Way of Love

The happy end (KONEC)

Nejdříve bych chtěla říci, že tenhle poslední díl bych chtěla věnovat dvěma čtenářkám, (Peťulce Perglerové a Rozarce Kucerove )které mě potěšily svým komentem, jedna z nich mi pomohla rozhodnout se, jakým směrem se bude příběh ubírat a ta druhá mě rozbrečela, protože její koment byl naprosto úžasný!  Moc vám děkuju :*

 Po pravdě? Nechci, aby tenhle příběh skončil, ale už nadešel jeho čas. Tohle je poslední kapitola Way of Love, všem kteří četli neskutečně moc děkuju, je to krásný pocit vědět, že někomu děláte radost :) Těm co se jim můj příběh líbil a chtěli by třeba číst dál, začínám psát novou povídku s názvem In the grip of love (V zajetí lásky), samozřejmě opět s tématikou One Direction :) Budu moct ráda, když mi tu necháte koment :)

„Nechci se vdávat s tímhle.“ Ukázala jsem na svoje stále se zvětšující bříško. Měla jsem za sebou už sedm měsíců, krásných, poklidných sedm měsíců, kdy jsem pomalu nevytáhla paty z domu a to ze tří důvodů. Za prvé, kluci by mě nepustili, za druhé, bála jsem se toho, co by se mě a hlavně miminku, mohlo stát a za třetí, vilu okupovaly desítky novinářů, bažící po jakékoli fotce mé maličkosti. Nebylo to vůbec lehké, za začátku mě obviňovaly z toho, že jsem soukromá, vydržovaná kurva skupiny One Direction. To kluky opravdu naštvalo. Liam byl tak nepříčetný, že si narazil zápěstí, když praštil do zdi a Niall se vydal vyřídit si rovnou z hlavním redaktorem onoho časopisu, který byl pod hrozbou nehorázně vysoké pokuty, nucen všechny výtisky stáhnout z prodeje a veřejně se mi omluvit. Kluci se už postarali o to, aby všichni věděli, jak se věci skutečně mají, jejich fanynky mě zbožňovaly, kdykoli si na mě nebo na ještě nenarozeného prcka, kdokoli otevřel pusu, fanynky ho málem ukamenovaly, za což jim byli kluci neskutečně vděčný a do svého turné přihodili, jako poděkování, několik speciálních koncertů.

„To plně chápu.“ Přikývla Perrie a El nezůstala pozadu. „Můžete se vzít hned jak se to narodí.“ Nenechali jsme si říct, jestli je to holka, nebo kluk, prozatím to byl náš malý Horan. „Ale to je až za dva měsíce.“ Posmutněl Niall, a sklopil hlavu, aby mi viděl do očí. Ležela jsem na pohovce, hlavu položenou v jeho klíně a jedla jsem pizzu, z které mi Niall výjimečně neujídal. „Až?“ Nadzvedla jsem obočí. „Být to na mě, už jsme dávno svoji.“ Zašeptal, ale všichni nás slyšeli. „Jak dávno?“ Zajímal se Liam a podával mi skleničku s džusem, o který jsem žádala Nialla, ale Liam byl rychlejší. „Kluci nechte toho.“ Požádala jsem, je. Občas si bezdůvodně vjeli do vlasů, jako malé holky, ale nic jsem v tom nehledala, Liam měl svoji přítelkyni, kterou nám odmítal představit, ale jejich fotky se objevovaly všude. „Promiň, jen mě zajímá, kdy přesně se můj brácha zamiloval do mojí těhotné přítelkyně.“ Ušklíbl se Liam a Niall se zasmál. „To už nebyla těhotná a tvoje přítelkyně vlastně taky ne.“ Liam přikývl a odebral se do svého pokoje, jelikož mu zvonil mobil. „Takže to datum?“ Zeptal se znovu Harry. Rozhodl se, že si organizaci celé svatby vezme na na starost, společně s Louim. Trochu jsem se bála toho, co ti dva vytvoří, ale nemohla jsem je odmítnout. Prcek se měl narodit v polovině června, ideální se mi zdál červenec. „V červenci.“ Řekla jsem a Niall přikývl. „Prvního.“ Dodal, vážně se nemohl dočkat.

Malý Horan se rozhodl podívat na svět v noci patnáctého června, což udělalo Harrymu a Louisovi ohromnou radost, báli se, že nestihnu porodit do termínu svatby a já se odmítala vdávat těhotná. Když to ale přišlo, veškerý jejich organizační duch se nějak tak vytratil, zmateně pobíhali po domě, panikařili a netušili, co mají dělat. Niall na to nebyl o moc líp, ujala bych se toho sama, bolesti mi to ale bohužel nedovolovaly. Zayn byl pryč s Perrie, takže situace se ujal Liam, který se jako vždy zachoval jako správný taťka. Uklidnil kluky, poslal je pro moji sbalenou tašku, Niallovi nakázal, aby na ně počkal a pak je odvezl do nemocnice za námi, já s Liamem jsme jeli na před.

