Bez Duše [Dokončeno]

1O#

Mám dlouhé ruce. Jsou celé bílé. Sen se opakuje. Vcházím do ložnice. Je malá a útulná. Usuzuji že vlastník této ložnice je žena, všude samé oblečení, ale není bohatá, zle se jí taky nežije. Zahlédnu dveře. Jsou pootevřené. V místnosti za nimi se svítí. Je to nejspíš koupelna. Tiše přicházím ke dveřím, zevnitř se line jemná melodie. Zvíře, kterým jsem se stala, otvírá dveře. První, čeho si všimnu je vana. Vana je plná po okraj horké vody. Ve vodě leží žena. Může jí být o kousek víc jak mě. Zvíře se přiblíží k ženě. Jeho hlava vrhne stín na obličej ženy. Leká se, prudce otvírá oči. To je, ale vše co stihne. Zvíře prudce vyráží proti ní. Chytá ji za ramena a noří do vany. Ještě než žena skončila pod vodou zaklédla jsem smrt v jejích očích. Zahlédla jsem sebe. Žena se sápe po rukách příšery, ale je jí to nic platné. Na obličej nedosáhne. Křičí pod vodou, ale nahoře jdou slyšet jen bubliny co se noří na povrch. Bubliny a končetiny, kterými se marně snaží vzdorovat zvířeti. Voda přestala vířit. Párkrát naposledy se její tělo vzepřelo. Hladina se uklidnila. Viděla jsem obličej ženy. Ústa byla pootevřená, oči doširoka rozevřené. Byla v nich smrt, strah, beznaděj. Vůle zvířete byla dokonána a tak se postavilo. Udělalo krok dozadu. "Merr!" Zůstala po něm další mrtvola. "Merr!" na druhé zavolání Willa jsem se probudila. "O můj bože." znělo to jako modlidba. "Ani nevíš jak jsem rád že ses vzbudila." jeho úleva je hmatatelná. Je nade mnou skloněný. Vlasy mu padají do obličeje. "Zase další strašný sen. Tohle místo na tebe nemá dobrý vliv." jeho slova utnu polibkem. Ale on se odtáhne a posadí se. Posadí se zády ke mě, nohy spustí z postele. "Ne. Nechci, abys mě líbala do té doby než mi to vysvětlíš. Celou dobu co tu jsme jsi jako bez duše. Musíš o tom mluvit. Mluvení tomu pomůže né líbání." s těmito slovy se otačí ke mě. Pravdivost těchto slov mi vhrkne slzy do očí. "Tak povídej. Co se děje." oh Wille kdybys jen věděl. "Když Mell." zlomí se mi hlas. Emoce vychází na povrch. Nechci ti lhát. Jako kdybych mezi nás vrazila další kůl. Jsem ve Willově obětí. "Ty za to nemůžeš, neobviňuj se. Byla to NEHODA." ano byla. Nebo si to aspoň myslím. Will mi pomalu přejíždí prsty po páteři. To mě uklidňuje. Pomalu mě kolébá ke spánku. Poslední co zahlédnu, je výrazně zářící do tmy 03:12. Spím neklidně. Stále mi v mysli vybíhá na povrch ta beznaděj v ženiných očích.

..........
Ták a další je tu. Když jsem se dnes ráno šla podívat na watt, myslela jsem si že vyletím z kůže. Ty předčtění rostou strašně rychle a já jsem vám vděčná...tahle knížka vznikla, protože mně baví psát. Ale to že se to lidem líbí je jen malá třešnička na dortu...