Either Daddy's Girl

18.díl

Ani nevím jak jsem usla,ale bylo to pro mě vysvobození od reality a od toho,abych myslela na Zayna a na to jak zrovna teď na tom je...

Ráno mě vzbudil jako vždy budík na mém mobilu.Nějak jsem se snažila si vybavit včerejšek a vše co se stalo,když mi to,ale vše došlo začala jsem na novo brečet.Do školy jsem se nějak neupravovala vlasy jsem jen učesala,nemalovala jsem se a oblékla jsem si první věc co mi přišla pod ruku.Došla jsem do kuchyně kde nikdo nebyl,no lépe pro mě.Hned po škole musím za ním.

"ahoj zlatíčko jak ti je?"poznala jsem podle hlasu matku.

" no asi musíš vědět,nevolali jak dopadla operace?" optala jsem se,snad mi to řekne.

" zlatíčko myslíme si,že by jsi si s tím neměla zatěžovat hlavu,bude určitě v pořádku.Byla jsi sním jen týden v Londýně,zas takové pouto spolu mít nemůžete.Takže se přestaň zbytečně trápit.Vždyť to není ani naše rodina,teda zatím." sakra ona si snad dělá srandu,no co když mi to neřeknou oni,tak mi to řeknou v nemocnici.Vstala jsem a chtěla už odejít do školy,je mi jedno,že je brzo a že půjdu pěšky na Nialla čekat nebudu ne s matkou.

" víš mami,bylo mi jasné,že to nebudete chápat a asi si budete myslet,že jsem se asi zbláznila a nebo si to,že si rozumíme jen nalhávám,ale tak to není.Byl ke mě pozorný trávil se mnou čas,abych nebyla sama v hotelu vzal mě i sním do jeho práce chápeš? Povídali jsme si snad o všem,ale to prostě nikdo nechápe a to vaše,abych se přestala trápit si strčte víte kam a když mi nehodláte říct vy co sním je,zjistím si to jinak.Ahoj musím do školy." vzala jsem si batoh a šla jsem,nezapomněla jsem za sebou bouchnout dveřmi.Na moje ubrečené oči jsem si dala brýle a šla pomale do školy,mám dost času.

ve škole jsem vše řekla Abbi,která to jako jediná chápala,což mě hodně pomohlo.Vyhýbala jsem se jak Niallovi tak i Liamovi,nechci s nikým mluvit.Hned jak skončí škola vypadnu do nemocnice,no prvně na autobus,pěšky by to dost trvalo.

stojím na autobusové zastávce a čekám,za chvíli by měl jet autobus.Jsem strašně nervozní ani nevím jestli mě za ním pustí nebo tak něco,ale snad ano musím ho prostě vidět.Přijel autobus a já nasedla,byla jsem čím dál více nervozní co jsme se přibližovali k zastávce která je u nemocnice.Během 25 minut jsme tam dojeli,přišlo mi jako kdyby to bylo minut 5,ale asi to bylo tím jak jsem byla ve svých myšlenkách a nevnímala.Momentálně stojím před nemocnicí a stále jen stojím,nějak nemám na to jít dovnitř,ale musím pokud chci vědět jak na tom je.Odhodlaně jsem šla až jsem došla k okýnku za kterým byla nějaká paní,snad mi poradí,kde najdu toho mého miláčka.

"dobrý den já bych potřebovala poradit,mohla by jste mi říct kde najdu pana Zayna Malika." mile jsem se zeptala a usmála.

"ano pan Malik,včera byl přivezený.No,ale je vám asi jasné,že informace smíme podávat jen rodině,jste příbuzná?" sakra to jsem si jako asi vážně mohla myslet,ale tak něco zkusím.

"nejsem příbuzná,ale jsem jeho přítelkyně a ráda bych ho viděla a taky věděla jeho zdravotní stav."snad tohle zabere a uvěří mi to.

"no vypadáte mile i zničeně,takže vám na něm záleží,podle mě ve vztahu na věku nezáleží tak jděte do 3 patra pokoj 258 pošlu za vámi hnedka jeho ošetřujícího lékaře." uf...tak tohle zabralo a jsem za to ráda já ho uvidím a budu sem moc chodit.

"naschle a moc děkuji." ještě jsem se na ni usmála a už pádila do třetího patra hledat jeho pokoj.Naštěstí to nebylo tak těžké najít.Konečně jsem stála před dveřmi jeho pokoje,zrovna když jsem je chtěla otevřít mě zastavil něčí hlas.

"dobrý den vy jste nejspíše přítelkyně pana Malika že?" promluvil na mě kluk tak max kolem 25 v bílém plášti,takže asi doktor.

