Životní šance (Dokončeno)

Rekonvalescence

Navedla jsem taťku k Thomasovu domu a když jsme zastavili, Thomas už se se mnou chtěl loučit, "já půjdu s tebou, pokud mě u sebe rád uvítáš," řekla jsem mu. "Ano, moc rád," odpověděl mi. Tak jsem se rozloučila s taťkem a řekla mu, ať to vyřídí mamce, že tu zůstanu a vzala jsem Thomasovu tašku s jeho věcmi. Odemknul a vešli jsme k němu. "Půjdu se osprchovat, hned jsem tu," řekl mi. "Tak jo, já ti zatím připravím něco k snědku," odpověděla jsem mu. On se na mě usmál, políbil mě a zmizel v koupelně. Najednou jsem zaslechla nějaké zvuky z koupelny, snad se mu nic nestalo, pomyslela jsem si, tak jsem šla blíž a chvilku poslouchala, on si zpívá při sprchování. Musela jsem se tomu smát, ale vzala jsem mobil a nahrála si to, to se někdy hodí, po chvilce jsem si uvědomila, že jsem řekla, že připravím něco k snědku, moc jsem toho nenašla, nakonec jsem připravila obložené chlebíky se zeleninou a pomerančovým džusem. Když vylezl ze sprchy, měl na sobě jen tepláky, bez trička jsem ho ještě neviděla, tak jsem se na něj dívala s pusou dokořán. "Co si mě tak prohlížíš?" Řekl a smál se. "No,, prostě jsem tě ještě neviděla bez trička a vypadáš no dost dobře." A taky jsem se na něj usmála.. Začal se ke mně přibližovat, až mě objal, bylo to takový zvláštní být přímo na jeho hrudníku, ale nevadilo mi to. Chvilku jsme se takhle objali, až jsem to přerušila, "udělala jsem obložený chlebíky, tak si pojď dát," prvně se mu nechtělo, ale potom šel, cestou si vzal tričko a sedli jsme si ke stolu. Po jídle jsem umyla nádobí a šli jsme se dívat na televizi. "Takhle se tady budu válet celý týden, no to bude hrůza, se tady ukoušu nudou," postěžoval si Thomas. "Já tu budu s tebou, to se neboj," řekla jsem mu. "Tak se tu budeme nudit spolu," řekl a začal se smát. "Ve dvou už se nudit nedá, něco vymyslíme." Když jsem to dořekla, začal se na mě, tak škodolibě dívat a najednou mě začal lechtat, "Thomasii, nee, prosím tě přestaň, tohle je hrozný, nech toho," prosila jsem ho, ale nechtěl přestat, tak jsem ho začala štípat. "Tohle je teda rekonvalescence, měl  by si odpočívat a ne tady takhle blbnout." Už konečně přestal. "Promiň, když mě to nebaví, takhle se jen válet." Postěžoval si. "Tak se můžeme jít projít, od kdy máš vycházky?" Zeptala jsem se ho. "No, od tří do šesti a ráno od devíti do jedenácti," "tak se půjdeme projít ve tři, co ty na to, když už máš ty vycházky, tak se musí nějak využít," napadlo mě to, protože jsem se nemohla dívat, jak se doma nudí. "Tak jo, to by šlo," souhlasil se mnou. A opravdu ve tři jsme se šli projít, nakoupili jsme potřebné věci a ještě si zašli na menší zákusek. "Je půl šesté, měli bychom se vypravit zpátky," řekl Thomas. Tak jsme tedy šli, udělala jsem k večeři vaječnou placku. Chutnala mu, měla jsem radost, že mu chutná. Bylo něco kolem sedmé hodiny, "už bych měla jít domů," řekla jsem mu. Najednou zesmutněl, ale položil mi otázku, kterou bych tedy opravdu nečekala, "a nechtěla by si tu zůstat déle, tedy i přespat?" Vypadalo to, že musel posbírat hodně odvahy, řekla jsem si, že tu zůstanu, ale nemám tu žádné věci. "Ráda bych zůstala, ale nemám tu žádné oblečení," bylo mi ho líto, jak na mě koukal. "Tak si půjčíš něco mého, prosím, zůstaň tu se mnou, nebo si myslíš, že je na přespání, ještě brzy, nechtěl bych nic uspěchat." A začal se mi znovu omlouvat. "Ne, není brzy, dobře zůstanu tu, tak