Way of Love

My fault

„Kluk! Je to kluk!“ První věta co Liam zakřičel, když odemkl dveře a vešel do vily. „A bude se jmenovat Harry?!“ Zaječel Harry a pospíchal se s Liamem obejmout, stejně jako zbytek kluků. Pátý měsíc těhotenství. Po pravdě? Cítila jsem se strašně. Nemohla jsem nosit svoje oblíbené oblečení ani boty! Ohnout se pro něco, co mi spadlo, se pro mě stával nadlidským úkolem a moje chuť k jídlu vzrostla tak, že chudák Niall si musel schovávat zásoby u sebe v pokoji. Harryho zdravá výživa mě a miminko hodně rychle omrzela, často jsem s Niallem potají chodila do Nandos se pořádně najíst. Harrymu se to nelíbilo, ale nakonec rezignoval a vrátil se ke starému způsobu vaření. Liam se časem umoudřil a přestal mě omezovat, takže jsem mohla v klidu pracovat, přiznávám, občas jsem to hodně přeháněla, kluci byli tři měsíce na turné, původně jsem měla jet s nimi, ale ještě jsem to ukecala, takže mě neměl kdo hlídat. Všechno jsme stále řešili dohromady a tím myslím všechny, včetně El a Perrie. Posledním bodem debaty bylo právě to, jestli si necháme říct, co to bude. Přehlasovala jsem je.

„Takže, je nejvyšší čas, vymyslet jméno ne?“ Nedal se odbýt Harry a Liam už se nadechoval k odpovědi. „Jo jasně, já vím, Harry to nebude.“ Skočil mu do řeči. „Vlastně, ještě jsme se úplně nedohodli...“ Ozvala jsem se a ztěžka dosedla do křesla, které mi Niall ochotně uvolnil. „...ale pokud by to nikomu nevadilo, chtěla bych, aby se jmenoval Harry.“ Otevřel pusu a naše pohledy se setkaly. V tu chvíli mezi námi proběhlo cosi, co jsme chápali jenom my dva. „No tak Stylesy! Zavři tu pusu, nebo ti do ní něco vlítne!“ Zasmála jsem se. „To jako vážně? Pojmenujete ho po mě?!“ Nevěřil tomu a Liam přikývl. Řekla jsem mu důvod, proč chci, aby se tak naše dítě jmenovalo, jakmile pochopil, souhlasil. „To je úžasný?!“ Začal poskakovat po pokoji jako šílenec, byla jsem ráda, že má radost. „Dáš si něco zlato?“ Políbil mě Liam a zamířil do kuchyně. „Něco sladkýho, a slanýho. A něco studenýho. A taky něco s jahodama!“ Vyjmenovala jsem všechno, na co jsem měla v tu chvíli chuť a natáhla se pro časopis, lžící na stole. Já a Liam jsme opět okupovali titulní stranu. To, že s Liamem čekáme dítě se stalo nejvíce řešenou událostí v mediích. Zajímalo mě, jak dlouho jim bude trvat přijít na to, že to bude kluk. Většina fanynek nám to přála, i když ze začátku oplakávaly rozpad kapely. Ne! One Direction se nerozpadly! Ale pár časopisů si tenhle kec vymyslelo a těžilo z toho. Otevřela jsem časopis a začetla se do onoho „zajímavého“ článku. Všechno to byl jeden velký kec, ale už jsem se nad tím nerozčilovala, bylo mi to k smíchu. Jediné v čem časopis nelhal, bylo to, že kluci za šest dní opět vyráželi na turné a končili ho týden před termínem porodu. Bála jsem se a Liam slíbil, že bude se mnou. Pokojíček už jsme měli připravený, vymalovaný světle modrou, plný plyšáků a hraček, Nechyběla ani postýlka, přebalovací pult a houpací křeslo. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se těšila.

„Můžu Harrymu zazpívat?“ Naklonil se Niall k mému břichu a se zájmem si ho prohlížel. „Liam se v té knížce o rodičovství dočetl, že na dítě se má mluvit, aby si na nás zvyklo.“ Usmála jsem se, Niall byl tak roztomilý. „Jasně, uvidíme, jestli se mu to bude líbit, když ne, tak tě zasednu a sním ti celou pizzu!“ Vyhrožovala jsem a on pospíchal pro kytaru. Nakonec se to zvrhlo v takový malý, soukromý koncert, který nepřežila jedna váza, Louisův mobil a Zaynovo oblíbené tričko. Byli jako banda zdivočelých zvířat a nepovedlo se mi je utišit, ani když mi volala Bella. Jelikož kluci byli pryč a Perrie a El taky měli svoje povinnosti, trávila jsem většinu času s Bellou. Chvíli jsme si povídali a domluvili se, že si příští týden, až kluci odjedou, někam vyrazíme. Dny které kluci trávily doma uběhly jako voda, z ničeho nic tu byl jejich poslední večer v Londýně.

„Měl bych tu zůstat.“ Stál si na svém Liam a upřeně mi hleděl do očí. Byla skoro jedna hodina ráno, ale my nemohli usnout. „Nemůžeš v tom kluky nechat ani turné zrušit.“ Namítla jsem, taky jsem nechtěla, aby odjel, ale nemohla jsem dovolit, aby se kvůli mně a prckovi mezi klukama něco semlelo. „Můžeme ho posunout.“ „Jo a vaše fanynky mě začnou nenávidět ještě víc.“ Zamumlala jsem, ale on to slyšel. „Ty opravdové fanynky tě milují.“ Nesouhlasil a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje. „Ne víc než já, ale milují tě.“ Ušklíbl se a já povzdechla. „Musíš jet Liame, já to zvládnu.“ Ujišťovala jsem ho a on přikývl, ale ani trochu se mu to nelíbilo, mě taky ne.

„Dejte to víc vlevo a taky výš!“ Snažila jsem se svoji práci omezit, většinu času jsem proseděla v kanceláři, když jsem se náhodou vydala podívat na průběh příprav na akci, taky jsem jenom seděla a komandovala ostatní. Tak moc ráda bych si to všechno nazdobila sama! Ale nemohla jsem, slíbila jsem to Liamovi, než odjel. „Ne! Tam ne! Na druhou stranu, no tak!“ Personál už mě vážně začínal štvát, chápala jsem, že jsou unavení, pracovali na tom už několik hodin, ale to já jsem byla taky, z nich. „Ne, tohle nepůjde. Slez!“ Poručila jsem té dívce z květinářství, poslušně sešplhala ze štaflí a podala mi květinovou ozdobu. „Co si člověk neudělá sám, to nemá!“ Rozčilovala jsem se a začala pomalu a opatrně lézt nahoru. Připevnit ozdobu na správné místo byla pro mě hračka, spokojeně jsem se usmála. „Takhle to má vypadat.“ Otočila jsem se na dívku a lezla dolů, ale sklouzla se mi noha, štafle se zakymácely a já se neudržela. Cítila jsem, jak se se mnou všechno zatočilo, cítila jsem jak padám, nestačila jsem ani vykřiknout, ale slyšela jsem jekot té dívky dole a pak jsem ucítila bolest. Všechno se potopilo do neprostupné, černé tmy.

Další kapitola je na světě, trochu kratší, ale musela jsem to takhle ukončit, opravdu musela, aby seděl začátek další kapitoly, která se tu počítám oběví buď ještě dnes a nebo možná zítra :D hezké počtení :D A ještě bych chtěla moc poděkovat těm co to čtou :) je to hezký pocit, tak snad se bude líbit :)