Ochránce [Probíhá oprava]

Hi, bro!

Nastal pátek. Stačí jen přežít školu a jedu za tátou. Ovšem to se zdálo jen ze začátku jako jednoduchý úkol.

,,Užij si to ve škole," rozloučila se se mnou mamka a šla se chystat do práce.
S úsměvem jsem vylezla ven. Na sobě jsem měla tričko zastrčené v sukni, venku bylo hezky. Svítilo slunce a okolí provoněla ranní rosa.
Jakmile jsem došla za roh našeho domu, objevil se u mě Aaron.
,,Nějaká nadšená," usmál se. Přikývla jsem a začala poskakovat: ,,Kdo by nebyl? Vždyť je dnes takový hezký den."
,,Víš, Abi, měl bych ti něco říct..." řekl to tak tajemně, až mi to nahnalo strach.
Oba jsme se zastavili.
,,A..až se vrátíme, potřebuji tvou pomoc," sklopil pohled.
Když jsem se chtěla zeptat, jakou, kdosi mě i Aarona chytil kolem krku: ,,Najít jeho, přece."
Natočila jsem hlavu mezi mě a Aarona. Stál tam Xaver. Bezva!

,,Čau, Xavere!" pozdravil ho s úsměvem Aaron. Xaver nás konečně pustil a oba si plácli.
,,Mohu poprosit o vysvětlení?" zvedla jsem obě obočí.
Aaronovi zajiskřilo v očích: ,,Tady Xaver je taky Anděl."
Myslela jsem, že se na místě složím. Dělá si ze mě srandu?
,,To jako mám teď na krku dva trotly? Jeden, co mi nedá pokoj odjakživa a druhý, co se ke mně choval jak úchyl támhle z bordelu?" zkřížila jsem ruce na prsou.
,,Taky jsem za to dostal pěknou šupu do nosu." mrknul na mě.
Super.
,,Ahoj lidi," ozval se za mnou další hlas. Lee...
Prudce jsem se na něj otočila: ,,Neříkej, že ty taky!"
Nechápavě na mě upřel pohled a mlčel.
Xaver se ušklíbl: ,,Tak o tom zcela pochybuju, zlato."
Obrátila jsem oči v sloup. A já si myslela, jak krásný den to bude.
,,O co jde?" zeptal se nejistě Lee.
S nadšením jsem ho objala: ,,Díky Bohu, že ty jsi v pořádku."
Lee se nechápavě podíval na Aarona a Xavera, aby mu odpověděli, ale oni jen pokynuli rameny.

,,Radši bych šla do školy, než mě z vás chytí mrtvice," navrhla jsem a aniž bych čekala na odpověď, dala jsem se do kroku.
Aaron mě chytil za ruku a přitáhl zpět: ,,Abi, špatný směr."
Tak jsem se na patě otočila a zvýšila rychlost. Za sebou jsem zaslechla úšklebky.
Dost by mě zajímalo, jak se Aaron dal do přátelství s Xaverem. Něco se muselo stát. Počkat! A nechtěl mi Aaron něco říct? Né... to bylo určitě to s tím Xaverem.

Došla jsem na pozemek školy. Ještě než jsem otevřela dveře, Aaron na mě zavolal: ,,Abi? Užij si to dneska," a věnoval mi milý úsměv. Konečně jsem se zase usmála a přikývla. Počkala jsem na Leeho i Xavera a vešla s nimi do školy.

Zarazilo mě, že ve škole není Andy a Rose.
,,Lee?" sedla jsem si vedle něj, ,,Nevíš něco o Andym a Rose?"
Lee si odkašlal: ,,Víš, ona se teď Rose začala bavit s holkama ze čtvrťáku a s Andym navázala vztah. Začala kouřit, chlastat... změnila se. Podle mě se s tebou nepřestala bavit zkrz Aarona, ale měly na ni jistý vliv ty holky."
Sklamaně jsem sklopila oči na lavici. Něco na tom bude. Vždy to byla skvělá kamarádka a teď se tak změnila. Je mi jí líto, ale vybrala si to sama.

Zazvonilo na hodinu a tím začal celý školní den. Na Rose jsem po celý den nemyslela a bavila se s Leem a Xaverem. Xaver mi vysvětlil, co se mezi ním a Aaronem stalo. Tak nakonec ten náš Emáček je vpohodě. Že se spolu bavili o Cherry a byli v Georgii. To je docela daleko.

Odpoledne jsme všichni spolu zamířili ven, kde čekal Aaron a rozešli se každý svou cestou. Aaron mi vzal tašku a Xaver slíbil, že se u nás objeví, až budu u táty.

Když jsme byli skoro u mého domu, Aaron mě zastavil: ,,Abi? Doma na tebe čekají dvě osoby. A myslím, že budeš nadšená," a usmál se.
Zvědavě jsem se koukla k našemu domu, u kterého stál tátův vojenský džíp, a pak zpět na Aarona: ,,Táta. Ale kdo je ten druhý?"
Aaron mě pohladil po vlasech: ,,Uvidíš, ale věřím, že budeš nadšená. Má pro tebe skvělou zprávu."
Chtěla jsem se ho zeptat, jak to ví, ale zvědavost mi nedala a já se rozběhla ke dveřím. Aaron za mnou přiběhl ještě než jsem stačila odemčít: ,,Tady máš tašku, ať to nevypadá divně, že ji nemáš."
,,Děkuji," začervenala jsem se, vzala tašku a vkradla se do domu.
Z obýváku se ozývalo několik hlasů, otcův, matčin a... bratrův?

Rychle jsem si sundala tašku, boty a přiběhla za nimi. Tátu jsem rychle objala: ,,Ahoj tati!"
Taky mě pevně objal: ,,Ahoj, princezno moje."
Jako vždy, když se vrátil domů, jsem rukou projela přes jeho plešku a řekla: ,,Úf! Furt stejná," a všichni se zasmáli.
Pak jsem se otočila k bratrovi. Když se mi podíval do očí, smutně jsem sklopila pohled. Vzpoměla jsem si, jak tu byl s Meggie a řekl mi Abigail. Já vím, říká mi tak hodně lidí, ale od něj to docela bolelo.
,,Ahoj... Abinko." nejistě se pousmál. Nemohla jsem to vydržet dělat, že jsem na něj naštvaná.
Rozběhla jsem se a objala ho.
,,Omlouvám se ti..." zamumlal v mém objetí.
,,Co? P...proč?" odtáhla jsem se od něj. Lehce se pousmíval: ,,S Megg... měla jsi pravdu. Ty jsi to viděla, jaká je, hned od začátku. Já byl zaslepen. A já byl na tebe tak zlý."
Znovu jsem ho objala: ,,To se občas stane, Toby. Lidé nejsou neomylní."
Ucítila jsem polibek na mých vlasech: ,,Děkuju, Abinko..."