Way of Love

I have to fix it

 „Jsi tu brzo.“ Obvinila jsem ho s úsměvem. „Klidně můžu zase jít a vrátit se později.“ „To by bylo fajn.“ Ušklíbla jsem se a vtáhla ho dovnitř. „Tady to voní!“ „A co jsi čekal?“ „Trochu jsem se obával toho, co stvoříš.“ Přiznal se. „To sis posral.“ Zamračila jsem se a on posmutněl. „Promiň, spraví to tohle?“ Vytasil se s kyticí. „No já nevím.“ Zamyslela jsem se. „A když k tomu přidám obětí zdarma?“ Rozesmála jsem se. „To už je lepší.“ Pevně mě objal a já začínala přemýšlet o Belliných slovech, jak moc ho mám ráda?

„Ty jsi mi upekla dort?! Říkala jsi, že nepečeš!“ Pokrčila jsem rameny. „Za zkoušku člověk nic nedá.“ Měli jsme za sebou hlavní chod, který z Niallova talíře zmizel neuvěřitelnou rychlostí, přišel čas na dort. Byl to třípatrový, čokoládový dort, recept jsem měla přímo z cukrárny. „Všechno nejlepší.“ Usmála jsem se a položila před Nialla obrovskou, podlouhlou krabici, zabalenou ve šmoulově modrém papíru, který mi připomínal barvu jeho očí, které se při pohledu na dárek rozzářily. Začal škubat papír, až se dostal k samotnému dárku. Dlouho jsem dumala nad tím, co bych mu měla dát, ten nápad přišel sám od sebe, nová kytara mi přišla jako dobrý nápad. Byla elektricko-akustická, temně modrá a Niallovi se pravděpodobně líbila, chvíli na ní s pootevřenou pusou zíral, než ji odložil a vrhl se ke mně. Objal mě tak pevně, že jsem měla pocit, že se asi udusím. „Děkuju! Děkuju moc! Je úžasná.“ „Jo...jo tak mě prosím pusť ano? Nebo mě uškrtíš.“ Zalapala jsem po dechu a on se ode mě neochotně odtáhl. Zhluboka jsem se nadechla. „Uf, to bylo jen tak tak.“ Oddechla jsem si a šla pro talířky, abychom mohli nakrojit dort.

„Jsem doma!“ Hlásila se Bella z předsíně, zrovna když jsem na stůl pokládala talíře. „Dáš si dort?“ „Jasně.“ Vrátila jsem se pro další talířek, zatímco Niall začal brnkat na kytaru, připomnělo mi tu jednu scénu z minulosti, když začal zpívat miminku. Jakmile jsem ukrojila dort, kytaru odložil a vrhl se na něj. Bella si k nám přisedla a sáhla po dalším kousku dortu. „Slyšel jsem, že odjíždíš.“ Zahuhlal Niall s plnou pusou. „Jak to víš?“ „Dneska o tobě mluvili v televizi.“ Povzdechla jsem. „Aha, ještě jsem si nezvykla.“ Pokrčila jsem rameny. „Ať žije Miami!“ Zajásala Bella, byla jsem ráda, že se těší, i já se těšila. Chystala jsem se přesunout firmu už přes měsíc, v Miami probíhaly konečné úpravy budovy, kterou jsem odkoupila od jednoho krachujícího podnikatele. Koncem měsíce se pobočka mohla rozjet. „Kdy odjíždíte?“ „V průběhu příštího týdne, záleží na tom, jak rychle si Bella stihne zabalit.“ „Být to na mě, už zítra jsme pryč.“ Vyplázla na mě jazyk, vzala si talířek a odkráčela do pokoje. „Vrátíš se ještě někdy?“ Zněl smutně, zahleděla jsem se mu do očí. „Nevím, pokud to nebude nutné, už se do Londýna vracet nehodlám.“ Řekla jsem na rovinu. „To kvůli Liamovi?“ Povzdechla jsem. „Možná, možná jen prostě chci začít opravdu od znova, někde, kde mi každá maličkost nepřipomene moji minulost.“ „Nechci abys odjela.“ „Proč?“ Zhluboka se nadechl a zamyslel se. „Nevím jak to říct, takže, ti to asi neřeknu.“ Vypadlo z něj nakonec, zmateně jsem posbírala nádobí a zamířila s ním do myčky. Všechno jsem do ní naskládala a otočila se, stál těsně za mnou. „Neřeknu to, ale snad to pochopíš.“ Přistoupil ke mně a něžně mě políbil. Nebyl jako Liam, Niall byl nesmělý a opatrný, což ho dělalo ještě roztomilejším. Neměla jsem nejmenší tušení, co dělat, hlavou mi vířily divoké, nesourodé myšlenky. Zaplašila jsem pocit vinny, který křičel, ať toho co dělám okamžitě nechám a polibek jsem mu oplatila. Neušlo mi, že ho to překvapilo, a co si myslel? Že ho odkopnu? Jakoby nevěděl jak na holky působí ten jeho úsměv. „Ehm, nerada ruším...“ Niall ode mě polekaně odskočil a rychle si strčil ruce do kapes, byl celý rudý a nervózně těkal očima po kuchyni, jen aby se nemusel podívat na Bellu, která stála s prázdným talířem ve dveřích. „...jen nesu talíř, klidně pokračujte.“ Ušklíbla se a já ji probodla pohledem.

