Bez Duše [Dokončeno]

26#

Ležíme s Willem na postely. Je čas jít spát, ale ve mě se udělal blok, nechci jít spát, nechci jít zabíjet. Ne. Ani jednu noc tady jsem se nevyspala bez nočních můr. "Zlato, uklidni se, náramek je zamčený a já budu hlídat." přísný hlas mě rozbrečí. "Wille. Já.. Já nechci spá-át. Já nechci zabí-íjet." vlzlikám mu do tílka. Už je celá promočená. "Ššš. Neboj. Budu hlídat. A nezapomínej náramek je zamčený. Dobře?" přikyvuji s vervou. Sice se někde vzadu mého svědomí skrývá slůvko ale. Jenomže poslouchám Willa povídajícího pohádku vše-bude-v-pořádku a usínám. Jsem unavená z věčného strachu. Jsem unavená žít. Ale mám kolem sebe lidi co mě milují Willa, Mell, Lol, Jeffa a Tommyho. Sice každý jiným způsobem, ale milují. Já mám pro koho žít.

###

Zápach krve mě štípe v nose. Prudká bolest mi vystřeluje do nechtů. Otvírám oči. Will vedle mě klidně spí, ale já klidná nejsem. Zanechty mám zařezané dřevo a všude po rukou krev. Držím dřevěnou krabičku s náramkem uvnitř. Povrch krabičky je zeškrábaný to tenké vrstvy. Bříška mých palců zatlačí do zeslabeného povrchu a dřevo povolí. Roztřesenými prsty vytahuji náramek. Dřív mě bolelo ho nosit, bolelo mě se mu podvolit. Teď mě bolí jeho nepřítomnost na mé ruce. Jsem na něm závislá, potřebuji ho, jako narkoman svou drogu. Dostávám 'abstinenční příznaky'. Začínám se nekontrolovatelně třást, potit se. Mlží se mi vidění a dýchání je těžší. Slyším v hlavě hlasy, které nejdřív šeptají ale postupně zesilují. "Nasaď si ho." znám ten hlas. Všichni křičí, ale on mluví knidně. Je to Will. Jeho poslechnu. Vím že jediné co mě toho zbaví je náramek. Nasazuji si ho. Jakoby někdo zmáčkl vypínač. Vše se zastavuje. Po pokožce mi přeběhne modrá záře. Napoprvé to bolelo. Ale teď mi to přináší úlevu, potěšení. Podvoluji se tomu pocitu, podvoluji se náramku. Zavírám oči, je to tak jednoduché. Dostávám se do pohybu. Cítím pod nohami studené dřevo. Scházím schody. Vůle náramku mě dovádí do kuchyně. "Ahoj. Taky nemůžeš spát?" ptá se Lol vytahujíc mléko ze skříně. Neodpovídám. Pomalu se k ní rozejdu. "Jsi v pohodě?" vím co se teď stane. To čeho jsem se tak bála, ublíží svým blízkým. V pohybu k ní mě zastavuje má vlastní vůle. To nemůžu udělat. Vždyť je to Lol, má kámoška. "Udělej to." slyším šeptat hlas. Hlas který slyším jen já je v mé hlavě. "Udělej to. Nemá tě ráda, ublížila ti vzpomínáš?" hlas se nechutně zasměje."Ne!" křičím, ale hlas neustává. "Udělej to, nebo to udělám já, ale tebe to bude bolet." slzy se mi derou z očí. "Merr co se děje." přichází ke mě Lol. Ale já couvnu. Nechci jí ublížit. Nechci aby se ke mě přibližovala. Pak se ale zastavím. Dostávám křeč do celého těla. Rozcházím se směrem k ní. "Ano něco se děje." vyslovila to má ústa, ale zní to strojeně. Vím, že k ní promlouvá náramek. Duch z náramku. Obejme mě. Vzadu na lince beru nůž. Prohlédnu se v něm. Oči mám celé černé. Takhle vypadají oči smrti. Dostanu další křeč. V odrazu ostří