Bez Duše [Dokončeno]

3#

Sedíme u snídaně a já nemohu spustit oči z prstýnku co jsem dostala. Od chvíle, co jsme se s Willem zasnoubili, se ke mě chová majetnicky a já si konečně připadám jen a jen jeho. Stále se na mě usmívá. A já se červenám. Líbí se mi to. Číšník se k nám chová s odstupem. Teda spíš ke mě. A to mě vždy donutí k malému úšklebku. Vidí, že muž vedle mě není můj bratr, ani můj kamarád, ale můj nastávající a tak včerejší "co si dá slečna?" vyměnil za "a co můžu nabídnout madam?". Z mé dlouhé filozofické chvíle mě vytrhuje smích. Všichni se smějí historce mé ségry, je až chválihodné, za jakou chvíly jí naše parta přijala za svou. Směji se také, i když nevím čemu.
"No a nakonec jsem všechno uklízela já." dodává Mell a utírá si trošku slz ze smíchu, co ji ulpěly na dolním víčku. Všímám si Tomyho ruky na opěrce židle, na které sedí má sestra. Ale taky si všímám Mell, která sedí příliš vzpruženě. Asi se jí nelíbí přítomnost Tomyho ruky, a nebo... Ne nebudu přemýšlet o tom, že by se dali takhle rychle dohromady, sestra není blbá. Navíc vždy člověku nejdřív nabídne přátelství a až potom chce něco víc. Jednoduše budu věřit jejímu úsudku.
"Madam?" vyruší nás číšník.
"Tamhle od pána mám vám předat dárek k zasnoubení." číšník se červená, asi mu není zrovna příjemné tu postávat s krabičkou v ruce.
"Že mu děkuju je to milé, můžu se jen zeptat kde sedí?" beru si dárek.
"Jistě, ten pán u obrazu s loděmi." zašklebí se křivým úsměvem a odchází. Vyhledávám dotyčného dárce, až se můj pohled zastaví u obrazu s dvěmi modrými loděmi. Z obrazu sklouznu na člověka. Není vůbec hezký. Tváře má zkrabatělé, nos až moc špičatý, vlasy skoro žádné, dlouhé a neupravené a jeho zuby? No fujtajksl. Celkem mě ale udivuje jeho oblečení. Kvádro, určitě na míru dělané, řekla bych od armányho, ale na takovou dálku to nemůžu určit, vázanka, košile a klobouk. Mávnu na něj a on se zašklebí. Zvedne se a odchází z místnosti.
"Šílenej Majk." prohlásí Jeff.
"Cože?" zeptá se až moc nahlas Lol.
"Ten chlápek, že je šílenej majk."zopakuje.
"Rozvedeš to?" řekne Will. Mluví klidně a to mě uklidňuje, přece jen ten člověk byl děsivý.
"Michael Johnson, nikdo mu tu neřekne jinak než šílenej Majk. Je to klenotník." ukáže Jeff na dárkovou krabičku.
"Jo ale má to spíš jako zálibu." dodá Tomy a pokračuje"Bydlí v obrovským baráku. Je to boháč, ale jeho dům je děsivej. Jako malí jsme se báli okolo toho domu chodit." pousměje se.
"Rodinu nemá a někteří si z něj dělají srandu. Ale někteří ho litují." mlčíme.
Jeff nakonec poruší ticho"A prý zabil svou dceru, ale jsou to jenom povídačky." vykulím oči.
"Takže co dnes chcete dělat?" ukončí svou ,povídačku Jeff. "Nákupy!" vřískne Lol.
"Fajn ale až dosnídáme." vloží se do toho Tommy. Zatímco ostatní se pouští do jídla, já rozbaluji krabičku co stále skrývá tajemství. Balicí papír je sametově černý. Jeho povrch je jemný, skoro jak plyš. Z obalu vytahuji černou čtvercovou krabičku. Až teď mi dochází ta ironie. On je klenotník, a dal mi klenot. V krabičce je řetízek na ruku. Na řetízku je krásná tepaná placička a v ní je zasazené černé srdce. V srdíčku se krásně odleskuje tmavě modrá, ne, černá barva. Působí to na mě zvláštním způsobem, tak tajemně.

Doufám že se líbí. Další část bude shrnutí postav. Jsem ráda, že to aspoň pár lidí čte. Koment i like potěší. Jestli se vám příběh liíbí můžete mě sledovat pro další příběhy....pavca kukca
.................................................................nutella