mi teda ukaž, co bych si mohla půjčit a ještě je tu menší problém, mám se sprchovat, pánským mýdlem?" A začali jsme se smát. "No tak, budeš vonět jako já, pokud ti to jeden den nevadí." A usmál se na mě tím dokonalým úsměvem. "Tak jo," půjčil mi své tepláky a tričko a já zmizela v koupelně. Teď budu vonět a dokonce vypadat jako on, při té myšlence jsem se usmála, když jsem vylezla, už ležel v posteli a něco klikal na mobilu. Musela jsem se ozvat, aby si mě všimnul. Došel ke mně, objal mě a začal mě líbat, přesunuli jsme se do postele a pořád jsme se líbali, nemohli jsme se jeden druhého nabažit, ale najednou přestal, objal mě a dal mi pusu do vlasů, "musel jsem přestat, abych náhodou něco nepokazil, jsem moc rád, že jsi tu zůstala a jestlipak si dala vědět mamce" a škodolibě se usmál. "Ne, musím ji okamžitě napsat," v SMSce jsem se mamce omluvila, že jsem se neozvala dřív, ale že jsem nemohla, napsala mi, že to chápe, ale ať se zítra ukážu doma. "Tak jo, mamka se nezlobí, ale musím se ukázat doma," řekla jsem Thomasovi, "tak jo, odvezu tě tam, zítra po devátý." A usmál se na mě, já jsem se na něj víc namáčkla abych mu byla co nejvíc nablízku najednou se zvedl," vždy spím jen v teplácích, ale dneska jen kvůli tobě, si nechám i tričko," když to dopověděl objal mě a takhle jsme usnuli. Probudili jsme se ráno stejně, "dobré ráno, tak jakpak si se vyspala," zeptal se mě, bylo úžasné ho vidět hned po ránu, "dobré ráno, nádherně jsem se vyspala a teď vstávej, za chvilku vyrážíme k nám." Popohnala jsem ho trošičku. Nasedli jsme tedy do auta a jeli k nám domů. Řekla jsem Thomasovi, že tu chvilku budu a že když tak za ním dojdu později, tak jsme se rozloučili a já počkala až zmizí v zatáčce a šla jsem domů. Pozdravila se s rodiči a šla k sobě do pokoje, tedy než jsem tam došla, "hele, co to máš na sobě?" Zeptala se mě mamka. Já jsem zapomněla, že mám na sobě Thomasovo oblečení. "To mi půjčil Thomas, neměla jsem nic na převlečení." Chvilku si mě prohlížela. "Vypadáš v tom vážně vtipně," a smála se ještě, když jsem za sebou zavřela. Sundala jsem tedy ze sebe jeho oblečení a převlékla se do svého. Potom jsem zapla notebook a podívala se, co je nového. Najednou slyším, jak mě volá taťka, ať jdu hned do kuchyně, tak jsem šla. "Copak se děje?" Zeptala jsem se. "Musíme si promluvit, nezdá se ti, že s tím tvým Thomasem trávíš nějak moc času?" Na co, že se mě to ptá, řekla jsem si. "Cože a jen kvůli tomu mě voláš, ty jsi s mamkou netrávil každou volnou chvilku, když jste mohli, teď je Thomas týden doma, takže budu s ním hodně často a párkrát tam přespí, vezmu si nějaké věci s sebou." Asi jsem mu vyrazila dech, protože řekl, jen "Tak jo," a odešel. Co to mělo  být řekla jsem si, ale hodila jsem to za hlavu a šla do pokoje. Sbalila si pár věcí a šla se rozloučit s našima. "Jak dlouho tam budeš?" Zeptala se mě mamka. "No asi do středy a potom za ním budu chodit jen na pár hodin, ale v pátek s ním musím jít, jde totiž k lékaři zjistit, jestli se může vrátit nebo ne." Když jsem to dořekla, objala jsem mamku, na taťky jen zavolala a šla k Thomasovi. Přivítal mě a viděl, že mám v ruce tašku, "už nechceš moje oblečení?" Řekl a začal se smát. "Ne, že by se mi to nelíbilo, ale raději zůstanu u svého." A začali se smát oba. Pak náš den pokračoval koukáním na různé filmy a seriály, když měl Thomas vycházku, zase jsme se šli projít a večer jsme tak nějak