Životní šance (Dokončeno)

Poslední dny prázdnin

Probudila jsem se do nádherného slunečného dne, když je léto, tak si obvykle trochu pospím. Od naší dovolené uběhlo už několik týdnů, Thomas zase pilně pracuje na základně a já si zatím užívám léta, sice zase za chvilku nastoupím do školy, ale už to bude můj poslední rok. Z mého přemýšlení mě vytrhla mamka, "Lilly, už jsi vzhůru, pojď se se mnou rozloučit, už odcházím," když na mě zavolala, uvědomila jsem si, že jsem málem zaspala mamčin odchod. "Ano mami, už běžím," zavolala jsem na ni a běžela se s ní rozloučit. Když odešla, vzala jsem si něco menšího k jídlu a zaplula zpátky do pokoje, převlékla jsem se a pustila si film a čekala až skončí Thomas. Film skončil a já se přivítala s taťkou dal si oběd a zmizel v obýváku, neměla jsem zrovna nic v plánu, tak jsem se rozhodla, že bych se mohla projít, mohla bych pěšky dojít na základnu, kousek to je, tak jsem to oznámila taťkovi a vydala se na cestu. Zhruba za 45 minut jsem byla na místě, když jsem otevřela dveře na základně, tak Thomas zrovna pil kávu a trochu se zakuckal. "Ahoj všichni," pozdravila jsem. První se probral Thomas, "jé, ahoj Lilly, rád tě vidím," když to dořekl, objal mě a dal mi pusu. Potom mě přivítal Michael a Petr na mě volal z kuchyňky. "Co ty tady?" Zeptal se Michael. "Ale, už mě to doma nebavilo, tak jsem se šla projít a došla jsem až sem, ne, šla jsem sem záměrně, chtěla jsem vás všechny vidět." Odpověděla jsem mu. "Tak to nás všechny moc těší," zvolal Thomas. "No hlavně tebe, co?" Rýpl si do něj Petr. Thomas se jen na něj podíval vražedným pohledem. "Tak klid hoši, přece se nebudete přede mnou dohadovat." Snažila jsem se je trochu usměrnit. "Ale my se vůbec nehádáme." Přišel ke mně Petr a objal mě kolem ramen, to ale neměl dělat, jak se později ukázalo. "Ale kámo, dej si odstup, jasný," trochu výhružně Thomas napomenul Petra a odstrčil ho. "No tak Thomasi, nech ho být," napomenul ho Michael, ale Thomas už mu chtěl něco odpovědět, tak jsem mu rychle dala ruku přes pusu aby nemohl nic říct. "Thomasi, v klidu, nerozčiluj se zbytečně," snažila jsem se ho uklidnit, naštěstí to pomohlo. Najednou zazněl poplach, tak jsem s nimi vyběhla ven a rozloučila se s nimi a sedla si zpátky na základnu. Po chvilce přišel tým "B". "Jé ahoj Lilly," pozdravila Biggi, hned za ní následovala Gabi s Ralfem a samozřejmě Gonzo, toho jsem podrbala za uchem a hladila ho. "Co ty tu, střídání nebo co?" Zeptal se Ralf. "Ale ne, jen čekám až skončí Thomas a doma jsem se nudila tak jsem se stavila, jenže kluci před chvilkou odletěli." Odpověděla jsem mu. "Jo tak na Thomase, tak to jo." Ušklíbla se Biggi. Já jsem se jen usmála a chvilku jsem si s nima povídala, najednou jsme uslyšeli vrtulník, tak jsme se šli podívat, jestli už kluci letí. A byli to oni, tak jsme jim zamávali a Biggi pronesla menší kritiku na Thomasovo lítání. "Tu zatáčku, my vybíráme líp," řekla a všichni se začali smát i já s nimi. Po chvilce už běžel Michael s Petrem a za nimi vyběhl Thomas, byl konec směny, tak mě vzal do náručí a přede všema mě políbil. Místo hlasitého bučení a říkání, ať si to necháme na doma, začali všichni tleskat. Když mě postavil zpátky na zem, řekl něco, co mě hodně rozesmálo, "promiň, jsem ještě zpocený, musím jít do sprchy, nabídl bych ti, aby si šla se mnou, ale tady se sprchuje i Michael s Petrem, takže to není moc dobrý nápad." Musela jsem se začít smát, když to dořekl. "Jo, jasně, chápu, počkám na tebe uvnitř." A políbila jsem ho, spolu jsme tedy šli dovnitř a u šaten se rozpojili. Sedla jsem si na pohovku a hned vedle mě skočil Gonzo, Ralf ho začal napomínat, ale já řekla, ať tu zůstane, tak ho tam nechal. Hladila jsem Gonza a povídala si o všem možném s ostatními. Po chvilce vyšel Thomas, když jsem ucítila tu jeho nádhernou vůni, chtěla jsme mu hned skočit kolem krku, ale to jsem vůbec nemusela dělat, protože Thomas přišel a sám mě z té pohovky zvedl, vůbec jsem to nečekala, tak jsem začala křičet, ať mě pustí na zem, ale neposlechl mě. Ostatní se začali smát a když mě Thomas vynesl až ven, sotva jsem se stačila rozloučit. Venku už mě konečně pustil na zem, chtěla jsem mu vynadat, ale začal mě líbat, hodně vášnivě, potom se odtáhl, "na tohle jsem se těšil celý den," měl pravdu, taky jsem se těšila. "Já taky a konečně jdeme spolu domů." Řekla jsem. "Tak kam chceš jet, k tobě domů nebo ke mně?" Zeptal se mě Thomas. "Já bych nejraději k tobě," odpověděla jsem mu. Tak jsme jeli k němu a jen tak se spolu váleli v posteli. "Nějak jsme zapomněli na večeři," řekla jsem a začala se smát. "Tak si necháme dovézt pizzu," navrhl Thomas. Souhlasila jsem, asi za patnáct minut dorazila pizza, tak jsme ji vzali a šli k televizi, když jsme dojedli, skočila jsem si do sprchy. Než jsem se vysprchovala Thomas usnul, je tak roztomilý, když spí. Nechtěla jsem ho budit, měl náročný den, tak jsem se uvelebila do křesla a usnula taky. Ráno zazvonil jeho budík ten by probudil i mrtvého, ale Thomas vstal jakoby nic. Já se zvedla, ale byla jsem celá rozlámaná, byl opravdu blbý nápad usnout v křesle. Mezitím Thomas zmizel v kuchyni a chystal snídani. Já si šla vyčistit zuby a potom jsem šla za ním, nachystal vaječnou placku, tak jsem poděkovala, posnídala s ním a poprosila ho, jestli by mě nehodil domů. On souhlasil a tak jsme vyrazili dřív, před naším domem jsme se rozloučili, dali si pusu a on jel na základnu a já zajela do své postele. Takhle nějak jsem prožila zbytek mých prázdnin, sem tam nějaké posezení s kamarády, večeře s Thomasem, posezení s ostatními ze základny a návštěva kina. První den školy se rychle blížil a já věděla, že teď je přede mnou nejdůležitější rok ze všech, ten poslední a u toho přemýšlení jsem nějak usnula.

Ahoj lidičky, všem děkuji za přečtení, taková moc nezáživná kapitola, ale musím říct, že se pomalu a jistě blížíme do konce, tak ještě jednou moc děkuji a komentář by potěšil :-)