Way of Love

I missed you

„Víš co by jsme mohli?!“ „Ne, ne na žádný koncert s tebou nejdu.“ Zasmála jsem se a Bella protočila oči. „Z klučičích kapel už jsem vyrostla.“ Odfrkla si. Její pokoj už nezdobil ani jeden jediný plakát One Direction, po tom co mě Liam opustil všechny roztrhala a vyhodila. „Fajn, tak co by jsme mohli?“ Zajímala jsem se. „Někam vyrazit, jsou prázdniny tak si je užijeme ne?“ Usmála jsem se. „Ty máš prázdniny.“ Opravila jsem ji. Bylo třináctého září, kdybych dokázala vrátit poslední čtyři měsíce, právě bych tu tlačila kočárek a slavila s Liamem roční výročí. Za ty čtyři měsíce jsem se ale se vším smířila a už se k tomu nevracela. Bella měla prodloužené prázdniny o celý měsíc, kvůli přestavbě školy. „Kam by to mělo být?“ „Do tepla, třeba Havaj.“ Navrhla, mě to táhlo jinam. „Uvažovala jsem, že bychom se možná přestěhovali, tedy, pokud by jsi chtěla jet taky.“ „Kam?“ Zamračila se. „Do Ameriky. Téměř tři čtvrtě zakázek přichází odtamtud, bylo by jednodušší, mít firmu tam, uvažovala jsem, že bych tam postavila novou pobočku.“ „Kde přesně?“ „V Miami.“ Usmála se. „To zní zatraceně dobře! Pláže, moře! Hezký plavčíci!“ Zavrtěla jsem hlavou nad směrem jejích myšlenek a vešla do Starbucks.

„Co si dáš?“ Otočila jsem se na Bellu, která si to mířila k volnému stolku. „Je mi to jedno.“ Objednala jsem dvě vanilková latté a zamířila si to k Belle, ale když jsem se otočila, do někoho jsem vrazila. „Pardon.“ Zamumlala jsem. "A to je všechno?!“ Vzhlédla jsem, šklebil se na mě Niall tím svým nejrozkošnějším úsměvem. Bože, neuvědomila jsem si, jak moc mi ten blonďáček chyběl, dokud jsem ho tam neuviděla. „A objetí nebude?“ Chvíli jsem tam jen tak vyjeveně stála, než jsem se mu nadšeně vrhla kolem krku. Taky mě objal a pobaveně se smál. „Co tu děláš?“ „Jdu si koupit snídani.“ Protočila jsem oči. „Já myslela, co děláš tady?“ „Bydlím tu.“ Vrhla jsem po něm vražedný pohled. Opět se zasmál. „Po pravdě, hledám tě.“ Nadzvedla jsem obočí, obešla ho a šla se posadit k Belle, následoval mě. „Ahoj Bell.“ Usmál se, chvíli váhala, jestli ho má taky pozdravit, ale když viděla, že nejsem proti, zamávala mu. Přisedl si k nám a objednal si muffiny a horkou čokoládu. „Slyšel jsem, že se ti daří.“ Pokrčila jsem rameny. „Jo, celkem to ujde, tvůj dort se uchytil.“ Mrkla jsem na něj. „A upečeš mi další?“ Zaškemral. „Já nepeču, jenom je kreslím.“ Namítla jsem. „A nakreslíš ho.“ Měl dnes narozeniny, samozřejmě, že jsem to věděla. „Klidně, ale oslavu už ti neuspořádám, s tím sem skončila.“ Usmála jsem se a on přikývl. „V tom případě, mi to budeš muset vynahradit a jít se mnou na večeři.“ Zamračila jsem se. „To není dobrý nápad, skončila jsem s vámi, pamatuješ?“ Protočil oči a zaúpěl. „To je možný, ale my s tebou ne, tedy aspoň já ne. Chybíš mi a opovaž se říct, že já tobě ne!“ Povzdechla jsem. Chyběl, neskutečně mi chyběl. Tolik jsem mu toho dlužila, byl se mnou celou dobu, snažil se mi vždycky pomoct. „Fajn, ale vařím já a nevystrčíme paty z domu, žádný další fotky v novinách vážně nepotřebuju.“ Spokojeně se usmál a přikývl. „Platí, v sedm u tebe?“ přikývla jsem.

