Životní šance (Dokončeno)

Merry Christmas and Happy new year

Blíží se Vánoce, den v roce na který se všichni moc těší, hlavně děti, jsou zvědavé, co jim asi ježíšek nadělil. Od té osudné nehody uběhlo dost dní a Thomas s Biggi se opět usmířili a Biggi čekají zkoušky z létání a návrat za knipl. Všichni ji moc podporujeme a Thomas ji pečlivě připravuje na zkoušky. Mezitím zachraňujeme životy spolu s týmem "A" a v týmu "B" se pořád střídají piloti, ale to se brzy změní, jestli Biggi zvládne ty zkoušky. "Dobré ráno," přivítal mě Thomas a políbil mě. "Dobré i tobě," odpověděla jsem mu. "Dneska je sobota a my máme volno, tak co budeme dělat?" Zeptala jsem se. "No, dnes má Biggi, ty zkoušky, tak jestli to zvládne budeme slavit, ale teď bychom mohli vyrazit na vánoční trhy, když budou ty Vánoce." Navrhl Thomas. Tak jsme vyrazili, dali jsme si punč, nakoupili nějaké ty dárky a vrátili se akorát na oběd. Po obědě jsme se natáhli a koukali na film, když tu najednou zazvonil zvonek. U dvěří byla Biggi a netvářila se nijak šťastně. "Ahoj Biggi," pozdravila jsem. "Ahoj Lilly, ráda bych chtěla, aby si šla se mnou a samozřejmě i Thomas," nechápala jsem, co chce, ale řekla jsem to Thomasovi a vyrazili jsme. Dorazili jsme na základnu a tam byli všichni, najednou si požádala o slovo, "Dovolte mi , abych vám oznámila, že se vracím, dokázala jsem to," když to dořekla ukázala nám licenci. Všichni jsme se rozeběhli a gratulovali jsme ji a radovali se. Potom jsme to jeli oslavit na naši chatičku. 

O pár dní později

Napadla nás taková věc na Vánoce si musejí lidé pomáhat, tak domluvíme charitativní zápas v hokeji, zdravotníci proti místnímu hokejovému týmu, navrhla jsem to panu Ebelziederovi a on souhlasil a domluvili jsme se, že to domluví. Měla jsem radost, teď ještě sehnat hráče. Navrhla jsem to klukům a ti souhlasili, tak to máme 4, to je sakra málo, řekla jsem si. "Tak řekneme chlapům z jiných základen a nějak to poskládáme," navrhl Thomas. Ostatní souhlasili a šli se s nimi domluvit. "No prosím a hned máme další lidi," řekl Michael. "Tak, teď nás je 15, to jsou tři kompletní pětky," řekla jsem. "Ještě mám nějaký známý v nemocnici a jsou to zdravotníci, mohl bych jim zavolat." Navrhl Michael. Všichni jsme souhlasili a řekli Michaelovi, ať jim zavolá, nakonec souhlasili a je nás 19, to je hodně dobré. "Musíme se ještě domluvit na společný trénink a trochu se sehrát," řekl Petr. To byla pravda, všem jsme dali vědět, že je dnes trénink, ať se dostaví a my holky budeme fandit, podávat první pomoc a nápoje. Přesně v 7 hodin se všichni sešli na ledě, bylo zajímavé sledovat 19 chlapů na ledě a nekoukala jsem se jen na ty naše, ale i na ty ostatní, najednou ke mě přijel Thomas, přetáhl mě přes mantinel na led a začali jsme se líbat. "No teda, já vlastně chodím jak s pilotem, tak i s hokejistou, splnil se mi sen," řekla jsem mezi dalším návalem polibků. Thomas nestačil nic říct, protože ho sjel prozatimní trenér pan Ebelzieder. Tak se vrátil zpátky k ostatním a já se vrátila zpět na střídačku. Na konci je pochaválil a poděkoval, že si udělali čas, ale, že se takhle musí sejít ještě několikrát, všichni se odebrali do šaten, jen já s Thomasem jsme tam zůstali. Přijel ke mně a opět mě přetáhl přes zábradlí a řekl mi, ať počkám, po chvilce se vrátil s bruslemi a pomohl mi je obout. Bruslili jsme spolu ruku v ruce, byla to nádhera, ani jsme nesledovali čas, jak jsme byli šťastní, teprve když se objevil správce stadionu, tak jsme si uvědomili, že jsme úplně zapomněli na čas. Šla jsem se vyzout z bruslí a vrátila je zpátky. Mezitím se Thomas vrátil ze šatny a my mohli vyrazit domů. O pár dní později se opakoval další trénink, ale už ke mně nepřijel Thomas, ale nějakej doktor. "Ahoj, minule jsem po tobě koukal, ale ty sis mě ani nevšimla, jmenuji se Peter." Představil se, nevypadal vůbec zle, ale na co to myslím, já mám Thomase a nikoho jiného. "Ahoj, já jsem Lilly, ale jsem zadaná s Thomasem." Odpověděla jsem mu. "Aha, moc se omlouvám, Thomas je fajn chlap, to bych mu nikdy neudělal." Páni, tohle jsem nečekala, mají Thomase fakt rádi. Po tréninku Thomas s ostatními vyrazil do šatny se převléct a já na něj čekala na tribuně. Po chvilce mi někdo zakryl oči, doufala jsem, že to je Thomas a ano byl to on, políbil mě, vzal do náruče a odnesl mě ze stadionu. "Thomasi pusť mě dolů, neblbni," prosila jsem ho, smáli jsme se jako malé děti a po chvilce mě opravdu pustil. Cestou domů, jsme se zastavili na večeři. 

