Bez Duše [Dokončeno]

24#

Proklínám sluneční paprsky, kreré si našly škvíru mezi závěsy a září mi do obličeje. Nutí mě stávat. Nedobrovolně rozlepuji ztěžklá víčka. Willa nikde nevidím, zastlal a uklidil oblečení, které se včera válelo na křesílku. Zatiímco dál pozoruji pokoj, jako by šlo o něco důležitého, otvírají se dveře do koupelny. Kromě páry vchází do pohoje i Will. S jedním ručníkem omotaným kolem boků až hříšně nízko a s druhým v rukou sušíc si hlavu. Překrásně se na mě usměje, když se naše pohledy střetnou. Ze skříně si bere jedny boxerky a ručník kolem boků nechává spadnout ke kotníkům. Chová se, jako bych tu nebyla. Otáčím se na bok, jestli něco rozhodně nepotřebuju, tak je koukat na toho nahého sexy-boha. Nemůžu neslyšet uchechtnutí deroucí se mu z krku. "Blběčku." slyším ho se zasmát a pak ho vidím se sklonit, když mi dává pusu na čelo. "Taky přeju pěkné ráno." zmizí mi z výhledu, když za sebou zavírá dveře. Taky bych měla vztát a dát si snídani, ale na to jsem moc unavená.

###

Postel vedle mě se zavlní a já se probouzím. Ani si nevzpomínám, kdy jsem usla. Vidím Willa sedícího vedle mě s knížkou v jedné ruce a v druhé s polštářem, který si upravuje pro pohodlí. "Promiň nechtěl ksem tě vzbudit, klidně ještě lež." říká starostlivě, až mě to donutí zjihnout. "Ne už bych měla vztát." s těmito slovy se hrabu z postele. Dole narážím na Jeffa s Lol, kteří jsou navzájem do sebe dak zabraní, že si ani nevšimnou mého příchodu. Až když si odkašlu, tak Lolyn pohled sjede ze rtů Jeffa něco jí vysvětlujíc na mě. Usměje se, ale dál mě ignoruje, stejně tak Jeff. Pamatuji si na jejich první setkání.

S Willem jsme už nějaký ten pátek chodili, když mi nabýdl, abychom zašli do baru. Řekl, abych vzala svoji kamarádku ssebou, že on svého kámoše pozve taky. Pamatuji, že ten den padaly teplotní rekordy. Byl začátek zimy a přes den bylo mínus deset stupňů Celsia. I přes to si Lol vzala mini koktejlové šaty a huňatý kabát. Kdybych řekla, že jí bylo teplo, lhala bych. Když jsme se v baru potkali, tak po půl hodině povídání zmizela na parket a Jeff s ní. Do rána jsem o ní nevěděla. Pak mi další den odpoledne volala a vyprávěla historku o tom jak: Jeffovi pozvracela tričko, on ji odvezl na kolej, pak jí u záchodu držel vlasy zabraňujíc pošpinění a nakonec přišla spolubydlící tak odešel.

Kdykoliv teď Lol pije alkohol, Jeff ji kontroluje hladinu. Někdy je vtipné pozorovat přiopilou Lol, jak vyhrožuje vraždou Jeffa, jestli ji nedá ještě jednoho panáka. Na druhou stranu je děsivé, když to většinou myslí vážně. Uklízím po sobě a ty dva nechávám v kuchyni napospas osudu.

###

Všichni jsme po obědě. Mell je stále v nemocnici, Tommy stále vyspává, Will STÁLE čte, Lol a Jeff si zašli do kina se slovy: "Jsme na dovolené, máme se bavit, ne se unudit k smrti." a já? Já nemám co dělat. V televizi nic není, navařeno máme a uklidit jsem taky stihla. Tak se prochází po domě a hledám cokoli, co by mě mohlo na chvíli zabavit. Už jsem si umyla vlasy, nalíčila se, udělala mani a pedi, ale pořád mám plno času, který je nevyužitý. Bloumám v myšlenkách, narážím na veselé i smutné vzpomínky, řeším kde budu na vánoce. Procházím chodbou k ložnici, abych se poptala Willa, jak to jde, když vtom se otvírají dveře Tommyho pokoje. Strnu v pohybu, on je také znatelně v šoku. Asi se sám sebe ptá jestli je osud takovej hajzl, že mě k těm dveřím postavil ve chvíli kdy vycházel. Ano Tommy osud je vypočítavá mrcha. Udělala jsem krok k němu. Ale on udržujíc si ode mě odstup ukročil dozadu. Zavřela jsem oči. Nikdy jsem nechtěla, aby se mě bál. Bylo to šílené cose stalo. Ale stalo se, čas se nedá vrátit. "Tommy, musíme si promluvit." vypadlo ze mě nahonec.

.........
Doufàm, že se líbí. XD