"ano jo jsem Stacy vy jste asi ošetřující lékař že?" jen kývl a tak jsem pokračovala."jak je na tom? Jak dopadla ta operace a jak to sní teď bude?" začala jsem pokládat jednu otázku za druhou.

"víte co? Nepůjdeme na kávu a já vám vše řeknu. Co na to říkáte?" kývla jsem a následovala jsem ho do kantýny kde jsme se posadili a dali si oba kávu.

"jak bych vám to řekl Stacy,no podle toho co málo víme,to do něj naboural kamion a on utrpěl velmi těžká zranení.Když to tak zhrnu má otřes mozku,zlomená žebra nějaké odřeniny,ale hlavní co bylo a proč musel na sál bylo,že měl vnitřní krvácení co jsme museli zastavit. Co se týká teď je v umělém spánku a počkáme jestli se sám neprobudí,pak by jsme to po případě zkoušeli mi." páni je toho dost,musela jsem se držet když řekl,že to do něj napral kamion to bylo moc.

" a nějaké následky,já nevím třeba ztráta paměti nebo tak to nehrozí doufám." prostě jsem se na to musela zeptat,nevím co bych dělala kdyby si mě nepamatoval.

"no neměli by být,ale bylo by pro něj dobré,kdyby za ním každý den někdo chodil a povídal si sním i když je v umělém spánku uslyší to a hodně to lidem pomáhá s probouzením." jo to jsem slyšela a nedělá mi to problém budu to pořád co to půjde.

"jo o tom jsem něco slyšela a nedělá mi to problém tu sním být.Myslíte,že bych ho mohla vidět?" nebaví mě to tu sním sedět,chci vidět jeho.

"ano určitě,ale nebuďte tam moc dlouho maximálně půl hodiny." kývla jsem a odešla jsem s kantýny,došla jsem k pokoji kde je Zayn a opatrně otevřela dveře.Hned jsem je za sebou zavřela a opřela se o ně. Naskytl se mi pohled na Zayna,který byl úplně býlí a napojený na různý věci,bylo to strašný jak tam tak bez pohybu ležel,jen šlo poznat,že dýchá,ale jinak nic.

Zhluboka jsem se nadechla a došla k němu,vzala jsem si židli co byl u zdi a dala si ji k posteli,posadila jsem se na ni a jeho hnedka chytla za ruku.Chtělo se mi brečet,ale ne musím to nějak zvládnout a povídat si sním.

"ahoj Zayne,vím neříkám ti Daddy,ale nemůžu tady to nejde,klidně mě pak potrestej jsem opravdu zlobivá a ani o tom nevíš.Když bych to tak shrnula tak jsem byla hnusná na matku,křičela jsem na ni a tady v nemocnici jsem lhala,aby mě za tebou pustili,víš co jsem jim řekla? Že jsem tvoje přítelkyně a oni mi to uvěřili,ale to ti musí být jasný.Jinak bych tu přeci teď vedle tebe nebyla.Já jen nesmíš mě tady nechat,strašně jsi mi přirostl k srdci,to nejspíše nikdo nechápe ani matka nechápala proč tak vyšiluji,když mi řekla,že jsi měl nehodu,ale kdyby jen tušila. Pokusím se tu být každý den,doktor říkal,že by to bylo dobře,aby tu někdo byl a povídal ti,takže se to pokusím dodržet.Klidně bych si nechala naplácat tím páskem těch 10 ran i kdybych u toho měla umřít bolestí aspoň bych,ale měla jistotu,že tu jsi a neležíš tady.Jsi tak bledý no dá se říct skoro býlí jako stěna a to není hezký pohled.Chci si tě pamatovat úplně jinak a hlavně s úsměvem,ten máš dokonalý.No asi bych už měla jít.Mohla jsem tu být jen půl hodiny,ale neboj zase za tebou příjdu a budu tu.Snad mě slyšíš a brzo se mi vrátíš. Tak zatím Zayni." přišlo mi jako kdybych si povídala jako nějaký psychopat sama se sebou.Protože odpověď mi nikdo nedal.Opatrně jsem položila jeho ruku zpět na postel,uklidila židli a odešla pryč.

Před nemocnicí jsem se nadechla čerstvého vzduchu,kdybych mohla začnu křičet a naplno brečet,ale ne tady nemůžu tak někam do lesa by bylo fajn.Ale to už by si matka no spíše všichni mysleli,že jsem se vážně zbláznila.Je jasné,že ji bude vadit,že za ním do nemocnice chodím,ale to mi je jedno.Musím jim zítra dát číslo,aby mi vždycky když bude nějaká změna dali vědět.

Šla jsem pomale domů a nad vším přemýšlela až mě s toho normálně začala bolet hlava...

****

Další dílek na světě a chudáček Zayn v nemocnici,ale nebojte neumře....Nemám v plánu udělat zatím konec.....s láskou váš prceekk5sos