„Vážně? Myslela jsem, že jsi řekla, že je už nikdy nechceš vidět.“ Kvůli Niallovi jsme museli jet na pořádný nákup. „Hodně mu toho dlužím, navíc jemu se jenom těžko říká ne.“ Usmála se. „Máš ho ráda?“ „Samozřejmě, tolik toho pro mě udělal! Víš jaký je, nejde ho nemít ráda.“ Ušklíbla se. „Pravda, teď jde samozřejmě taky o to, jak moc ho máš ráda.“ Mrkla na mě, vzala si mísu popcornu a zamířila do svého pokoje. Já musela začít vařit, pokud jsem měla všechno stihnout.

Niallův pohled:

Dozvědět se to Liamovi, asi mě zabije, takže jsem pro jistotu neřekl nic ani klukům. Nechápal jsem ho, to co udělal bylo hnusný. Nechal ji samotnou, vykašlal se na ni, jako by to byl jenom on kdo přišel o dítě. Ano možná za to tak trochu mohla, ale to on taky, mi všichni jsme na tom měli svou vinnu. Všichni jsme věděli, že ji pořád miluje, jen on sám si to odmítal přiznat, takže moje pole bylo volné, nic mi nebránilo v tom, stýkat se s ní. Snažil jsem se ji několikrát dovolat, ale přestala s námi komunikovat a pak si změnila číslo,na návrat do Londýna jsem se neskutečně těšil, a to hlavně kvůli Charlie. Slyšel jsem že si založila vlastní firmu, která prosperovala. Každou chvíli se o ní mluvilo v televizi a nebo psalo v novinách a časopisech. Od pořádání večírku k návrhářství, vcelku veliký skok, ale chápal jsem, že už se nechce věnovat svojí staré práci.

Naposledy jsem zkontroloval svůj vzhled v zrcadle a zamířil jsem do přízemí. Kluci se rozvalovaly na gauči a sledovali pořad Svět módy. „Kam jdeš?“ Zeptal se mě Zayn. Rychle, něco si vymysli! „Ven.“ Řekl jsem jednoduše, no to se ti povedlo! Vážně moc chytrá odpověď. „Ty máš rande?“ Zašklebil se Louis a já se zatvářil otráveně. „Nemám.“ Nebo možná mám? „Tak si ho užij a nezapomeň na tři Stylesova pravidla!“ Připomněl mi Harry. Protočil jsem oči, Stylesova tři pravidla se samozřejmě týkala sexu, čeho taky jiného. „Jdi víš kam.“ „Hele! To je Charlie!“ Vykřikl Zayn. Zpozorněl jsem a přešel ke gauči, abych viděl na televizi.

„Nikdo nepochybuje o tom, že mladé, talentované, módní návrhářce se opravdu daří, do jejích odvážných modelů se oblékají nejen celebrity, ale už i příslušníci královské rodiny. Podle nejnovějších informací, se Charlie Jessica Mayson rozhodla přesunout hlavní sídlo firmy do Miami, kam se ještě tento měsíc stěhuje. Přehlídka její nové, podzimní kolekce, se ale bude konat ještě v Londýně a podle Charliiných slov, to bude její poslední, kterou Londýnu daruje na rozloučenou.“

Zatímco moderátorka dál mluvila o chystané přehlídce, v televizi běželi záběry z poslední přehlídky a rozhovoru s Charlie, po očku jsem pozoroval Liama a čekal na jeho reakci. Mlčky pozoroval televizi, ani nemrkal. Potichu, abych se zachránil před dalšími poznámkami a vyzvídáním, jsem zamířil ke vchodovým dveřím.

A je nejvyšší čas začít odpočítávat blížící se konec celého příběhu Way of love :( počet kapitol na skladě se tenčí a blížíme se do finále, zajímalo by mě, jestli se někdo těší na konec? :D