Bez Duše [Dokončeno]

9#

Nemůžu věřit vlastním uším!? Právě jsem byla svědkem toho, že se můj sen stal realitou. Jak je možné, že se to stalo? Možná že jsem s vrahem nějak propojená, možná že je vrah ona a taky nechtěně otěhotněla! Ne fajn to je blbost. A nebo mám věštecké schopnosti! Nevím, co se mnou je a nedokážu vysvětlit, co se stalo, ale určitě vím, že toto není normální. Nejspíš to byla jen náhoda. "Merr?" "Ano?" odpovídám Willovi nejistě. "Co se děje?" mám mu to říct? Nejspíš ne, mohl by si o mě myslet bůh ví co. A proto se rozhoduji že mu to neřeknu. "Nic, jen mě zaskočila ta zpráva. Chudák chlap." položil mi ruku na bok a posunul mě po pultu k sobě. Chápavě se usmál. "Už jsem si mysel že se něco děje. Bylas taková zaražená." je to příšerný ti lhát, abys věděl. Najednou bočním viděním zahlédnu, jak Tommy s Mell líbají. Byla to jako rána do hrudníku. Takovou ji neznám. Smála se, byla veselá, usměvavá, ale to všechno jen s Tommym. Proč se přede mnou uzavřela? Nikdy jsme neměly ten dokonalý sesterský vztah. Někdy byly chvíle, bylo jich hodně, kdy jsem toho litovala. Slzy se mi draly do očí, ale já je zarazila. Přece nejsem tak přecitlivělá, abych pořád bulela. Odcházím z kuchyně. Nechci se na ně dál dívat. Procházím kolem Mell a Timma. "Merry, prosím podala bys mi z té horní police, velkou sklenici s müsli? Já teď nemůžu." a zasmála se. Proč asi nemůže když ji Tommy drží za boky přiražnou ke své pánvi, nechce ji pustit a ještě se tomu blbě směje. Jen se na ni usměju. Vylezu na linku a natahuju se do horní police. Tak tak tam došáhnu. Nahmatám studené sklo. Posunuji sklenici ke kraji. Najednou dostanu křeč do ruky. Černé srdíčko se houpe na řetízku a jsem svědkem něčeho divného. Jakoby se řetízek utáhl. A já dostala ještě větší křeč. Ruku jsem vymrštila k sobě. Ale s rukou letěla i sklenice. Padala a já vše viděla jako ve zpomaleném filmu. Sklenice padala na hlavu mé milované sestry. Roztříštila se na velké střepy. Jeden pořezal Tommyho po ruce, ale Mell. Mell na tom byla hůř. Kdyby ji Tommy nedržel spadla by rovnou. Takhle se jen pomalu svezla k zemi. Měla zavřené oči. Z místa kam sklenice spadla jí stékal proužek krve na zem. Připomělo mi to sen, který se mi zdál. Krvácí ze stejného místa. Z levého spánku. Jako by mě sen chtěl varovat...pozor sestře se něco stane a ty budeš ta která jí ublíží. Rychle seskakuji z linky. Dopadám na müsly rozsypané po celé zemi. Klekám k její hlavě, chytnu ji za ruku, dám si ji k hrudi a pohupuji se dopředu dozadu. V slzách se jí omlouvám a pořád opakuji, že je to má vina. "Zavolejte někdo sanitku!" zakřičí někdo. Možná Will, možná Jeff. Ale já už nevnímám. Jedíné co vnímám je bolest na hrudi, ten stahující pocit v krku a její ruku v mé. Jsem naštvaná sama na sebe, jediné co mě uklidňuje je to, že její ruka stále nevychladla.

###

Následující situaci si pamatuji v mlžném oparu. Pamatuji si Willa, který mě objímal a dával mi tak neviditelnou oporu. Pamatuji na Tommyho který řval po doktorech že ji miluje a že chce být jen s ní. Dokonce do jednoho saniťáka vrazil aby se dostal za Mell. Také si vzpomínám na Jeffa a Lol co přemlouvali Tommyho aby si dal říct a aby si nechal ruku v klidu zašít. Vzpomínám i na policistku, která po mě chtěla vědět co se stalo. Pak mám jedno velké okno. Vím jen že jsme jeli do nemocnice a já usla. Nebyl to klidný spánek. Byla jsem unavená ze stresu a vyděšená ze situace. Adrenalin, co jsem měla v krvi se odplavil a já odpadla.

###

Lol mě probudila u nemocnice. Chvíli jsme hledali kde je operační, ale těď jsme tady a už hodinu sedíme v čekárně a vyčkáváme na jakákoli doktorova slova. Modlím se za sestru i Tommyho. Doktorům se nelíbyla jeho ruka. Prý by mohl mít i následky kdyby neudělali různá opatření. Odvezli ho na vozíčku a už hodinu je pryč. Jeff se teď baví s doktorem. Ptá se co je s jeho bratrem. Asi bych se taky měla zajímat o Mell ale já nemohu. Můj mozek jede na autopilota. Sedni, choď, postav se. To je vše co zvládám. Mám přes ramena hozenou Willovu bundu. Ten je teď v rohu čekárny s Lol a tiše s ní rozmlouvá. Před chvílí si se mnou povídal, utěštoval mě. Přinesl mi i kaffe, ale já dokázala přikyvovat, nebo kroutit hlavou. Co se týče mé hlavy. Mám v ní vymeteno. Snad jen Mell, o tu se mozek zajímá.

###

Probouzím se. Ani si neuvědomuji že jsem spala. Odcházíme. K Mell nás nepustí, ale její stav není v ohrožení. Budou vědět něco víc zítra. Tommyho si tu nechají chvíli na pozorování, je to povinnost. V autě se držíme v tichosti. Jen rádio ruší dlouhou chvíli ticha. Opakují tam zprávu o zemřelém muži. Nikdo nic neříká, nikdo nemá co říct. Snad jen obvinit mě ze skoro zabití mé sestry. Ale všichni mlčí. Je to dobře, ticho mě uklidňuje. Za chvíli usínám. Cítím že mě někdo odnáší z auta do chaty, cítím, jak mě vysvléká a ukládá do postele, ale nedokážu reagovat. Dneska se toho stalo tolik, ale já o tom nedokážu přemýšlet. Proud mě odnáší do světa klidu, míru. Do světa snů a tužeb. Usínám.

............

Omg! Jedno sto reads...!!! Děkuju děkuju děkuju...