vidím, jak mi namodralá záře obalí pokožku. "Co to sakra..." zbytek věty Lol nedopoví. Čepel nože se jí zanořuje do zad. S jistotou odhaduji, že nůž probodl srdce. Lol celá strnula. Mé ruce ji pustily. Křeč mě už opustila. Lol se s vytřeštěnýma očima sesouvá k zemi. Prázdné oči, bez života upírá ke stropu. Uvědomuji si co se stalo. Odvracím se od ruky od krve, dělá se mi z ní špatně. A sesouvám se k zemi stejně jako Lol. Okolo mě jě šílený zvuk. Dochází mi, že jsem to já, kdo ho vydává. Křičím, řvu, ječím, přišla jsem o nejlepší kamarádku. Cítím krev až v krku. Dělá se mi z toho zle. Ze mě se mi dělá zle. Doplazím se k ní a chytám ji zakrvácenýma rukama za tu její. Je stále teplá. Ale nemůžu uvěřit tomu, že brzy vychladne. Okolo jejího hrudníku se dělá tmavá krvavá skvrna. Máčí mi kolena, ale mě je to jedno. Vzlykám slova, které mě trhají na kusy. "Zabila jsem ji. JÁ. JI. ZABILA!" do kuchyně přibíhá Jeff. Jakmile uvidí Lol, úplně bez barvy, barvu ztrácí i on. Nejdříve zamžiká, jestly to není jen sen. Nevěřícně vrtí hlavou. Kleká si k ní. Myslím, že bude dobré si od Jeff držet odstup. Po kolenách se tedy plazím dál od něj. K místu kde jsem se sesunula. Jeff se k Lol sklání své čelo si opírá o její a zastoná. Najedou se z něj spustí vlna emocí. Vybírá z nich jednu, vztek. Najednou jeho pozornost srhnu já krčící se v rohu. Prudce ke mě přibíhá a vráží do mě. "Já ji miloval!!" s těmito slovy plnými vzteku mě udeří. Nosem mi projede prudká bolest, až se mi zatmí před očima. A následuje jí další rána a další. Cítím jak mi z nosu a ze rtu stéká pramínek krve. Rozmazaným vidění spatřím jeho ruku. Chce mě znovu udeřit. Ale neudělá to. Dýchá tak hluboce, že se mu hýbe celý hrudník. "Holky nebiju. Sakra. Rozhodně ne tebe. Ale..." hlas se mu vytrácí. Vím co chtěl říct. Zavraždila jsem mu holku. "Do prdele. Co to kurva děláš?!" podle hlasu poznávám Willa, který je nový příchozí do místnosti. Ale zasekává se v pohybu. Nevím jestli kvůli Jeffovi co na mě sedí a ruku má napřaženou k úderu, nebo kvůli Lol, které trčí špička nože z hrudi. "Merr cos to provedla?" šeptá, ale do mě se ta slova vpalují jako cejch. Jasně myslí tu Lol. Jeff ze mě slézá, sedí opření o skříňku a naříká. Věnuje mi zhnusený pohled a odchází. "Takhle to nenechám. Jdu volat poldy. Nebo né. Jdu volat psychiatrii!" prskne mi do obličeje.
"Jeffe!" zavolá Will a běží za ním. Nechávají mě tu samotnou s Lol, s mým dílem. Nechávají mě tu samotnou s mrtvolou. Odvážím se k ní přiblížit. Zavírám jí oči. To je to poslední co teď mohu udělat. Do místnosti vchází Tommy. "Proč ti dva běželi naho... No doprdele. Merr?" já mu nedokážu nic říct. Na to mám moc velký knedlík v krku. Tommy se otáčí a vybíhá schody za Jeffem a Willem. Neuvědomuji si jak mě spojení s náramkem vyčerpává. Za chvíli o sobě nevím. Usínám.

........

Tak...nevím co mám říct.. Snad jen že se mi bude stýskat až knížka zkončí. Bude se mi ztýskat po psaní ale i po charakterech.