Bez Duše [Dokončeno]

3O#

Vše je ve zpomaleném záběru. Ostří nože se noří do jeho hebké kůže na čele. To co se děje mě řeže do srdce víč, než ten nejostřejší nůž. Právě jsem zabila. Ne surově zaraždila mou nejmilovanější osobu na světě. Právě jsem přišla o vše. Lásku, kterou mi věnoval, jako by si vzal ssebou. Zbyla po ní jen obrovská díra. Díra v mém srdci. Díra, která nepřestává krvácet. V jeho očích jde stále vidět láska. Láska, možná porozumění. Jeho hnědé oči vypadají stále živě. Lesknou se v nich slzy, které pár sekund před smrtí věnoval mě. Rty má mírně pootevřené. Je nesnesitelné vědět, že se už nikdy neroztáhnou do širokého úsměvu. Pohled mi zklouzne z jeho rtů na nůž. Na nůž, co mu trčí z čela. Do krku se mi žene žluč. Padám z něj. Padám z postele. Padám od něj. Najednou je to vztek, co mě naplňuje. Vztek na mě. Mohla jsem udělat cokoli víc abych se zastavila. Jsem naštvaná i na něj. Jak mi to mohl udělat! Jak mě tu mohl nechat! Najednou mě naplňuje silná emoce. Předtím jsem kvůli náramku snášela velice silnou, nemyslitelnou, fyzickou bolest. Nyní mi ta emoce způsobuje ještě větší bolest. Bolest mé duše. Z náramku pociťuji uklidňující pocit. Takový pocit, který jsem vždy cítila při objetí s Lol, s Willem. Je to až moc lákavé. A já moc zničená. Poddávám se pocitu. Kolem mě se rozléhá hlasitý nářek. Srdceryvný nářek, který vychází z mých úst. Z mého nitra. Zavírám oči a nechávám slzy volně proudit. Vyrušuje mě cvaknutí dveří. Něčí ruce se okolo mě obmotávají. Ale ty ruce nepatří Willovi. Prudce se otáčím. Jeff. Něco mi říká. Asi na mě křičí. Možná abych se probudila ze slastného opojení náramku. Možná po mě chce vysvětlení. Ale já už na vysvětlování nemám náladu. Ten pocit co už mám v celé ruce je ale tak silný. Podmaňuji se mu. Vím, že jsem se změnila. Vidím na Jeffovi změnu nálady. Cítím najednou sílu, co mě podpírá. Nůž ve Willově čele mě láká. Přímo křičí ať ho vytáhnu. Natahuji se k němu. Jeff je však rychlejší. Strhává mě k zemi ještě než nůž sevřu v ruce. Jeho obličej je přímo před mím. Rty se mu pohybují. Ale já nic neslyším. Jsem až moc posedlá vidinou nože v Jeffově hlavě. Odvracím pohled. Směřuji ho k noži. Čepel je celá zakrvácená a rudě se leskne. Je až zvláštní, jak je krev tmavá. Z mých myšlenek mě vytrhuje jedno slovo. "Will!..." prudce otáčím hlavou k Jeffovi. "Will zemřel, abys ty mohla žít! Nezahoď to! Chtěl abysme to vyřešili. Né abys to vzdala." šeptá Jeff. Cítím sílu, která mě podpírala, jak opadá. Cítím jak se dobrý pocit vytrácí. Jeff si všiml změny také, pokožka mi už nezáří. Obmotávám kolem něj své paže. A usedavě brečím.

###

V ruce mám hrnek horkého čaje. Na ramenou mi leží deka a k sobě mě tisknou Mellyny ruce. Sedíme v obýváku na gauči. Chlapy mezi sebou tiše rozmlouvají. Je něco kolem poledne. Už tu byla policie. Bavila se se mnou, hlavním svědkem, a s ostatními. Udělali tu plno fotek a dali nám zákaz chodit do ložnice. Stejně bych tam nemohla jít. Potom co policajti odešli jsem zkusila náramek spálit. Nešlo to. Pálilo to jako by se oheň dotékal mé pokožky. A ne chladivého kovu. Všichni si teď lámou hlavu, jak jinak mě temných sil zbavit. Ale já vím.

Musím zemřít.

..............................
Tadá...vím po dlouhé době. Ale tak znáte to...musím si zvyknout na režim střední školy...další kapitolka do víkendu... Asi bude HappyEnd..