Blíží se náš den D, všude jsme vylepili plakáty, abychom pozvali co nejvíce lidí a vybrali spoustu peněz pro děti, přeci jenom, kvůli nim to děláme, aby měli taky veselé Vánoce. Dnes mají hoši poslední trénink, jde vidět nějaký pokrok od úplně prvního tréninku, v tomhle zápase nejde o vítězství, ale o to, aby se vybralo dost peněz, tenhle zápas bude přátelský a nijak násilný, tedy v to doufáme všichni. Po úplně posledním tréninku jsme všichni vyrazili na vydatnou večeři, protože jsme zjistili, že hokejisté musí před zápasem sníst velké množství kalorií, zítra to totiž přesně v 17:00 vypukne. S Thomasem jsme leželi v posteli v objetí a povídali si, po chvilce jsme ale usnuli. Druhý den ráno jsem Thomasovi připravila vydatnou snídani a po snídani jsme se vydali k našim na návštěvu, už docela dlouho jsme se neviděli a taky jsme jim nesli vstupenky na ten dnešní zápas. Poobědvali jsme s našima a vydali se domů po Thomasovu výstroj a šli na stadion. Byla jsem s Thomasem v šatně a říkala mu pár podporujících slov, najednou přišel pan Ebelzieder a nesl krabici docela velkou. "Co je v té krabici?" Zeptal se jeden z těch zdravotníků. "Tohle jsou vaše dresy, musíte se přeci nějak shodovat," a otevřel krabici. Uvnitř byli nádherné dresy, chlapi si je hned oblékli a vyrazili na led, já se ještě s Thomasem vyfotila na památku a vyšla taky na led jako jeden ze zdravotníků. Na začátku zápasu měl nádherný a dojemný projev vedoucí základny a trenér pan Ebelzieder, potom ředitel nemocnice, pro kterou tyto peníze půjdou, samozřejmě na dětské oddělení. Nakonec bylo vhozeno symbolické buly a tento puk byl darován jednomu chlapečkovi, který díky místnímu týmu vyhrál boj proti rakovině, všichni tleskali ve stoje a potom se už začalo skutečně hrát. Na to, že to měl být přátelský zápas se docela často hitovalo. Najednou jsme všichni zvolali radostí, naši dali gol a kdo jiný, než můj Thomas, když si se všemi plácnul, sedl si ke mně a dal mi pusu, zrovna, když na něj zabrala kamera, ale nevadilo nám to, začal tleskat celý stadion. Po chvilce se bohužel vyrovnalo a šlo se do šaten. Přestávkový program byl super, nějaké děti tancovali různé tance. Po přestávce se opět hrálo a my zase dali branku, tentokrát to nebyl nikdo z našich, ale to vůbec nevadilo, byl to náš tým a to je hlavní. Zbytek třetiny se hrálo v poklidu a my šli do poslední části s malým náskokem. Další přestávka byla soutěž o mobil, který nám do soutěže věnoval obchod s elektronikou. A je to tu, poslední třetina a další branka, už vedeme o dvě branky, to je neuvěřitelné, ale bohužel snížili o jedinou branku, poslední dvě minuty budou kritické, jdou do hry bez brankáře. Jedna střela za druhou, náš tým je doslova pod palbou, najednou se puk odrazil k Thomasovi a ten uhání na prázdnou bránu a dává, náš tým vyhrál, už je to jasné, posledních pár vteřin než propukne velká radost. Po zápase všichni stáli na ledě a kapitáni obou týmů předali šek primáři dětského oddělení. Potom byl vyhlášen nejlepší hráč utkání, fotka na památku a poděkování všem fanouškům, potom hráči zamířili do šaten, já jsem šla čekat na Thomase a po chvilce se objevil a v ruce držel svůj dres, byl podepsaný od všech hráčů, ale ne našeho týmů, ale soupeřů. "Tady máš menší překvápko a podívej tady," ukázal mi na jedno místo od dresu. "Autogram s věnováním od Ondry, ta to je super," měla jsem opravdu radost a ten dres si na sebe oblékla a vydali jsme se domů, prý byl nějaký mejdan, ale tam jsme nešli a raději jsme šli domů. Od našeho zápasu uběhlo několik dní a dnes jsou Vánoce. Ráno jsme se nasnídali, a do auta naskládali dárky a vyrazili k nám, na Vánoce jsme byli i s Thomasem u nás, druhý den jsme vyrazili za jeho rodiči, byla jsem hodně nervozní, ale nakonec to bylo fajn, jeho rodiče jsou strašně milí a hodní a na Silvestra jsme byli všichni pohromadě na naší základně.

Ahoj všichni, moc děkuji za přečtení, tohle je takový menší dárek ode mě pro vás, snad se bude líbit, jinak vám moc přeji Veselé Vánoce, šťastný nový rok a hlavně ať najdete pod stromečkem, co si nejvíce přejete :-)