Way of Love

Apologize

A je tu jedna z posledních částí, je trochu kratší, ale snad to nebude nikomu vadit. Původně jsem chtěla tenhle příběh ukončit už mnohem dřív, ale tolik jsem si ho oblíbila, že to prostě nedokážu, takže vás čeká ještě pár kapitol, snad se těšíte :D zajímal by mě váš názor na celý příběh, takže koment potěší :)

 „Charlie?!“ Nevěřil Zayn svým očím. „Ne, tady duch vánoc.“ Ušklíbla jsem se. Pevně mě objal a vesele se smál. „To není možný! Ani nevíš, jak rád tě vidím.“ „Vážně? I když se vám kvůli mně rozpadá kapela?“ Mávl nad tím rukou. „Však ono je to přejde, mají na to měsíc, víc mě zajímáš ty a Niall, je to pravda?“ Protočila jsem oči. „Ale no tak!“ Zaprosil, ale já se nenechala obměkčit. „Louisi! Harry! Potřebuju pomoc!“ Zaječel Zayn a vítězně se usmál. „Teď už se nezachráníš.“ Mrkl na mě, chytl mě za ruku a vtáhl dovnitř. Během chvilky se ve dveřích objevili Harry s Louisem. „Charlie!“ Vrhli se na mě oba dva a navzájem se překřikovali, nerozuměla jsem ani jednomu. „Kluci!“ Okřikla jsem je, hned zmlkli, ale během chvíle opět spustili. „Tak jak to je?!“ „Jsi s Niallem?“ „Nebo kecal a chtěl naštvat Liama?“ „Odpustila jsi Liamovi?“ „Hej!“ Opět zmlkli. „Jsme tu jenom na skok, za chvíli nám odlétá letadlo a já musím ještě něco zařídit.“ „My?“ Ujišťoval se Zayn, že dobře slyšel, přikývla jsem a vrátila se ke dveřím, kde už postával pomlácený Niall. Povzbudivě jsem se na něj usmála, chytla ho za ruku a táhla dovnitř. „Zavolejte Liama a počkejte na nás v obýváku ano?“ Požádala jsem vyjevené kluky, mlčky přikývli a pospíchali splnit mé přání.

„Bude to dobrý, jen si pamatuj, že je to tvůj kamarád, tvůj brácha.“ Tiskla jsem mu ruce a dodávala odvahu. „Ale on ti ublížil.“ Nedal se. Zamračila jsem se. „Ne Ni, tak to nebylo.“ Zavrtěla jsem smutně hlavou, ta zkrácenina se mi ale moc líbila. „Ublížili jsme si navzájem, možná se to tak mělo stát, netrap se tím a mysli na všechno to, co jste spolu prožili, platí?“ Přikývl. „Tak jo, jdeme.“ Pustila jsem jeho ruku, nechtěla jsem Liama ještě víc dráždit, a zamířila do obýváku, Niall mě neochotně následoval.

Liam seděl mezi Harrym a Zaynem, oba byli připraveni ho v případě, že by měl potřebu Nialla opět praštit, zadržet. Trochu mě zaskočilo, že nevypadal o moc líp, než Niall, čekala jsem, že z toho vyvázne vcelku v pořádku. „Ahoj.“ Zamumlala Niall a postával se skloněnou hlavou těsně za mnou. Postrčila jsem ho do předu a donutila ho posadit se na křeslo naproti klukům. Moc se mu mluvit nechtělo, vzhlédl a vyhledal můj pohled. Usmála jsem se a kývla ke klukům, zhluboka se nadechl a spustil. „Je mi moc líto co se stalo i to, co jsem řekl. Nemyslel jsem to tak, byl jsem jenom naštvaný. Omlouvám se.“ Spokojeně jsem se usmála. Kluci se ale mračili, a Zayn strčil do Liama. Ten povzdechl a přikývl. „Taky se omlouvám, že jsem tě zmlátil, ale ne za to, co jsem řekl.“ Nechápavě jsem se otočila na Niall, ale odpovědi se mi nedostalo. V obýváku vládla napjatá atmosféra. Nedopadlo to tak, jak jsem doufala a všechno to byla moje chyba. „Počkám venku.“ Řekla jsem a nechala kluky svému osudu.

Bella čekala v autě, řekla jsem ji, co se stalo a šla se projít, bylo mi trochu na omdlení. „Charlie?“ Neotočila jsem se na něj, jen jsem zvolnila krok, aby mě mohl dohnat. „Je mi líto, co se stalo.“ Měl na sobě kapuci a sluneční brýle, i když bylo pod mrakem. „Děsně nenápadný.“ Uchychtla jsem se. „Vážně jede s tebou?“ Přikývla jsem. „Miluješ ho?“ Co jsem mu měla říct, když jsem v tom sama ještě neměla pořádně jasno? „Odpovíš mi?“ Chytl mě za zápěstí a otočil čelem k sobě. Srdce se mi zase divoce rozbušilo, reagovalo tak vždycky, když jsem byla v jeho blízkosti. „Miluješ mě?“ „Ne!“ Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a snažila se mu vykroutit, ale držel mě pevně. „Jsi špatná lhářka a ty to víš!“ „Liame pusť mě!“ Zaprosila jsem zoufale, nelíbilo se mi, k čemu se tu schylovalo. „Tak mi řekni pravdu!“ Zaúpěla jsem. „Já nevím! Stačí?! Nevím to! Proto chci odjet.“ „S ním.“ Namítl. „No a co že s ním! Mám Nialla ráda! Chci, aby jel se mnou a tobě do toho nic není!“ Povedlo se mi mu vysmeknout a rozběhla jsem se zpátky k autu. Kluci postávali před ním a společně se všichni smáli, no aspoň něco. „Kde jsi byla?“ Zajímal se Niall, chytl mě za ruku, přitáhl si mě k sobě a objal mě kolem pasu. „Jenom jsem se šla projít.“ Usmála jsem se. „Díky, že jsi ho sem dokopala.“ Objal mě Zayn. „Za nic.“ „No, tak si to v Miami užijte, přivezeš nám ho zpátky, že jo?“ Strachoval se Louis. „Nebojte, osobně vám ho sem doručím, slibuji.“ Rozloučili jsme se, což se neobešlo bez slz, a vydali se na letiště.