Životní šance (Dokončeno)

Báječná nabídka

"Lilly" volá na mě Sophie, "rychle pojď sem" úplně na mě křičí. "Co se děje?" ptám se ji, když dojdu blíž. "Víš, co se blíží?" samozřejmě, že jsem to věděla, "ano vím, musíme si vybrat místo na naši půlroční praxi." "Já nechci zkejsnout někde na nějakým oddělení, nebo u nějakýho starýho páprdy v ordinaci" kňourá Sophie. " Je to jasný, já taky nechci, ale co můžeme dělat. "Zkusím zajít za našim panem ředitelem, zjistit, co je za možnosti." Sophii se ten nápad líbil a řekla mi, ať ji pak dám vědět, co jsem zjistila. Dojdu k ředitelově kanceláři, "dále" ozve se sekretářka na druhé straně dveří. "Dobrý den jmenuji se Lilly Price a potřebovala bych mluvit s panem ředitelem." Sekretářka zvedne hlavu od svých papírů a řekne "klidně jděte dál, ale nejdříve zaklepte." Dojdu tedy k dveřím od ředitelny, náš pan ředitel je opravdu hodný, kéž by si ho všichni vážili, takový dobrák. "Dále" zavolá ředitel. Vstoupím tedy dovnitř "Potřebuji s vámi něco probrat pane řediteli." Čekám na jeho reakci. "Ano jistě, co pro vás mohu udělat slečno Priceová." Jsem nervozní, jak nikdy před tím, tohle po něm asi ještě nikdo nechtěl, no naposled se nadechnu a spustím "Pane řediteli, blíží se čas, kdy si musíme vybírat místa pro naši praxi, ale já se Sophií bychom nechtěly jít jen na nějaké oddělení nebo k nějakému lékaři do ordinace, máme dobrý prospěch, obě jsme šikovné, jak fyzicky tak i psychicky zdatné, nemyslíte, že bychom si zasloužili něco lepšího?" Chvilku se na mě jen tak kouká a já se bojím, že mě pošle s tímhle někam, ale pak se usměje a řekne, že se pokusí s tím něco udělat. Tak mu poděkuji a jdu zpátky za Sophií, ta ode mě vyzvídá, co jsem zjistila a zdá se, že je taky mile překvapena, "netušila jsem, že nám fakt bude chtít vyhovět," říká mi udiveně, "úplně stejně jsem reagovala i já. Zbytek dne už celkem utekl a po škole si nás obě zavolal k sobě pan ředitel, obě jsme šly docela nejistě, bály jsme se, co se bude dít. Došly jsme k ředitelně, zaklepaly jsme a čekáme na vyzvání, je to tu. "Slečna Priceová a slečna Whiteová, tak mám pro vás dobrou zprávu, můj kamarád je ředitel letecké záchranky, předložil jsem mu návrh a on souhlasil, tady je seznam, co musíte vyplnit a do 3 dnů mi donést, aby vám stihli udělat vaši pracovní kombinézu a tak dále." Obě dvě jsme se na sebe podívaly, poděkovaly jsme mu a vyšly jsme z ředitelny. "Není to super, letecká záchranka, už vidím obličeje tech pipek, co jsou na obyčejným oddělení, jak nám budou závidět" se smíchem mi řekla Sophie, "jo ty budou rudý závistí, ale co, měly se zeptat, jak vidíš, ta možnost tu je, ale když někdo drží jazyk za zuby a nic si nezjistí, je to jeho problém." Se Sophií jsem se rozloučila a vydala se domů, když jsem to řekla mamce, nebyla moc nadšená, ale pak řekla, že to bude dobrá zkušenost pro nás obě, tak jsem ji poděkovala a šla vyplnit ty papíry. "Večeře," slyším mamku, jak na mě volá, "ano, už jdu, jen tu ještě něco dopíšu," všechny informace jsem měla vyplněné a mohla jít na večeři, po večeři jsem ještě mrkla na učení, šla jsem se vykoupat a spát.