Niallův pohled:

Udělal jsem to! Políbil jsem ji! Byl jsem neuvěřitelně nervózní, bál jsem se, že mě odmítne. Kdyby to udělala, všechno mezi námi by přestalo fungovat, všechno bych tím pokazil, ale ona to neudělal. Měl jsem chuť vykřičet do světa, že jsem se konečně šťastný. Po tom, co nás Bella načapala v kuchyni, jsem hodně rychle vypadl, ale až po tom, co mi Charlie slíbila, že spolu půjdeme zítra na snídani.

Domů jsem se vrátil až kolem půl jedné, v obýváku bylo ale ještě pořád rušno. „Co se děje?“ Zajímal jsem se a přisedl si ke klukům na gauč. „Liam se děje.“ Povzdechl Louis. „Nechápu.“ Zamračil jsem se. „Tomu blbcovi konečně došlo, jakou sviňárnu Charlie udělal a teď obvolává všechny co zná a snaží se sehnat její telefonní číslo.“ Objasnil Harry a očividně se mu to nelíbilo o nic víc, než mě. Srdce se mi na chvíli zastavilo, ne, to nemohl udělat! Ne teď, když jsem konečně našel odvahu k tomu ji políbit! „Ale mě je jedno kolik je! Chci jenom její číslo.“ Vynořil se Liam z kuchyně a nervózně přecházel po obýváku, mlčky jsme ho pozorovali, dokud hovor neukončil. „Tak co?“ Chtěl vědět Zayn, vypadal šťastně, jakoby chtěl, aby se ti dva dali zase dohromady. „Nic.“ Povzdechl Liam, sedl si na gauč a složil hlavu do dlaní. Bylo mi ho líto, ale on u ní už svoji šanci měl a posral to! Teď byla řada na někom jiném, třeba na mě. „Tak jo, nech to na mě.“ Usmál se Zayn a sáhl po svém mobilu, ležícím na stole. Ne! Zavolá Perrie a ta Charliino číslo má! „Ahoj zlato, nebudím tě, že ne?“ Strachoval se Zayn. Prosím, ať řekne a ano a žádné číslo mu nedá, prosím. „To jsem rád, víš, něco bych potřeboval, máš číslo na Charlie? Já vím, chápu to, prosím. Liam to chce napravit. Ano, bylo to odporný, ale třeba to cítí jinak? To nemůžeš vědět, prosím, nech ho to aspoň zkusit, dej mu naději.“ Prosil a já nechápal, proč tolik chce, aby byli zase spolu. „Díky, miluju tě.“ Vzal Liamovi mobil a napsal číslo, které mu Perrie nadiktovala. „Zítra se uvidíme, ahoj.“ Ukončil hovor a vrátil mobil Liamovi. „Jdi na to chlape, a neposer to.“ „To jí chceš volat v jednu ráno?“ Vyletělo to ze mě samo. Liam se zamračil. „Asi máš pravdu, měl bych to nechat na ráno.“ Přikývl a já si trochu oddechl, mám čas něco vymyslet.