Bez Duše [Dokončeno]

28#

Ráno mě probouzí hlasy. Otvírám oči. Ok, je poledne. Hlasy se přibližují. Poznávám mezi nimi Willa, Tommyho a Mell? Vybíhám z poslele i z pokoje. Na chodbě naráží na ty tři jak o něče diskutují. Když se nim rozeběhnu, troje oči se otočí na mě. Rozpřáhnu ruce. Chci obejmout Mell. Ta ale couvá. Zastavuji se. Vrtím hlavou. Sakra! Už i ona se mě bojí. Moje vlastní sestra. Mell zakroutí hlavou, jako bych ji zklamala. Hlava mi poklesá. Odevzdaně se vracím do pokoje. Zde se rozsypu.

###

"Mell. Musíme si promluvit." vcházím odhodlaně do jejího pokoje. Sedí na postely s Tommyho hlavou na klíně. Probírá se jeho vlasy a on jí něco vypráví. Tommy se pomalu zvedne podívá se na mě a pak na Mell zvládneš-to -tu-beze-mě pohledem. Ta jen kývne hlavou. Tommy pomalu vstává z postele. Udělá pár kroků a stojí u mě. "Neudělej blbost."prohodí jakoby nic, když se kolem mě prosmýká. Ještě jednou střelí po Mell ustaraný pohled, vychází z místnosti a zavírá za sebou dveře. "Mell..." "Všechno mi řekli." skáče mi do řeči. Zvedám k ní pohled. "Merr, chápu to. Ale, ale jak mám vědět. Žes mě nepřišla zabít?" tak že už i ona? "Jsem tvá sestra." nevítané slzy se mi tlačí do očí. "Já vím Merr a já tě mám hrozně ráda..." zajíká se "...vždycky jsi byla vzorem mě i svému okolí. Vždy jsi všem dávala sílu, rozdávala úsměvy. Jako sestru jsem tě brala, skoro, jako matku. Ale teď se tě bojím." její hlas je tak tenký. Stejně, jako když chodila jako malá ke mě do postelese žádostí, jestli si nemůže lehnout ke mě, kvůli zlým snům. Vše mě to tak nějak naplní emocemi až se rozbrečím. Napřáhnu k ní ruce a pevně jí k sobě tisknu. Do objetí dávám vše. To jak moc mi chyběla, jak moc mě to mrzí, lásku co k ní chovám. Vzala si vše, tak jako já si vzala její lásku, její odpuštění.

###

Tommy a Mell se pustily do přípravy jídla a já, Will s Jeffem sedíme v obýváku a hledáme v knížce. No spíš, já sedím a koukám do blba. Utápím se v myšlenkách a vpomínkách. A Jeff s Willem se probírají řádkami ingoustu. Je to nekonečně zdlouhavé. Ručičky na hodinách jakoby úplně zastavily. Jsem nervózní? Asi ano. Chci odpoveď na tu jednu otázku, kterou mám pořád v hlavě? Určitě! "Už to mám..." zvolá Will. Vztává ze sedačky, důležtě si před nás stoupá a začíná číst. "Jediný způsob, jak ducha Irte zničit, je..." slova mu zamrzají na rtech, jeho vítězný úsměv upadá. "Wille...co...tam...je?" ptám se pomalu. Will zavírá oči. Najednou vypadá zničeně. Ale sakra, já chci vědět, co..tam...je. Jeff vztává, bere si knížku od Willa a začíná číst. "Jediný způsob, jak temného ducha Irte zničit, je..." střelí po mě smutným pohledem "...je smrt hostitele." hlas se mu třese. Mžikám očima z ně na Willa. "Kurva!" zakřičí Will. "To...to není fér."říká o něco tišeji. Až teď si všímám Tommyho a Mell stojících ve dveřích kuchyně. Podle jejich pohledů usuzuji, že si šli poslechnout, co knížka radí. Mell ke mě přichází, sedá si vedle mě na sedačku a pomalými pohyby mě hladí po zádech. Všichni vypadají zničeně, jakoby čekala smrt je né mě. A já si to uvědomuji, nejde to jinak.

Musím zemřít.

_____________________________

Lol...jsem z toho tak nějak sešlá...jako vždy..doufám že se líbilo... 5OO reads...woooow...