Životní šance (Dokončeno)

Ples a obrovské překvapení

Ráno nás probudil Thomasův budík, usnuli jsme v objetí. "Dobré ráno," řekl Thomas a zívl. "I tobě přeji dobré ráno," odpověděla jsem mu, ale vůbec se mi nechtělo vstávat, "tak šup ty lenochu vstávej," volal na mě Thomas, ale já nereagovala, tak skočil za mnou a začal mě lechtat. "Dobře, vzdávám se, už jdu, nech toho," prosila jsem ho, až když jsem se zvedla, tak přestal. Nasnídali jsme se a odjeli na základnu, přijeli jsme jako první Petr a Michael si vždycky dávají na čas, tak jsme se převlékli a čekali na ně. Po chvilce doběhl Michael a omlouval se, že jde pozdě, no ještě později dorazil Petr. "Teda, vaši pracovní dobu bych chtěl mít," rýpl si Thomas a začali jsme se smát. "No, ha, ha, to je vtipné, ty jsi asi nikdy nedorazil pozdě, že?" Vrátil mu to Michael. "Ne, já nikdy," řekl mu Thomas. Michael chtěl ještě něco dodat, ale už jsem ty dohady nemohla poslouchat, "tak a klid tady bude, nechte se, kvůli takovéhle pitomosti," oba se na mě podívali usmáli se a řekli, "má pravdu," a už byl klid. Najednou doběhl Petr a Thomas už se nadechoval, že něco řekne, ale já zakroutila hlavou, aby nic neříkal a taky mě poslechl. V tom přišel pan Ebelzieder, "všechny vás zdravím, doufám, že jste nezapomněli, že v pátek je ples, naše základna slaví výročí a tak máte pátek, sobota a neděle volno," oznámil a odešel. Já si uvědomila, že mám v sobotu narozeniny, ale že o tom určitě nikdo neví, ale těšila jsem se na ples. "No to je skvělý, moc se těším," zavrčel Petr. "Ale copak, ty nerad tančíš," rýpl si do něj Thomas. "Ty víš moc dobře, že neumím tancovat a ještě do mě takhle reješ?!" Naštval se Petr. "Notak chlapi klid," snažil se je uklidnit Michael, ale pustili se do sebe ještě víc, hádali se tam a vyčítali si různý blbosti, tak jsem vzala Thomase za ruku a odvedla ho pryč, aby se uklidnil, sedli jsme si na náš kopeček. "Ty jsi ale nervák Thomasi, to ti teda povím," začala jsem "ten mě vztekl, to je hrůza," ještě naštvaně řekl Thomas. Snažila jsem se ho uklidnit, ale nešlo to, tak jsem se k němu nahnula a políbila ho, chvilku jsme se takhle líbali, když jsme uslyšeli zakašlání, "je mi jedno, co děláte ve svém volnu, ale ne v pracovní době, jinak moc vám to přeju," řekl pan Ebelzieder a zase odešel. "Teda, prvně jsem se bál, ale když i on nám to přeje, tak to je fajn," řekl Thomas, "naprosto s tebou souhlasím, už je vše v pohodě?" Zeptala jsem se. "Teď už je všechno v tom nejlepším pořádku," řekl Thomas. Vrátili jsme se zpátky za Michaelem a Petrem, prvně spolu nemluvili, ale vyříkali si to a zase jsou v pohodě, služba nám ubíhala dost pomalu, jen jeden banalitní zásah za celou službu, to je hrůza. Tak jsme se rozloučili s týmem "B" a ostatními a s Thomasem jsme jeli k nám. Doma byl jen taťka, tak jsem na něj zavolala a zalezli jsme ke mně, ještě jsme si vzali nějaký brambůrky a nesli jsme pizzu, takže o jídlo nebude nouze. Pustili jsme si Hunger games a koukali se spolu v objetí a najednou jsme usnuli, probudila jsem se asi ve dvě ráno, Thomas tvrdě spal, tak jsem usnula taky. "Né, ten budík je příšerný," zakňourala jsem. Nechtělo se mi z vyhřáté postele a hlavně od Thomase pryč. "Musíme vstávat do práce, tak šup šup," popohnal mě. "A pusa by nebyla," zaprosila jsem, tak si ke mně sedl a začali jsme se líbat, nevím jak dlouho jsme se líbali, ale nějaká doba to byla, protože už jsem se nestihla ani nasnídat, tedy my a museli jsme si něco koupit. Dojeli jsme na základnu, převlékli a s ostatními jsme čekali na zásah. Těch pár dní uteklo jako voda a byl čtvrtek, služba se zase vlekla, protože nebyl žádnej zásah. Po službě jsme se šli vysprchovat a s Thomasem vyrazili