Životní šance (Dokončeno)

Nové začátky

Ráno mi zazvonil budík, nebylo to tak brzo, jako když jsem vstávala k Medicopteru, ale o to víc, jsem se bála, dneska mě čekají, nejdůležitější zkoušky mého života, ty bakalářské, plus obhájení mě bakalářské práce. S tou mi pomáhali všichni na základně, jak jen mohli, taky jsem jim byla moc vděčná. Vstala jsem tedy, osprchovala se a oblékla se, měla jsem připravené dvě varianty oblečení, když bude hezky, světle růžové šaty, kolem nich byla modrá mašle a k tomu otevřené botky, jelikož bylo zataženo, obrátila jsem se na svoji druhou variantu a to černé dlouhé kalhoty, bílá halenka s dlouhým rukávem a černé sáčko a balerinky, oblékla jsem se a sešla dolů, tam na mě čekala mamka a popřála mi hodně štěstí a já se vydala do školy. Když jsem dorazila na místo, všichni vypadali tak vystrašeně, někteří pochodovali po celé chodbě sem a tam a tam sem. Já byla na řadě až 7., takže jsem měla dost času, ale radši jsem tam šla hned od rána. Už několik lidí vyhodili a zatím to dali jednomu, hrozně jsem se bála a nevěděla, co dělat, jestli si ještě opakovat nebo jen zhluboka dýchat. Měla jsem sebou samozřejmě moje talismany pro štěstí, náramek se čtyřlístkem od mojí nejlepší kamarádky, v kabelce se na mě usmívalo malé prasátko a na krku se mi houpal přívěšek jako helikoptéra, tu jsem dostala od všech ze základny, když se se mnou loučili. "Slečna Priceová," najednou se ozvalo ze dveří, tak jsem se zvedla a šla do té učebny, kde sedělo asi 8 profesorů, roztřásla jsem se ještě víc, když jsem je uviděla. Začalo to, nejprve jsem vyprávěla o své práci, proč jsem si ji vybrala a takové detaily, použila jsem nějaké zážitky z praxe, třeba můj první zásah na laně, tomu se všichni zasmáli, aspoň jsem uvolnila atmosféru, jak mě všichni chválili,jak jsem asistovala u zásahů a tak dále. A potom následovali různé otázky z různých oborů, začali angličtinou a skončili ošetřovatelským procesem, nevím, jak dlouho jsem tam mohla být, ale připadalo mi to jako věčnost, když jsem odpověděla na všechny jejich otázky, poslali mě pryč, že se musí poradit, tak jsem poděkovala a odešla. Jako jedinou mě poslali ven, nevím, jestli je to dobře nebo ne. Po chvilce pro mě opět přišli a já čekala na verdikt, začal mluvit hlavní zkoušející, "slečno Priceová, museli jsme se poradit, jak vás budeme hodnotit, jste předposlední, ale podle mě, jste předvedla, to nejlepší, co jsme tady zatím viděli a myslím, že bude hodně těžké vás překonat, takže všechny zkoušky máte za A, tím pádem si zasloužíte červený diplom, dobře jste nás reprezentovala mimo školu, na praxi jste se taky předvedla, jak nám tady pan Ebelzieder dokázal vaším hodnocením, takže nevidím jinak, než takhle," když to dořekl, vhrnuly se mi slzy do očí, po jednom mi šli gratulovat a zastavila se u mě moje ročníková vedoucí a objala mě, tak jsem jim poděkovala, rozloučila a odešla. Když jsem vyšla, měla jsem ještě slzy v očích, tak se mě zbytek ptal, jak jsem dopadla, nejspíš si mysleli, že špatně, když mě viděli takhle, ale svojí odpovědí jsem jim vytřela zrak, nezmohli se na nic jen na jsi dobrá. Tak jsem se vydala domů, mamka zrovna něco dělala v kuchyni, tak se mě trochu lekla, "tak co Lilly, jak si dopadla?" Zeptala se mě. "Mami, já mám ze všeho A, já budu mít červený diplom," když jsem to dořekla, začala brečet štěstím a objala mě a gratulovala mi. Konečně mě pustila a já se mohla převléknout, podívala jsem se kolik je, bylo něco málo před sedmou, to bude za chvilku končit Thomas, tak jsem mu napsala SMSku, ať se za mnou staví, až skončí, chtěl vědět, jak jsem dopadla, ale na to už jsem mu nic nenapsala. Bylo 19:15 když zazvonil zvonek, dneska si pospíšil, řekla jsem si. Tak jsem mu otevřela, přivítali jsme se polibkem a šli ke mě. "Tak povídej, jak si dopadal," byl tak netrpělivý. "Thomasi, mám to," "no, to je hlavní," skočil mi do řeči,"ale to není vše," a pokračovala jsem," mám to za A, takže mám červený diplom," když jsem to dořekla, objal mě a políbil,"no teda, tak to ti moc gratuluji, jsi šikovná," když mě zase postavil na zem, tak navrhl, že půjdeme na večeři, tak jsem souhlasila, šel pozvat i rodiče, ale ti nechtěli, že si vystačíme sami. Tak jsme vyrazili do takové menší restaurace, ani jsem o ni nevěděla, byla ta útulná, všude svítily svíčky, bylo to romantické, ve vázy na stole byla kytice růží se vzkazem. Byl od Thomase a stálo tam: "Lilly, moc tě miluji, jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem mohl potkat a moc děkuji, že jsem tě mohl poznat a jsi moc, moc šikovná :-* " když jsem to dočetla vhrnuly se mi slzy do očí, poděkovala jsem mu polibkem. Po večeři mě Thomas odvezl domů. O několik dní později přišla pozvánka na promoce, samozřejmě jsem ji poslala na základnu a doufala jsem, že všichni přijdou, bohužel se mi omluvili, že nemohou, ale že to určitě oslavíme, Thomas mi slíbil, že si to nějak zařídí.
Den "D" promoce, moc jsem se těšila, měla jsem na sobě modré šaty se stříbrnou ozdobou, doma si mě mamka ještě fotila na památku a potom už jsme vyjeli. Když jsme dorazili na místo, hledala jsem očima Thomase a najednou jsem si ho všimla, ale nebyl sám, byli tam úplně všichni ze základny včetně pana Ebelziedera a usmívali se na mě, tak jsem měla radost a obřad začal. Nejprve přišli všichni členové komise a nakonec došel pan rektor sám, za velkého aplausu, měl nejprve proslov a potom už postupně začali volat naše jména, když zvolali moje, v místnosti byl aplaus největší ze všech, přišla jsem tedy k nim, gratulovali, předali mi diplom a já složila slavnostní slib, ještě byla fotka na památku a šla jsem se posadit. Když to skončilo a všichni odešli, přišel ke mě Thomas a všichni ostatní, dal mi růži a políbil mě, potom jsem se vyfotila s nimi se všemi na památku, s rodiči a s Thomasem sama. Po obřadu jsme se odebrali do restaurace a tam šli slavit.

