Bez Duše [Dokončeno]

31#

Všichni už spí. V ruce držím jídelní nůž. Vidím svůj odraz v jeho ostří. Za těch pár dní, jakobych zestárla o několik let. Tvář mám mrtvolně bílou. Vlastně se takovou chodící mrtvolou stávám. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy jedla. Skoro ani nepiju, nespím. To vše se podepisuje na mé pokožce. Není už tak pevná a pružná. Pod očima je výrazně tmavá. Zvýrazňuje tak opuchlé, červené oči. Je to více než těžké. Will už tu není. Není mezi námi kvůli mě. Na moji duši je tahle myšlenka moc čerstvá. A z očí se mi zpouštějí slzy. Dnes už po několikáté. Ztratila jsem všechno. Svatbu s Willem, jeho lásku, Willa. Jediné co mi zbývá je dítě. Dítě narozené do neúplné rodiny? Ne, to nedopustím. Ale budu vůbec schopná najít dítěti tatínka? Ne, určitě ne teď. Ale jak se vůbec celá tahle věc vyřeší? Na povrch mi v mysli vypluje jediná myšlenka. Nevyřeší. Budu muset zemřít. Bože! Je to tak emocionálně nezvládatelné. Teď, bez Willa. Pocit přidat se k němu sílí. Nějak hážu za hlavu rodinu, kterou po sobě zanechám. Je mi vše jedno. Will je rodina pro mě i miminko. Jsem rozhodnutá. Vedu jeden čistý zásah do podbřiška. Tak abych zabila sebe i miminko. Je to pronikavá bolest. Ale nedá se strovnat s bolestí mého nitra. Prožila jsem již tolik bolesti, že tahke mě už nezabije. Aha počka. Zabije. Je v tom pěkná ironie. Krvácím rychle. Kolem mě se už tvoří velká louže. Najednou mi mé nohy přijdou moc slabé, aby mě unesly. Sesouvám se k zemi. Ležím na chladivé plovoučce před linkou. Krev mi odtéká z těla. Zavírám oči. Vidí všude červeno čené fleky. Najednou bolest ustává. Otevírám jedno oko. Vidím si přede mnou klekat člověka. A je to... Je to Will?! Prudce se k němu zvedám a silně ho objímám. Do vlasů mi šeptá klidná slůvka. Nechápu jakto že se tu oběvil, ale můj mozek nereáguje na nic jiného, než na Willa. Vím že je to správně. Vím že to tak má být.

###

Pohled Mell

Celá rozlámaná ještě ze spánku, scházím schod po schodu dolů do kuchyně. Protírám si oči až vidím červené zkvrny. Ale červené skvrny na zemi nemizí. Uvědomuji si, že červené zkvrny jsou krví. Dělám další krok, abych nahlédla za linku. Merr! Má jediná sestra leží na zemi ve velké kaluži krve. Usívá se. Vidím že se nehýbe. Vidím že je mrtvá. Ale ten úsměv. Alespoň vím, že je na pěkném místě.
..................

Woooooooooow......lol...konec je tu...takhle to asi nikdo necekal....ale skoncilo to dobre...merr sice umrela...ale je s clovekem ktereho miluje...takze happy and ne? Popravdě jsem ráda že pribeh uz skoncil a ze muzu kliknout na tlačitko dokonceno...jeste bude bonusovka...tak se teste...