Životní šance (Dokončeno)

Nádherná dovolená

Probudila jsem se do nádherného letního dne, ano už je léto, nejoblíbenější část roku, ale méně oblíbená pro záchranáře, spoustu úrazů, topící se lidé, nebo starší lidé, kteří zkolabují. Vždy, když Thomas přijde domů je strašně unavený a nemá ani moc náladu nikam vyrazit, to mě mrzelo, tak mě napadlo, zkusit zavolat panu Ebelziederovi, zda-li by Thomasovi nedal nějakou dovolenou, že bychom mohli jet nebo letět někam k moři. Tak jsem zvedla telefon a zavolala jsem, představila jsem se a řekla mu svoji prosbu, "ale slečno Priceová, pan Wächter už o dovolenou požádal, ale to jsem vám asi neměl říkat, tak mu prosím nic neříkejte, určitě pro vás něco chystá." Když to dořekl, byla jsem jako opařená. "Ano, jistě nic mu neřeknu a můžu se zeptat, od kdy tu dovolenou má?" Byla jsem zvědavá. "Dnes je tu prý naposledy a vrátí se za deset dní, tak brzy můžete něco očekávat." Tohle jsem nečekala. "Tak vám moc děkuji a zase někdy." Rozloučila jsem se a položila telefon. Nemohla jsem se dočkat až Thomas přijede, byla jsem zvědavá, co chystá. Konečně bylo sedm, takže za malou chvilku dorazí. Seděla jsem jak na trní a čekala, kdy dorazí. Konečně je tu, řekla jsem si, když zazvonil zvonek, tak jsem ho přivítala a políbila ho. Vyptávala jsem se ho, jak bylo v práci a jestli něco nového, ale o jeho plánech se ani nezmínil. Tak jsem šla chystat večeři, ale najednou mě zastavil a řekl mi, ať se posadím a spustil. "Jak moc by sis přála někam odjet pryč, tedy někam do tepla." Když to dopověděl, musela jsem ho políbit. "To by se mi líbilo moc, někam pojedeme," byla jsem zvědavá. "No, spíše zítra v poledne letíme na 10 dní do Řecka, vzal jsem si dovolenou, tak doufám, že se ti tam bude líbit," když to dopověděl, očekával moji reakci. Ihned jsem ho musela políbit a říct, že je super a že ho moc miluju. Hned potom jsem ale začala balit, ale Thomas si nejel domů zabalit, tak jsem se ho na to zeptala. "Ty se nemusíš balit nebo co?" Chvilku se mě díval a pak odpověděl. "Ne, nemusím, mám už všechno sbaleno, jen si to zítra cestou na letiště musím vyzvednout." Tak to chápu, měl to celé naplánované, celou tu dobu. Dál jsem si balila vše potřebné na dovolenou, během hodinky jsem vše měla v kufru. "Jo, jen jsem ti zapomněl říct, že máme plnou penzi, takže neber žádné jídlo ani pití." Řekl Thomas. Potom jsem šla konečně nachystat večeři, nevyvářela jsem nic zvláštního, udělala jsem topinky a po večeři jsme zalezli ke mně. "Jen se tě zeptám, naši o tomto výletu vědí?" Zeptala jsem se ho. "Ano ví o tom, tvoje mamka, mi pomáhala vybrat destinaci, kam poletíme." Aha, takže v tom mají všichni prsty, ale moc se těším, naše první společná dovolená. Po chvilce jsme šli spát, abychom byli odpočatí na cestu. Ráno jsme se probudili a mamka nám nachystala snídani, tak jsme ji snědli a šli se trochu upravit, než vyrazíme. Uteklo to tak rychle, už stojíme na letišti a já se loučím s našima, po chvilce nastupujeme do letadla. Ještě nikdy jsem neletěla, jsem zvědavá, jaké to bude, jestli se budu bát nebo ne. Odstartovali jsme, raději jsem chytila Thomase za ruku, on se jen usmál a ruku mi na znak podpory stiskl. Když jsme přistáli, tak jsem se pořád držela Thomase, nebylo