Way of Love

Happy Birthday

Seděli jsme a popíjeli kávu, což bylo poněkud znepokojující, ale aspoň jsem se někam posunuli s oslavou pro Zaynova kamaráda, který se podle všeho jmenoval Niall. „Nechci nic tématického, zkrátka, je to na tobě.“ „To jsi mi vážně pomohl.“ Zabručela jsem, nebyla jsem si jistá, kdy přesně jsme si začali tykat. „Promiň, vážně mě nenapadá jak by, vlastně jo. Jídlo, téma bude jídlo.“ „Jídlo?“ Ujišťovala jsem se, že dobře slyším. „Ano, Niall je takový žrout víš.“ „Aha, chápu, takže předpokládám, že to bude chtít asi velký dort.“ „Ten největší.“ Souhlasil. „Krém, piškot, poleva, zdobení?“ „Jo, beru všechno.“ Zasmála jsem se. „Já se ale ptala jaký budeš chtít?“ „No, já nevím, v tomhle se vážně nevyznám.“ Pokrčil bezradně rameny. „Ale možná by ti mohla pomoci moje přítelkyně.“ Navrhl. „Proč ne?“ Na chvíli se vzdálil a telefonoval. Jeho naléhavý hlas ke mně doléhal až z druhé strany kavárny. Asi za deset minut se vrátil a spokojeně se usmíval. „Za chvíli je tady.“ Oznámil a očividně se mu ulevilo.

Zaynova přítelkyně, vysoká blondýnka, dorazila během čtvrt hodiny. S úsměvem k nám zamířila. „Ahoj zlato.“ Políbila ho a přisedla si k našemu stolku. „Jsem Perrie.“ Otočila se ke mně, působila mile a přátelsky. „Charlie.“ Usmála jsem se. „Omlouvám se, že tě Zayn zbytečně otravoval a zdržoval, on a plánování čehokoli, to je vražedná kombinace, měla jsem to jít rovnou domluvit já s Eleanor.“ „To je v pořádku.“ Kývla jsem hlavou. „S čím tedy mohu pomoci?“ Zajímala se. „S dortem.“ „Hlavně musí být hodně, hodně velký.“ Zasmála jsem se. „To mi Zayn dokázal ještě říct, ztroskotali jsme u piškotu, krému a zdobení.“ „Máslový krém, piškot vanilkový a polila bych ho celý čokoládou. Dala by se tam nějak dát i irská vlajka? A nápis One Direction?“ Zajímala se Perrie. Při jejích požadavcích jsem nadzvedla obočí a chvíli na ni vyjeveně dívala. „One Direction? Nemá to být pro kamaráda?“ Oba přikývli. „Fajn, každý má nějakou úchylku, nebudu se v tom šťourat, nic mi do toho není.“ Zvedla jsem ruce v obranném gestu. „Úchylku?“ Nechápal Zayn. „Pokud tak moc zbožňuje One Direction no není úchylný?!“ „On je nezbožňuje, je...“ „Má je jenom rád.“ Skočil Perrie do řeči Zayn a zadíval se na ní zvláštním pohledem, jehož význam jsem nedokázala rozluštit. „Jak říkám, nic mi do toho není, nemám právo soudit. K tomu dortu, žádný problém. O všechno se postarám.“ Strávila jsem s Perrie a Zaynem další hodinu, probírali jsme celý průběh oslavy a všechno, co budu muset zařídit. Perrie byla fajn a hlavně měla jasnou představu o tom, co by chtěla. Když jsem odcházela z kavárny, můj notes byl plný nejrůznějších nákresů a poznámek, které jsem si udělala, abych se ještě ten den mohla vrhnout na přípravy. Vracet se do kanceláře neměla smysl, proto jsem zamířila domů.

Vstoupila jsem do uklizené předsíně, Bella kupodivu dodržela svůj slib a celý byt uklidila, načež ho stihla zasvinit hudbou One Direction, která se rozléhala ve všech pokojích bytu. „To si snad dělá prdel.“ Zavrčela jsem, vyzula se z lodiček, hodila kabelku na pohovku v obýváku a zamířila jsem do druhé ložnice, kterou doteď nikdo neobýval. „Mohla by jsi to laskavě ztišit?! Tohle je klidná čtvrť a na ty tvoje One Driction tu nikdo není zvědavej!“ Schválně jsem zkomolila jméno kapely a vtrhla jsem dovnitř a strnula. „Jsou to One Direction ty nevzdělanej barbare! Di-rec-ti-on!“ Zaječela na mě ségra a já dál zírala na její plakáty polepené zdi. „Co dělají moji zákazníci na tvojí zdi?!“ Namířila jsem prst na plakát Zayna. „To je Zayn Malik.“ Oznámila mi, aniž by se zvedla z postele, na které se společně s laptopem rozvalovala. „To vím taky, ale co dělá na tvojí stěně?!“ „Visí? Že by? Počkat! Jak tvůj zákazník? Tohle je zpěvák z One Direction!“ Chvíli mi trvalo, než jsem tu informaci vstřebala. Jo jasně, znala jsem One Direction a slyšela jsem i jejich písničky, ale nevěděla jsem jak se jmenují a jak vypadají už vůbec ne, tak jak jsem sakra měla vědět, kdo Zayn je? No a co, že jsem ho nepoznala, byl jenom obyčejný člověk a já nic špatného neřekla. „Tak odpovíš mi?! Zayn je tvůj klient?!“ Vytrhla mě Bella z přemýšlení. „Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a opustila její pokoj, ale pronásledovala mě. „Kecáš! Pořádáš pro něj oslavu! Panebože! Jeho svatbu s Perrie že jo?!“ Protočila jsem oči. „Ne, narozeninovou oslavu jeho kamaráda.“ „Ty děláš oslavu Niallovi?“ Došlo ji a já už se ani nedivila, byla jimi natolik posedlá, že znalost data jejich narození bylo to nejmenší, co věděla. „To je úžasný!“ Vřískala a poskakovala po obýváku. Protočila jsem oči a radši se vydala k ledničce, z které jsem vytáhla balíček gumových medvídků, ano skladovala jsem je v ledničce, kam jinam jsem je měla dát? Lepší než kdybych je strčila třeba do pračky.