se na sebe a pak zpátky na mě.
Ajaj... Už nikdy nebudu lhát!
,,Abi... Proč ses nepochoubila. Mohl by u nás být někdy na..." řekla máma ale já jí skočila do řeči: ,,Ne! Nemohl!"
Otočila jsem se a běžela ke schodům. Náhle jsem se před nimi zastavila, otočila se zpět k mámě a bratrovi a zakřičela: ,,A už mě nechte být dneska!!! Mám toho všeho plný zuby!"

Všichni se na sebe nachápavě podívali a já běžela po schodech do pokoje. Bylo devět, takže se mi spát nechtělo.
V pokoji na posteli seděl Aaron a sledoval mě s pohledem, jako by čekal, že se brzo rozbrečím. Mě se brečet nechtělo. Měla jsem chuť všechno zničit.
,,Já se asi zblázním!!!" zakřičela jsem.
Aaron se lítostně usmál: ,,Chceš se vymlátit?"
,,Co?"
,,Jestli se chceš vymlátit..."
Nechápavě jsem zvedla obočí. Slovu 'vymlátit' rozumím, ale nechápu, v jakém slova smyslu to myslel.
,,Tak jinak. Chceš do něčeho bouchat pěstí, aby se ti ulevilo?"
,,Do čeho?" zeptala jsem se.
Aaron vstal a rukama vzpažil, jako by napodoboval letadélko: ,,Do mě..."

,,P... Počkat! Proč zrovna do tebe?!" vytřeštila jsem oči.
Aaron se stále lítostně usmíval. Poznala jsem, že moc nechce abych ho mlátila do hrudi. Bolelo by to. Teda... Neříkám, že jsem s mým sotva jedním klikem silná, ale do hrudi by to fakt bolelo, nebo by to bylo hodně nepříjemný.

,,Dobře..." řekla jsem s výdechem.
Aaron zavřel oči a připravoval se na nejhorší.
Pomalu jsem šla k němu blíž a...

...začala jsem ho lechtat. Aaron leknutím uskočil. Já přestala a s úsměvem ho sledovala.
Nechápavě se rozhlídl po pokoji, jakoby tu někdo byl a pak se podíval zpět ke mě: ,,Proč?!"
,,Co proč?"
,,Proč jsi do mě nebouchala pěstí?"
,,Nechtěla jsem.. Nevím proč bych do tebe měla mlátit."
Aaron se spokojeně usmál: ,,Aby se ti ulevilo."
,,Lepší je někoho lechtat, nebo se vykřičet." řekla jsem a následně na to se začala smát.
Aaron se smál také.

,,Něco mě napadlo." řekl po chvíli.
Podívala jsem se na něj a jemným kývnutím hlavy naznačila, aby pokračoval.
,,Zítra na tebe budu čekat opět před školou. Půjdeme domů, aby sis sem dala batoh a půjdeme se projít na jedno místo."
,,Ok.." souhlasila jsem: ,,Ale pak si zajdeme do obchodu pro tvoje oblečení."
Aaron přikývl.

Náhle kdosi zaklepal na dveře.
Máma...
,,Abi? S kým mluvíš?"
,,Zmiz!" zašeptala jsem Aaronovi.
Pak jsem šla ke dveřím a pootevřela je: ,,S nikým.. Proč?"
,,Slyšela jsem tebe a ještě někoho."
,,To se ti jen zdálo. Nikdo tu není." ujistila jsem ji a otevřela dveře.
Máma se hlasitě nadechla, jak to lidi dělají, když je něco překvapí. V tu chvíli mě napadlo, že asi vidí Aarona.
,,Kdo ti koupil Lilie?!" zeptala se náhle.
Otočila jsem se a ve velké váze v rohu pokoje jsem měla tu dnešní Lilii od Aarona.
,,Em... Kamarád." odpověděla jsem.
Máma vtrhla do pokoje: ,,Páni! Ta hezky voní."
Protočila jsem očima: ,,Mami... Jestli ti to nevadí, ráda bych byla sama."
Máma se na mě usmála: ,,Vím, že s tím kamarádem nic nemáš, ale líbí se ti. Poznám to... Tu květinu bys vyhodila." a prošla kolem mě ke dveřím. Naštvaně a zároveň překvapeně jsem otevřela pusu a civěla tak na mámu.
,,Dobrou noc, zlato..." vzala za kliku a zavřela.
Chvíli jsem tak stála. Pořád jsem koukala na dveře.
,,Ehm..ehm..." odkašlal si Aaron a já se probrala z mého tranzu.
,,Co to jako mělo být?!" řekla jsem si pro sebe.
Aaron se smíchem mlčel.
Plácla jsem se rukou do čela: ,,Sakra.."
Otočila jsem se k posteli.
,,Asi by jsi měla jít spát. Aby jsi venku pak neusnula." zasmál se Aaron.
Jo... Má pravdu. Jsem stejně utahaná. Teda... Můj mozek je unavený.
Přikývla jsem.

Chytila jsem kraťasové pyžamo a vražedně pohlédla na Aarona.
Se smíchem se otočil ke mě zády: ,,Jo.. Já vím..."

V pyžamu jsem ulehla do postele. Aaron zhasnul a lehl si na sedačku: ,,Dobrou noc, Abi."
,,Dobrou, Aarone..."

***

Asi hodinu jsem se převalovala a nemohla usnout.
Pomalu jsem vstala a připlížila se k Aaronovi. Sedla jsem si vedle něj, lehce ho chytila za rameno a zeptala se: ,,Spíš?"
,,Hm..."
,,Aarone."
,,Uhh... Už nespím. Copak se děje?" řekl rozespale, ale pořád měl zavřené oči.
,,Já nemůžu usnout."
,,Tak si lehni ke mě."
Podívala jsem se do okna a pak zpět k Aaronovi: ,,Víš, že to nechci."
Konečně otevřel oči a promnul si je.
,,A... Co by pomohlo?"
,,Zaspívej mi, prosím."
Aaron se posadil, protáhl a vstal.
Já taky.
Když jsme mířili k posteli, musela jsem se omluvit: ,,Aarone, promiň. Já vím, že jsem tě neměla budit, ale já..."
,,Ššš.. to je v pořádku, Abi. Lehni si."

Poslechla jsem. On si sedl na kraj postele a začal zpívat melodii nějaké písně, kterou neznám. Usmíval se na mě. Pomalu jsem zavírala oči, až jsem je zavřela a upadla do spánku.