prolenošili. Takhle to bylo každý den, ve středu jsem tedy šla domů a za Thomasem přišla jen do večera, pak jsem zase odešla domů, ve čtvrtek taktéž. A byl tu pátek nejočekávanější den v týdnu, musím vstávat brzy, abych Thomase doprovodila k tomu doktorovi. Přišla jsem k němu o půl osmé a zazvonila jsem. Najednou vylezl celý rozespalý Thomas. "Ale dobré ráno, snad jsem tě nevzbudila," řekla jsem a trošku jsem se usmála. "Dobré, jo vzbudila, ale to nevadí, měl jsem budík až na osmou, ale když už tu jsi, tak pojď dál." A pozval mě dovnitř. "Já rychle prolítnu sprchou a můžeme vyrazit." Zavolal na mě. "Tak jo, odpověděla jsem mu a zmizel v koupelně. "Thomasi, pohni, máme tam být v devět a už je půl devátý, co tam tak dlouho děláš?" Zakřičela jsem na něj, nechápu, co mu tak dlouho trvá a najednou vylezl. Když otevřel dveře, ta jeho úžasná vůně vyvanula ven, byl oholenej a dokonce už měl na sobě i oblečení ve kterým pojede. "Promiň, ale musel jsem se trochu zkrášlit,  abych se ti líbil" a políbil mě. "Sluší ti to fakt hodně, ale teď už opravdu musíme jet." Pořád jsem ho musela popohánět. Konečně jsme nasedli do auta a jeli k doktorovi. "Teď na to musím šlápnout, tak se neboj." Řekl mi. "Ne nebojím se, vždyť s tebou i lítám vrtulníkem." Trochu jsem ho tím dostala. "No jo, to máš pravdu." Už to nijak nekomentoval. Najednou zaparkoval před nemocnicí a šli jsme k tomu doktorovi. Thomas zaklepal a ozvalo se dále, tak jsem mu dala pusu na povzbuzení a šel tedy dovnitř, já na něj čekala venku, Uběhlo asi 30 minut a pořád nic. Najednou se otevřeli dveře z nich vyšel vysmátý Thomas a za ním ten doktor, taky se usmíval, "váš přítel je teda veselá kopa," řekl ten doktor. "A co ho tak rozesmálo?" Zeptala jsem se. "Od pondělí zase nastupuju do práce, fakt se už těším." Řekl Thomas. "Moc vám děkujeme pane doktore" a podala jsem mu ruku. "Nemáte zač, je to moje práce a navíc váš přítel dodržoval léčbu, což taky hodně pomohlo." Tak jsme se rozloučili a nastoupili do auta. "Tak kam by si chtěl jet, někam posedět a oslavit to?" Zeptala jsem se ho. "Ne, teď vím přesně, kam chci jet." Odpověděl, ale kam mi neřekl, ale tu cestu jsem poznala, jeli jsme na základnu. Když jsme vstoupili dovnitř byl tam náš tým "A" ničeho si nevšimli, ta Thomas zvolal, "překvápko," všichni tři se lekli. "No néé," zvolal Michael. "Kdo se nám to to vyklubal?" Zeptal se Petr. "Tak tě vítám zpátky," řekl Michael. "No od pondělí jsem zase váš." Řekl Thomas a Michael a Petr se k němu rozběhli a objali ho. "No konečně, ne že ty by si nebyl fajn Martine, ale Thomas je náš nejlepší kámoš." "Já to chápu, takže poslední víkend s váma, to bude fajn." Najednou vešel pan Ebelzieder. "No ne, pan Wächter, vítejte zpátky." "Děkuji vám pane Ebelziedere v pondělí jsem zase váš, už se moc těším." Thomas byl úplně nadšený. "Taky se sem už těším, už mě to nic nedělání nebaví." Řekla jsem. "Tak jo, už se na vás oba moc těším," řekl pan Ebelzieder. Najednou zazněl poplach a chlapi vyběhli, "Tak se mějte oba a Thomasi, doufám, že bude nějaká oslava," zavolal Michael. "To si piš, že bude." Zavolal Thomas. Tak jsme tedy odjeli. Poprosila jsem Thomase, aby mě odvezl domů. Tak jsme se rozloučili a políbili.

Ahoj lidičky, omlouvám se, teď jsem se pár dní nedostala k psaní, nevím jestli se vám tenhle díl bude líbit, nechtěla jsem to moc prodlužovat, ale další díl bude zase nějakej zásah, tak moc děkuji za přečtení :-)