domů, každý do toho svého, při loučení jsme se líbali před našim domem a ještě než jsem odešla mi řekl, "zítra tě vyzvednu v sedm jo a jaké budeš mít šaty," nechápala jsem proč se ptá, "dobrá, budu se těšit, světle modré, proč?" A pak mi to došlo, kvůli kravatě, ale nic jsem neřekla, tak jsme se rozloučili a těšili se na zítřek. Umyla jsem si vlasy a vysušila je a trochu si je natočila, aby zítra nebylo zdržování. Když jsem to dodělala, najedla jsem se a šla spát. Ráno jsem vstala okolo deváté, taťka už byl pryč, ale mamka měla odpolední, byla v kuchyni a chystala si snídani, tak jsem ji pozdravila, mrzelo mě, že na ten ples nemůže, ale bohužel, tak jsem ji požádala, jestli by mi taky nemohla nachystat snídani. Okolo jedné odešla, tak jsem se s ní rozloučila a šla trochu poklidit. Okolo čtvrté jsem se šla vykoupat a potom se vydala ke kadeřnici, měla jsem jasnou představu, jak by měl můj účes vypadat, ukázala jsem jí to na fotce a nechala ji dělat svoji práci, když to dokončila, bylo to nádherné, vypadalo to jako kvítko a jeden pramen vlasů byl jako stonek, tak jsem ji poděkovala, zaplatila a šla se domů chystat. Oblékla jsem si své světle modré šaty, nalíčila se, vzala mobil, peněženku a dala je do psaníčka, které si s sebou vezmu. Bylo sedm hodin, když zazvonil zvonek, taťka šel otevřít a zavolal na mě, že tu mám návštěvu, prosila jsem ho, aby šel na ten ples taky, ale bohužel, nepřesvědčila jsem ho. Došla jsem ke dveřím a Thomas na mě mohl oči nechat, tedy i já na něm, "ahoj, moc ti to sluší, vypadáš nádherně," pochválil mě. "Děkuji, ty taky vypadáš nádherně," pochválila jsem ho taky, měl na sobě černé sako s kalhotami, bílou košili a světle modrou kravatu, vedle kapsičky ze které koukal kapesník, měl bílou růži, potom vytáhl ruku, kterou mě schovanou za zády, "pro tebe," a dal mi kytici bílých růží, poděkovala jsem mu polibkem, rozloučila jsem se s taťkou a jeli jsme do hotelu, kde se konal náš ples. Došli jsme k našim týmům a navzájem jsme obdivovali své šaty, Biggi měla tmavě červené šaty a její přítel měl červenou kravatu, Gabi měla žluté šaty a Ralf samozřejmě žlutou kravatu. Petr tu svoji přítelkyni neměl, ale měl oranžovou kravatu a Michael růžovou kravatu, přesně ta barva, kterou měly šaty jeho přítelkyně, všichni jsme byli tak spárování až na Petra, bylo mi ho líto, potom za námi přišel pan Ebelzieder, "všechny vás tu vítám, budu představovat jednotlivé týmy," byla jsem na odchodu, když mě chytl někdo za ruku, "vy tu taky zůstaňte slečno Priceová, už jste náš člen, ať se vám to líbí nebo ne," řekl pan Ebelzieder. Najednou k nám došel muž a na tácku měl skleničky se šampaňským, "tohle je majitel hotelu pan Stone," představil nám toho muže. "Tak na vaše zdraví a ať zachráníte spoustu životů," popřál nám pan Stone. A potom se pan Ebelzieder přesunul k mikrofonu, přivítal všechny hosty, poděkoval sponzorům a začalo představování týmů, "Takže tady je náš čistě pánský tedy teď už ne tým "A"," když to dořekl, všichni začali tleskat a začal vyjmenovávat jednotlivce, "takže pilot je Thomas Wächter, dále tu je doktor Michael Lüdwitz, zdravotní bratr Petr Berger a poslední člen a jediná žena, náš zdravotnický asistent Lilly Price," když zvolal mé jméno, tak jsem vykročila, když jsem došla ke kluků, Thomas a Michael mi nabídli ruku, potom jsme se všichni chytili za ruce a zvedli je, "tak to byl tým "A". " Dořekl pan Ebelzieder. "A teď tu máme tým "B" pilotka Biggi Schwerin, doktorka Gabriela Kollmanová a zdravotní bratr Ralf Staller." Když to dořekl udělali to samé, pak se přidali k nám a všichni jsme spojili ruce a zvedli je nahoru, lidé si nás fotili a tleskali nám. Potom byli fotky jednotlivců a