„Už jsi přemýšlela nad jmény?“ Snažil se mě rozptýlit, za což jsem mu byla vděčná. „A víš že ani ne? A teď na to není vhodná chvíle.“ Ušklíbla jsem se. „Nesouhlasím, tahle chvíle je ta nejlepší!“ Měla jsem chuť mu jednu vrazit, kde se to ve mně bralo? „Fajn, fajn, co třeba Terry.“ „To zní jako Jerry, chceš, aby v něm všichni viděli tu myš?“ „Liame!“ Zavrčela jsem a on se začal smát. „Jessie?“ „Pro holku, nebo kluka?“ „Obojí.“ „Pro kluka moc měkký a pro holku moc obyčejný.“ Namítl opět. Naštěstí už jsme parkovali před nemocnicí, jinak bych ho asi zabila. "Kde je Niall? A Bella?" Pomohl mi vystoupit a v náručí mě nesl do nemocnice. "Dorazí, neboj." Uklidňoval mě. "Děkuju." Zašeptala jsem a naše pohledy se setkaly. "Děkuju za všechno." Posmutněl. "Ublížil jsem ti. Nebyl jsem s tebou." "Teď jsi. Ale koukej mi sehnat Nialla!" 

„Je tak slaďoučký, že bych ho nejradši celýho snědla.“ Rozplývala se nad malým Horanem El. Byl to kluk, nejkrásnější miminko, které jsem kdy v životě viděla, to proto, že měl Niallovi dokonale modré oči, a ještě stále neměl jméno. „Zayne! Zayne! Já chci taky jedno!“ Škemrala Perrie a Zynovi ztuhl úsměv na tváři. „To jako teď hned?!“ Vyděsil se. „Jo!“ Všichni jsme se začali potichu smát. „Ani nevíš, jak ti závidím.“ Špitl Liam, naklánějící se přes Niallovo rameno. „Dočkáš se brácho, neboj.“ Usmál se Niall a ještě stále mu slzely oči. „Bude se jmenovat Harry?“ Zajímal se Harry, celou dobu nemluvil o ničem jiném, ještě že ho nepustili na porodní sál, tam se mnou byl jen Niall, který to málem nezvládl, a Bella, která ho většinu času podpírala. Přijela z Miami na poslední týden mého těhotenství a hodlala zůstat až do svatby. „Zdá se mi to, nebo je trošinku oranžový, jako mrkev.“ Naklonil Louis hlavu na stranu. „Louisi! Neříkej mému dítěti že je jako mrkev!“ „Našemu.“ Opravl mě Niall. „Našemu!“ Opravila jsem sama sebe. Zvedl ruce v obranném gestu a kousek ustoupil, během chvilky se ale vrátil. Všichni tam stáli nalepení, kolem mojí postele a sledovali malého, spinkajícího Horana. „A to jméno?“ Ozval se opět Harry.

 Psát si deníček, zapíšu si prvního července jako nejšťastnější den v mém životě. Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si svůj dokonalý odraz. Připadala jsem si v těch nadýchaných šatech jako princezna, moc se mi líbili. Vybíral je Harry, což mě trochu zaskočilo, ale musela jsem uznat, že vybral perfektní šaty. Perrie s El na Louise a Harryho, na moje přání, raději dohlížely, pokaždé, když se vrátily z výzvědy, hlásily, že kluci si vedou dobře a všechno je perfektní. Jamie poklidně spal v Perrině náruči, držíc svého plyšového medvídka, byl vážně k sežrání. Vybrat jméno nakonec nebylo tak těžké, James Liam Horan. Chtěla jsem, aby měl Liamovo jméno, zkrátka jsem to tak cítila, když jsme ostatním oznámili, pro jaké jméno jsme se rozhodli a jakého kmotra jsme malému vybrali, propukl menší blázinec, Harry se chvíli vztekal, ale nakonec to přešel jen mávnutím ruky, Liam to probrečel, bylo to pro něj vážně překvapení. „Připravená?“ Nakoukl do dveří Louis a zářivě se usmál. „Myslíš, že stihnu ještě utéci?“ „Když to vezmeš oknem tak jo.“ Mrkl na mě a já se zhluboka nadechla. „Připravena." Naposledy jsem se podívala na odraz Charlie Maysnové, budoucí paní Horanové, a vykročila jsem vstříc novému životu.