Way of Love

New life

 „Neudělala jsem to.“ „Cože?!“ Odtáhl se ode mě. „Chtěla jsem, ale prostě to nejde.“ Povzdechla jsem a jemu se po tváři rozlil ten nejkrásnější úsměv, který jsem kdy viděla. Znovu mě objal a políbil, načež se otočil k limuzíně. „Budu táta!“ Zařval a začal pobíhat kolem. Kluci začali ječet a přidali se k němu, holky se rozbrečely ještě víc, tentokrát ale štěstím. Stála jsem tam a pozorovala je. Vážně jsem je o tuhle radost málem připravila? Zavrtěla jsem hlavou a nastoupila do auta, protože začalo pršet. „Co si myslíš, že děláš?!“ Zadržel mě opět Liam. „Tohle, mi už dneska někdo řekl.“ Povzdechla jsem. „Jedu domů mám hlad, je mi zima a chci spát, zítra musím do práce.“ Byla jsem rozhodnuto nechat volno volnem a pracovat tak dlouho, jak to jen bude možné. „Na to zapomeň, ty neřídíš a do práce taky nejdeš.“ Zamračil se a vytáhl mě z auta ven, odvedl mě k limuzíně a nacpal dovnitř k ječícím holkám. „Harry. Vezmeš Charlie auto k nám domů?“ „Rozkaz taťko.“ Ušklíbl se. „To teď jako nebudu moct nic dělat?“ Ujišťovala jsem se. „Přesně.“ Přikývl Liam.

Liam byl neskutečně neodbytný. Kompletně a definitivně jsem se přestěhovala k němu a klukům, Belle nabídl, že může jít s námi, kupodivu odmítla a řekla, ať se o ní nebojíme, že to zvládne. Věřila jsem ji a bez obav ji přenechala svůj byt. S prací to bylo horší, Liam chtěl, abych skončila, ale to nepřipadalo v úvahu, co bych měla celé dny dělat? Vysedávat po kavárnách? Vlastně to taky ne, kdyby bylo na Liamovi, jenom bych ležela doma v posteli a ani se nehnula, to určitě. Další bodem sporu bylo řízení auta, copak jsem nesvéprávná, že nemůžu řídit auto? Souhlasila jsem, že zůstanu doma tři dny, kdy jsem ještě měla mít dovolenou, ale ani o chvíli déle, večer před mým nástupem do práce se o všem živě debatovalo, opravdu jsem měla dojem, že to dítě není moje a Liama, ale moje a všech přítomných, včetně Perrie a El, které už nakupovali oblečení, plyšáky a vybíraly nábytek do pokojíčku. „Nemůže jít přeci do práce.“ „Jít může, ale nemůže celou noc trčet na těch akcích.“ „Může pracovat z domova!“ „A dost!“ Zakřičela jsem a pokecala se jahodovou zmrzlinou. Měla jsem na sobě jenom bílé tílko a tepláky, protože v dece, do které mě neustále zabalovaly, mi bylo vedro. „Halo? Zajímá vás vůbec co chci já?“ Vrazila jsem misku se zmrzlinou do ruky Niallovi, který seděl hned vedle mě, ale rychle jsem si to rozmyslela a radši ji přemístila k Liamovi, který seděl na druhé straně pohovky, a snažila se z tílka dostat zmrzlinu. „A co by jsi chtěla? Pizzu? Čínu?“ Byl už Harry na nohu. „Mrkev?“ Nabídl mi Louis a já protočila oči. „Nemám hlad, chci jít do práce a taky chci řídit! Bože!“ „Nesouhlasím!“ Hlásil se Zayn jako ve škole a já povzdechla. „Jenže mě je jedno jestli souhlasíte, nebo ne. Jsem dospělá a svéprávná a začínám vás mít tak akorát dost!“ Ztichli. „Děkuji.“ Vzala jsem si od Liama zmrzlinu a pokračovala v jídlu. „Ale s tou prací mají pravdu, nemůžeš dělat to, co doteď, o popíjení nemluvě.“ Ozvala se Perrie. „Fajn, dohodneme se takhle, nebudu zůstávat na akcích do rána, ale pracovat budu.“ Vyjednávala jsem. „Možná by jsi mohla vážně pracovat z domova zlato.“ Navrhl Liam a já na něj vrhla otrávený pohled. „Dokud můžu chodit, doma mě nikdo neudrží, nejsem nemocná ale těhotná!“ „Svažte ji nohy!“ Zaječel Niall a vrhl se na mě. Jen tak tak jsem stihla odložit misku, načež jsem se začala šíleně smát a snažila se ubránit jeho lochtacímu útoku. „Hej! Dost!“ Odtáhl mě Liam něžně od Nialla a sedl si mezi nás. „Opatrně!“ Zamračil se na Nialla a já protočila oči, načež jsem se zvedla, vymotala se z peřiny a zamířila do koupelny. „Kam jdeš? Co potřebuješ?!“ Byli hned všichni na nohou. Nadzvedla jsem obočí. „To už si nemůžu ani dojít na záchod?!“ Vyjela jsem na ně a pokračovala ve své cestě.

