Bez Duše [Dokončeno]

2O#

Už je skoro večer a Will nevylezl celé odpoledne z ložnice. Nechci ho rušit, ale nudím se a chci zajet za Mell, ale nikdo není k mání. Po "nehodě", co se nám s Lol stala se mi moc sedat za volant, nebo řídítka nechce. Pomalu vycházím schody nahoru za Willem. Pootevřenými dveřmi zahlédnu jeho siluetu, ležící na postely. Potichounku vcházím do místnosti. Rozevřená knížka mu leží na břiše a Will pravidelně oddychuje. Nechci ho budit a tak jen naškrábu vzkaz a vytrácím se. V garáži se přemlouvám k řízení. Auta jsou bezpečnější. Vzpomínám na otcova slova. Bez rozmýšlení sedám za volant audinky a s brumlaním mého nového kamaráda odjíždím. Když si zapnu rádio, zrovna vysílají zprávy. "...a to je zvláštní. Čtyři vraždy za čtyři dny jsou v našem městečku anomálijí. Víc nám k tomu řek..." vypínám rádio a hlas utichá. Nepotřebuju to slyšet. Ne když vím, že už máme řešení. Přece to ta žena říkala, je to má jediná pomoc. Víc se nad tím nezamýšlím. Teď musím mít klidnou hlavu. Cesta mi trvá půl hodinky, takže za chvíli stojím před nemocnicí. Už vím kudy se za sestrou dostanu. Když vcházím do chodby s pokoji pacientů, vidím doktora, se kterým jsem se v minulosti bavila. Přicházím k němu odvážnou chůzí a nedá mi to. "Jak jí je pane doktore. Jsem Merry-anne Howthing." celé mé jméno mi z úst zní velice zvláštně. "Vím kdo jste slečno Howthing. Vaší sestře se daří moc dobře. V blízké době by jsme ji chtěli probouzet. Otok se zmenšil. Jakmile zmizí budete ji mít doma." zasměje se svému vtípku doktor. Já se jen pousmějj. Nevím jestli bych se teď dokázala smát na počkání. Doktor na další otázky nečekal a spěšně odešel. Po keho slovech jsem se za Mell těšila. Jen pár kroků mě dělilo od dveří. Chtěla jsem je otevřít, ale pořád jsem tu stála. Vzpoměla jsem si na první návštěvu tady v nemocnici. Jak jsem stála před dveřmi a rozhodovala se jestli vejít nebo ne. Uchechtla jsem se. Připadalo mi to tak strašně dávno. Ale je to jen pár dní. Odhodlala jsem se dveře otevřít. První co jsem uviděla byla Mell ležící v poklidu na postely. Ani jsem si neuvědomila, jak mi chyběla. Jedna slza se mi skoulela po tváři. A následovaly ji další. Hrdě jsem je setřela kapesníkem. Až teď jsem si všimla Tommyho, co u ní tvrdě spal. Sedla jsem si na židličku u postele a stiskla Mell ruku. Pohled mi zabloudil k Tommymu na křesílku, stále tvrdě spal a trochu pochrupoval. Spátky jsem se otočila k Mell. "Ani nevíš jak mě to mrzí...chybíš mi. Je to šílený být na chatě jen s Lol. Chlapi se nepočítají." uchechtla jsem se "Prosím až se probudíš buď zdravá." to už jsem ale nevydržela a svižným krokem se slzami v očích jsem vykráčela z pokoje a také z nemocnice.

###

Nachatě byl klid. Tommy jel se mnou, stihl mě doběhnout než jsem nastartovala. Že jsem ho probudila prásknutím pokojovích dveří. Jinak by tam byl až do zítra. Cestou bylo v autě hrobové ticho až na rádio, kterého se Adell procítěným hlase probojovávala do mé duše, myslím, že se její Someone like you stala mou nejoblíbenější. Do pokoje jsem se vrátila okolo desáté a Will, už spal. No spíš stále spal, ale díky knížce co byla na nočním stolku a pižamu co měl na sobě, jsem usoudila, že se někdy probudil, vstal, navečeřel a vysprchval. Je řada na mě. Zalezla jsem si do horké vody a vykoupala se. Je to přijemný pocit. Jako bych ze sebe spláchla všechen dnešní stres. Čím déle tu jsem tím víc si připadám, jako bych nebyla na dovolené. Posledních pár dnů se točí okolo těch podivností a mě to unavuje. Vylézám z vany a s hladem se ženu dolů ze schodů do kuchyně. Banán, zbytek krabího salátu a čokoládový croasant s jamem. Pro někoho blivajz pro mě hodnotná věčeře. Z ničeho nic si při prvním soustu croasantu vzpomenu na Lol. Dlouho jsem se s ní nebavila jako s kámoškou. Jo až půjdu nahoru, stavím se u ní. Je to noční tvor, teď je buď na sociálních sítích, nebo kouká na filmy a nebo oboje. Když vycházím schody a přibližuji se k jejímu pokoji, vím na sto procent, že nespí. Hlasitá hudba byla slyšet až sem. Pomalu otevírajíc dveře nakouknu dovnitř, to co tam vidím, mi vyráží dech.

......
Jo jsem potvora. Ale já vás chci napínat. Zítra nevijde kapitola. Jsem u babi. Ale možná že v ůterý vyjdou dvě...uvidím...