Way of Love

I'm sorry, it was a mistake I know I want to take it back

 Čím víc se blížím ke konci, tím víc mi docházím, že jsem si tenhle příběh opravdu oblíbila a hlavně jsem do něj dala kousek sebe. Nevím jestli je to dobře, nebo špatně, ale Charlie je jako já, akorát má o 100% lepší život :D no tak snad se bude líbit, koment by byl moc fajn :) ať vím, co si o tom vlastně myslíte? :)

Vstala jsem neobvykle brzo, těžko říct, jestli jsem se tak těšila na snídani s Niallem, nebo mě vzbudila hudba, rozléhající se bytem. Vyhrabala jsem se z vyhřátých peřin a zamířila do Bellina pokoje. „Je, promiň je to moc nahlas? Probudila jsem tě?“ Byla hned na nohách. Jen jsem se usmála a zvýšila hlasitost sterea na maximu, hrála jedna z mích oblíbených písniček, Kiss You. „Takže kluci se vrací na scénu?“ Ujišťovala se Bella a já neurčitě pokrčila rameny. „Jejich hudba určitě.“ Usmála se a zachumlala se zpátky do peřiny. V rychlosti jsem se osprchovala, učesala a nalíčila, obléct už jsem se ale nestihla. „Charlie!“ Slyšela jsem volat Bellu. „Je tu Niall a je k sežrání!“ Informovala mě. „Ať chvíli počká, hned jsem tam a sním ho.“ Křikla jsem ji na odpověď a pospíchala pro oblečení.

Bella měla pravdu, Niall byl vážně k nakousnutí, ten jeho nesmělý úsměv a blond rozcuch, kterej jsem naprosto žrala. Zvláštní, že mi to všechno došlo až tak pozdě. „Tady se nám někdo vyfikl, kam se chystáš?“ Sjela jsem ho pohledem. Usmál se a poněkud zčervenal, bože byl tak roztomilý, jako plyšový méďa, nejradši bych ho objala a už nikdy nepustila, počkat, vždyť to já přeci můžu. Došlo mi, položila jsem tašku na kuchyňský pult a vrhla se mu kolem krku. Chvíli váhal, než mě taky objal a políbil do vlasů. Jemně mě od sebe odtáhl a zahleděl se mi do očí, v tu chvíli jsem měla opravdu veliký problém, vzpomenout si, jak se vlastně dýchá. „Strašně moc jsi mi chyběla.“ Zašeptal a já se usmála. „Neviděli jsme se jenom pár hodin.“ Namítla jsem. „No právě, nemáš tušení, jaký je to utrpení.“ Proti své vůli jsem se musela neustále culit. „Nenechte se rušit, jen si vezmu něco k jídlu a mizím.“ Narušila ten dokonalý okamžik Bella a já jen povzdechla. „Dlabu na ní.“ Pronesla jsem trochu podrážděně, přitáhla si Nialla blíž k sobě a políbila ho. „Jee...“ Neochotně jsem Nialla pustila a otočila se na Bellu, která stála jen kousek od nás a s úsměvem nás pozorovala. „Pardon, omlouvám se já jen.“ Zasněně povzdechla. „Přeju vám to.“ Řekla a zmizela ve svém pokoji. „Taky nám to přeju.“ Řekl Niall a získal si tak opět moji pozornost. „Co nám přeješ?“ „Vím že jsme neměli ani rande, ale já v tom, že tě mám víc než rád, mám jasno už nějakou tu chvíli a...“ Nedokázal to říct a já to nepotřebovala slyšet. „Tak pojď.“ Chytla jsem ho za ruku a táhla ven.

 Seděli jsme v kavárně a Niall zrovna diktoval servírce svoji objednávku, on si jejího pohledu možná nevšiml, ale já ano, bylo mi jasné, co přijde. „Mohla bych poprosit o podpis?“ Zamrkala na něj a vykouzlila na tváři takový ten vtíravý úsměv. „Samozřejmě.“ Usmál se Niall a podepsal se ji na nějaký dívčí časopis, jehož titulní stranu zabírali právě One Direction. Nato spokojeně odcupitala a my měli konečně klid. „Chtěl bych s tebou mluvit o Mimami.“ Zamračila jsem se, byla jsem rozohodnuta odjet a ani to, co mezi mnou a Niallem vznikalo, nedokázalo můj názor změnit. „Nechci abys jela, ale nemůžu ti to zakazovat. Nevím co mám dělat.“ Svěřil se mi, něco takového Liam nikdy nedělal, asi mu to připadalo jako slabost, mluvit o svých problémech a pocitech se mnou. Kruci! Už zase! Nesměla jsem ty dva srovnávat! „Taky s tebou chci mluvit, o Miami, ale taky o nás.“ Usmál se, že jsem řekla o nás, tohle označení, se mu očividně líbilo. „Do Mimami odjedu, musím, zatím jenom na dva týdny, abych rozjela chod firmy, když všechno půjde hladce, vrátím se, platí?“ Spokojeně se usmál. „Děkuju. Už takhle to bude složitý, kvůli turné a kvůli tobě a Liamovi.“ Zašeptal. „Novináři nám to neulehčí a musím ti ještě něco říct.“ Přikývla jsem. „Já tobě taky, nejsem připravená na to, všem oznámit že my dva, že... mezi námi je víc než přátelství. Nechci aby to kluci věděli.“ „Bude to tak lepší.“ Uznal. „A teď ti musím říct to, o co se snažím už delší dobu a to že...“ Mobil, který ležel přede mnou na stole, začal zvonit, displej oznamoval neznámé číslo. „Promiň, musím to vzít, to bude asi zákazník.“ Omluvně jsem se usmála a přijala hovor. „Charlie Mayson, mohu vám pomoci?“ „A můžu pomoci já tobě?“ Hrklo ve mně, srdce mi začalo divoce bušit a zrak se mi rozostřil. Znala jsem ten hlas a kdysi ho milovala. „Liame?“ Věděla jsem, že je to on, ale stále jsem tomu nemohla uvěřit. Zmateně jsem pohlédla na Nialla, vypadal vyděšeně, poněkud zbledl a nevšímal si ani jídla, které servírka právě přinesla. „Pochopím, když to teď položíš, nebo mi začneš nadávat, jen mě prosím před tím vším vyslechni, prosím.“ Niall mě upřeně pozoroval a naše pohledy se na okamžik setkaly. Věděl to? „Dobře, mluv.“ Vyzvla jsem ho a nepřestávala hledět na Nialla. „Omlouvám se za všechno co jsem udělal, je mi to líto a vím, že na to žádná omluva nestačí, vím, že ti to nikdy nebudu moc vynahradit a to mě zabijí. Nesnáším se za to, tolik bych to chtěl vrátit.“ „Jenže to nemůžeš.“ „Já vím, já vím.“ Zašeptal sklesle. „Můžu tě vidět, prosím?“ Ne! Jasně že nemůžeš! Vykašlala jsi se na mě! Utekl jsi a ignoroval mě, když jsem volala o pomoc! Místo tebe byl se mnou Niall, ten sladký, úžasný Niall, který seděl naproti mně a vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. „Dobře.“ Souhlasila jsem. „Dneska večer u tebe?“ „Fajn, ahoj.“ Ukončila jsem hovor a odložila mobil. „Chtěl jsem ti to říct.“ Zakoktal Niall a já se na něj usmála, po chvíli se taky pousmál. „To je dobrý, neřeš to.“ Mávla jsem nad tím rukou a snažila se o Liamovi nepřemýšlet, ne, když jsem se měla věnovat Niallovi.