pak týmů a pak kdo jak chtěl. Došla jsem k našemu stolu a chvilku si sedla a napila se koly, kterou jsem si objednala, pak ke mně došel Thomas a než stačil něco říct, "mohu vás poprosit o tanec," zeptal se ten pan Stone, podívala jsem se na Thomase a ten kývl, že ano. "Ano můžete," souhlasila jsem a šli jsme tedy tančit. "Jinak jmenuji se Jack, takže mi klidně tykejte," navrhnul tykání. "Dobrá, tak já jsem Lilly a můžeš mi tedy tykat." Potvrdila jsem. Chvilku jsme tančili a potom mi začal dávat nevhodné návrhy, "Jacku, teda pane Stone, já jsem zadaná, šťastně zadaná s tím pilotem Thomas se jmenuje, pokud to nevíte a vy máte manželku, ta by nebyla ráda, kdyby tohle věděla." Tak jsem ho odpálkovala a šla zpátky za Thomasem. Chvilku jsme seděli, pak jsme šli zase tancovat, občas se s námi chtěl někdo vyfotit. Byl to nádherný ples, ale byly už dvě ráno, tak jsem řekl Thomasovi, že půjdu domů, tak jsem se se všemi rozloučila a vydala se domů, nevím, proč jsme jeli autem, je to kousek, po chvilce za mnou doběhl Thomas, že mě doprovodí. Došli jsme k nám a pak jsme se chvilku líbali před domem a pak jsme se rozloučili. Ráno, spíše odpoledne, mě probudila SMS od Thomase, že za půl hodinky přijede k nám a uděláme si výlet, no jo, já mám dnes narozeniny a Thomas nic netuší, mamka s taťkou nebyli doma, nevím, kde byli, tak jsem vylezla z postele a šla se trochu zkulturnit. Najednou zvonek, tak jsem běžela ke dveřím a byl to Thomas, tak jsem ho objala a pozvala ho dál, jenže on nešel, "nastup si do auta, musím ti zavázat oči, aby si neviděla, kam jedeme." Co se to děje, honili se mi v hlavě myšlenky, ale poslechla jsem. Jeli jsme nějakou dobu, když v tom řekl, že jsme na místě, netušila jsem kde můžeme být, ale vešli jsme do nějaké místnosti, odkryl mi oči a několik lidí naráz zvolalo, "Překvapení," no ne, to jsem nečekala, jsme na základně a jsou tu i naši a celá základna včetně pana Ebelziedera. "No ne, to jste mi udělali obrovskou radost, ale jak jste to zorganizovali?" Zeptala jsem se. "No, s tím nám pomohla tvoje maminka, nebýt jí, tak tu nic není." Řekl Thomas, tak jsem šla k němu a dala mu velkou pusu, potom mi chodili jednotlivě gratulovat, "a ještě dort," řekl pan Ebelzieder a šel pro něj. Byl to náš vrtulník a postavičky jako my všichni včetně Maxe a pana Ebelziedera. "Moc vám všem děkuju, ani nevíte, jak mě to dojalo," začala jsem brečet. Thomas mě objal a já přestala brečet a šla sfouknout všechny svíčky. "A co sis přála?" zeptala se Biggi. "No, to se přeci neříká, jinak by se to nevyplnilo ne?" Mrkla jsem na Thomase, asi všem došlo, že to bylo něco s ním, potom jsme si připili a pan Ebelzieder se omluvil, ale musí jet domů, tak jsem mu dala kus dortu s sebou a my jsme začali oslavovat, popíjeli jsme všechno možný, to byl takový mix, že ani nevím, co všechno to bylo, taky spoustu jídla tam bylo. Byla jsem pořád u Thomase, objímali jsme se, když už jsme měli trochu víc popito, tak jsme se i podpírali, ale nějak se nám podařilo odpojit se od ostatních a šli jsme do hangáru, kde byla naše helikoptéra, sedli jsme na podstavec, na kterým byla a začali se líbat, líbali jsme dlouho a čím dál víc vášnivěji, najednou někdo promluvil, byl to Michael, prý nás hledal, tak jsme se zvedli a šli s ním zpátky, nevím, co by se stalo, kdyby tam nepřišel, oslavovali jsme asi do tří do rána, moji rodiče už byli doma, ale nám se domů nechtělo, tak si každý našel nějaký kouteček na spaní a tam usnul, já usnula Thomasovi v náručí. 

Ahoj lidičky, pro dnešek tento díl, řekla jsem si, že díl bez pořádného zásahu, bude dobrý, tak mě napadl ples a narozeniny hlavní hrdinky, tak jsem to skloubila dohromady, snad se bude líbit :-)