to tak špatné, ani zle mi nebylo, ale cítila jsem se lépe. Šli jsme si vzít naše zavazadla a vypravili jsme se do našeho hotelu, byl kousek od letiště, tak jsme šli pěšky. Po chvilce jsme byli na místě, na recepci jsme se ubytovali a šli do našeho pokoje. Bydleli jsme ve druhém patře s výhledem na moře, byla to nádhera. Vybalili jsme si a hned si oblékli plavky a šli do bazénu. Byl obdélníkového tvaru a šlo se postupně do větší hloubky, ale my jsme nešli postupně, to opravdu ne, ihned jsme tam skočili šipku. Spíše Thomas skočil první a potom mě přemlouval, abych skočila také, tak jsem skočila, bylo to fajn, voda byla příjemná a s Thomasem jsme ve vodě různě blbli. Přitom koupání nám celkem vyhládlo, tak jsme si šli dát něco malého k snědku a dali si nějaký koktejl a leželi vedle sebe na lehátkách. Po chvilce jsme se zvedli a šli se převléknout na pokoj, ale do večeře bylo ještě dost času, tak jsme se jen tak váleli v posteli, líbali a mazlili se. "Thomasi, pojď už, už bude večeře," nechtělo se mi, ale musela jsem to přerušit, mám ráda, když se jen tak mazlíme. Tak jsme se zvedli a šli jsme na večeři, po večeři jsme se šli projít do města. Našli jsme jednu tavernu a tam jsme na chvilku zakotvili. Potom jsme si prošli pár stánků a vyrazili zpátky do hotelu, tam jsme se vykoupali a šli spát. Ráno jsem se probudila Thomasovi v náručí, "dobré ráno," řekl Thomas a políbil mě. "I tobě dobré," odpověděla jsem mu. "Tak jak se ti na mě spalo?" zeptal se a u toho se smál. "No báječně, takovou měkoučkou postel jsem dlouho neměla," trošku jsem si do něj rýpla a oba jsme se začali smát. "Tak už pojď, jdeme na snídani," navrhl Thomas. Převlékli jsme se a šli na snídani ve formě švédských stolů, všude tolik jídla, různé druhy ovoce, zeleniny a nápojů. Po snídani jsme sbalili nějaké věci a vyrazili na pláž. Nebylo to moc lidí, bylo to neobvyklé, ale ta pláž byla úžasná a moře ještě víc, okamžitě jsem běžela do vody, po chvilce plavání jsem si došla pro ploutve a brýle, Thomas udělal to samé a začali se potápět. Viděli jsme spoustu nádherných ryb a mušlí, některé jsme vylovili na památku, potom jsme šli na oběd, byli u bazénu a večer jsme jeli na výlet lodí s přespáním. Další dny byly podobné, koupání se v moři, lenošení a blbnutí u bazénu, procházky do města. "To né, Thomasi, my dneska letíme domů, mně se odsud nechce," zakňourala jsem. "Věř mi Lilly, že mě taky ne, bylo to tu fajn a hlavně si tu se mnou byla ty," to mi polichotilo a hned jsem ho políbila. Začali jsme se líbat vášnivěji a, no stalo se to, poslední den na dovolené, ale bylo to nádherné, dali jsme do toho všechno. Potom jsme si dali společnou sprchu, skočili si na snídani a sbalili si věci. A během půl hodiny jsme byli na letišti a čekali na náš let. Cesta zpátky byla lepší, už jsem se nebála, ale pořád jsem se tiskla k Thomasovi. Když jsme přistáli, čekali na letišti naši, tak jsem se s nimi přivítala a spolu s Thomasem jsme jeli k nám, ale Thomas se omluvil, že musí domů, tak jsme se rozloučili a já mu poděkovala za nádhernou dovolenou.

Ahoj lidičky, tak jsem napsala další kapitolku, sice to není žádné vzrůšo, ale když bylo to léto, tak i naši hrdinové mají právo na dovolenou :-D jinak moc děkuji za přečtení :-)