Bez Duše [Dokončeno]

14#

"Od...od té doby co tu jsme se mi zdají šílené sny." začnu vysvětlovat, co se tu děje. "Jde v nich o to, že se proměním v monstrum. Nejsem to úplně já, ale jako by se moje mysl přemístila do toho zvířete. Ty sny začínají tím, že otvírám dveře ložnice. Tam, nebo v koupelně, je člověk." hlas se mi třese, ale pokračuji. Řeknu Willovi o muži a sklu, ženě a stařence. Řekla jsem mu, kdy se mi to zdálo a ikdyž nikdy nechci a je mi vše proti vůli, tak ten dotyčný je stejně vždycky mrtvý. Objímá mě a najednou se zeptá "Počkej, ale jednou jsem tě našel v koupelně. Jednou sem tu nebyl. A pak dvakrát v postely. To jsou čtyřy sny. Tys mi řekla o třech." sedí zamyšleně na pohovce. Naráží na sen se sestrou. "Víš.... Wille....já jsem....těhotná...."musela jsem mu to říct. Cítím jak mě pravda očišťuje, už ani nebrečím. Will se ke mě nakloní a objímá mě. "To je úžasný zlato, ale co to má společného se snem." Záčínám vysvětlovat znova. Jak jsem se ve snu zbláznila, zavraždila svoji sestru a nakonec i sebe. "Jako by mě sen varoval, že se něco stane. A najednou? Mell je v nemocnici a můžu za to já." Will utáhne objetí. Říká, že za to nemůžu. I když tomu nevěřím, ta šeptaná slůvka mě uklidňují. "Je doopravdy zvláštní co se ti děje." prolamuje ticho Will "Nevšimla jsis ve snu něčeho zvláštního? Co by je spojovalo?" chvilku mlčím. "No vždycky začínají stejně, vcházím do dveří cizí ložnice. Zabiju člověka a po jeho smrti sen skončí." Will mě zadumaně sleduje, když v tom si vzpomenu na detail z posledního snu. "Má můj náramek." Podívám se na ruku a pak na Willa. Vypadá nechápavě. "V posledním snu jsem si všimla, že monstrum má stejný náramek jako já." v očích se mu mihne stín. "Možná je to on co vás spojuje." slova zůstávala viset mezi námi. Čím déle jsme mlčeli, tím víc na nás padala jejich pravdivost. "Pojď" promluvil Will "půjdem se ještě na chvíli prospat." střelím pohledem po hodinách a nemůžu uvěřit, že budou tři. Pomalu se plahočíme do pokoje. Hned jak otevřu dveře ložnice lehám si. Sleduju svého budoucího manžela, jak se svléká. Každý jeho pohyb je mi známý a svým způsobem mě uklidňuje. Cítím z něj klid a lásku. Lehá si těsně za mě a obmotává mi paže okolo pasu. Šeptá mi do ucha větičky o miminku. Jako by to i ono slyšelo a jemě mě hladil. Za chvíli jsem se vydala vztříc bezesnému spánku.