Štěstí mi přálo, povedlo se mi opatrně vyklouznout z náruče spícího Liama, aniž bych ho probudila. Zavřela jsem se v koupelně, udělala ranní hygienu, rychle se oblékla a po špičkách se vyplížila z ložnice ven. V kuchyni jsem narazila na Nialla, který byl zabraný v pojídání muffinů, ale přesto si mě všiml. „Liamovi se to nebude líbit.“ Zahuhlal s plnou pusou až mě poprskal drobky. Obešla jsem stůl, vzala mu jeden muffin, za což jsem schytala ránu přes ruku a zamířila ke dveřím. „Harrymu se taky nebude líbit zjištění, že jsi sežral všechny muffiny, které pro mě upekl.“ Ztuhl a otočil se ke mně. „Nic jsem neviděl.“ „V tom případě já taky ne.“ Zářivě jsem se na něj usmála a zmizela ve dveřích.

 Zrovna jsem vcházela do kanceláře, když mi začal zvonit mobil, bylo mi jasné, že je to Liam. „Je mi jedno, kde právě jsi, ale koukej jet domů! Nebo ne, víš co, radši tam zůstaň, já si pro tebe zajedu.“ „Jsem v práci Liame a taky v ní zůstanu. Takže buď prosím tak laskav a nech mě chvíli být ano?“ „Ale.“ „Ticho! Žádný ale! Je mi fajn, jsem v pořádku a pokud chceš, aby to tak zůstalo, tak mě prosím tě nech normálně žít. Ahoj. Jo a miluju tě.“ Nezapomněla jsem dodat, než jsem hovor ukončila a konečně se vrhla na práci. V kanceláři jsem zůstala do dvanácti, vytáhla mě Perrie a El, které se rozhodly vydat na obrovské nákupy dětských věciček. Nejdřív jsem se celkem nudila, ale když jsem viděla všechny ty roztomilé, malinkaté věcičky, roztála jsem a pobíhala od jednoho regálu k druhému. Domů jsme se vraceli k večeru ověšené taškami, jako vánoční stromečky. Kluci byli kupodivu doma, za týden jim začínalo turné, taky si chtěli asi pořádně odpočinout. "Jsme tu!" Hlásila Perrie a zamířila do kuchyně, já se svalila v obýváku na gauč. "Nesete jídlo?" Zajímal se Niall a přisedl si ke mě na gauč. „Pokud nehodláš jíst dupačky tak ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a posadila se. Posmutněl. „Těšíš se na turné?“ Zajímala jsem se. Pokrčil rameny, opřel se o polštář a dal si ruce za hlavu. „Jo, ale ne tak, jako vždycky.“ Zamračila jsem se, chápala bych to možná u Liama, měl plnou hlavu našeho prcka, viděla jsem ho i číst jakousi příručku pro nastávající otce, jakoby to snad potřeboval. „Proč?“ Pokrčil rameny a povzdechl. „Zayn má Perrie, Lou zase El, ty a Liam budete mít dítě. A já? Já nic.“ Bylo mi ho líto, pro někoho jako byl on, muselo být neuvěřitelně těžké, najít si někoho, kdo ho bude opravdu milovat. Myslím jeho, toho sladkého blonďáčka s rozkošným úsměvem a ne jeho, slavného zpěváka. Být na jeho místě, nejspíš bych měla problém někomu uvěřit. Přitáhla jsem si ho k sobě a objala ho. „Máš spoustu času a ona někde je, já to vím Nialle, musí být a až ji potkáš, poznáš to.“ „Jak?“ Otočil se ke mně, nikdy jsem si nevšimla, jak krásně modré oči má. „Udělá to blik.“ Nadzvedl obočí a já se zasmála. „Neumím to vysvětlit, ale pochopíš mě, až se to stane.“ Ujišťovala jsem ho a snažila se mu tak zvednout náladu. „Večeře!“ Zavolala Harry z kuchyně, reakce všech byla okamžitá, i já byla kupodivu hladová a nakonec jsem toho spořádala skoro víc než Nialla, jenže já se mohla vymlouvat na to, že jím za dva, no za jednoho a půl.

„Už víte jméno?“ Málem jsem se udusila kouskem brokolice, Harry se dal kvůli prckovi na zdravou výživu, čímž neuspěl u Nialla, který si po zjištění co je k jídlu, radši objednal pizzu. „Ani nevíme jestli je to kluk, nebo holka a máme už mít jméno?“ „Není to trochu brzo?“ přikývl Liam souhlasně. „Všichni přeci víme, že se bude jmenovat Harry, tak to neprotahujte!“ Ušklíbl se Harry a nacpal si do pusy hromadu těstovin. „Co když to bude holka?“ Namítla jsem. „Tak to bude Harry.“ Zahuhlal Harry a já se zamračila. „Nebude se jmenovat Harry.“ Zavrtěl Liam hlavou a Harry ztuhl, ani nezavřel pusu a vyjeveně na nás zíral, div mu ty těstoviny nevypadly zpátky na talíř. „Jak nebude?!“ Po stole se rozlétly kousky jídla. „Fuj! Ty prase!“ Okomentoval to Lou a odsedl si od stolu ke kuchyňské lince, El ho po chvíli následovala, zatímco Zayn odložil příbor, asi ho už přešla chuť. „Prostě nebude. Nebude se jmenovat po nikom z vás.“ „Proč?“ Aspoň už spolkl to jídlo. „Protože by to nebylo k ostatním fér.“ Ukončil debatu Liam. Já to cítila jinak. Kdyby se narodil kluk, pojmenovala bych ho Harry. Proč? Protože to jen díky němu jsem to neudělala, jen díky němu budou ze mě a Liama rodiče.