..................................................... O nějaký čas později ........................................................................

Právě skončila moje povinná služba u lůžka a já mohu podat žádost o zaměstnání jinde, moje kroky směřovaly samozřejmě k Medicopteru, odpověď byla kladná, zbývalo už jen pár formalit, s tím mi všichni ochotně pomohli a já mohla teď už oficiálně nastoupit k Medicopteru. Měla jsem takovou radost, když mě přijali, zase jsem dostala svoji uniformu, ale teď už tam bylo zdravotnice, měla jsem tuhle kombinézu moc ráda, jak všichni věděli, hned jsem si ji oblékla, všichni na základně se smáli. O pár dní později jsme uspořádali, rozlučku s Petrem ,který přijal místo na místní klinice, bude dělat zdravotníka na oddělení a já se stala právoplatným členem týmu "A" už jsem věděla, jak vše chodí, teď už jsem vždy vyběhla s Michaelem, jak k zásahu, tak i v nemocnici, při předání pacientů. Moc mě tato práce bavila, nemohla jsem si vybrat lépe, mám fajn kolegy, přítele, kterého miluji, nemám na co si stěžovat.

Ahoj lidičky, tak mě to nějak chytlo, že přemýšlím, že to dopíšu už všechno, moc děkuji za přečtení a třeba u nějakého příběhu zase na viděnou :-)