Way of Love

I love you, but I'll never tell

Jeli jsme jeho autem, v rádiu zrovna hráli jednu písničku od One Direction a on začal zpívat. Líbil se mi jeho hlas i text písničky, byla smutná a krásná, podle refrénu jsem identifikovala jejich nový hit Story of my life. S úsměvem jsem ho pozorovala. „Děje se něco?“ Zavrtěla jsem hlavou a neřekla mu to, co mi vířilo hlavou. Když zpíval vypadal tak šťastně a uvolněně. Hudba byla jeho život a měla jsem pocit, že ji nedělá kvůli penězům, jako většina ostatních. Jak jsem jenom mohla být tak blbá! Odsuzovala jsem One Direction, přestože jsem o nich vůbec nic nevěděla, nebylo to vůči nim fér.

Liam zastavil před jednou restaurací v centru Londýna, nikdy jsem v ní nebyla, na chození po restauracích jsem obyčejně neměla čas. Nebyl to žádný snobský, luxusní podnik. Restaurace působila útulně a příjemně. S Liamem jsme si celou dobu povídali a smáli se, bavila jsem se, jako snad ještě nikdy. Všimla jsem si, že lidé po nás pokukují a netušila jsem, jestli proto, že se neustále smějeme, nebo proto, že poznali Liama. Jídlo bylo úžasné, nejlepší byl ovšem dezert, kdy jsme se s Liamem dohadovali co je lepší, jestli jeho čokoládový moučník, nebo moje čokoládová zmrzlina. Když mi zavřel pusu tím, že mi do ní strčil vidličku s dezertem, poraženě jsem uznala, že má asi pravdu, v tu chvíli jsem sama sobě musela přiznat i něco dalšího, něco, čemu jsem se snažila vyhýbat a to, že jsem se do toho praštěnýho kluka totálně zamilovala.

Bylo už skoro jedenáct, když jsme zamířili k východu. Jako správný gentleman mi otevřel dveře a čekal než vyjdu ven. Jakmile mě ovanul studený vánek, ztuhl mi úsměv na tváři. Před restaurací se tísnily davy fanynek a novinářů. Jakmile spatřili Liama, všichni začali ječet, blesky foťáků na nás mířily ze všech stran a fanynky se snažili dostat co nejblíž k němu. Byla to ta nejděsivější scéna, kterou jsem kdy viděla. Liam mě chytl kolem pasu a ochranářsky si mě k sobě přitáhl, což u fanynek vyvolalo další vlnu vřískotu. "Co to do háje je?!" Nechtěa jsem být sprostá, ale stálo mě to hodně sebekontroly. "Nechápu, jak nás našli, do prdele!" Zamumlal Liam, chytl mě za ruku a táhl směrem k davu. "Ne, já tam nejdu." Zarazilajsem se a odmítavě zavrtěla hlavou. "Nic se ti nestane, slibuju." Zašeptal mi do ucha a opět mě zatahal za ruku, vyděšeně jsem ho následovala.  Povedlo se nám dostat až k Liamovu autu, ale dav nás pronásledoval. Nasedli jsme a za hlasitého skřípění gum odjeli. „V pořádku?“ Ujišťoval se Liam a po očku mě pozoroval. Neodpověděla jsem, ještě poád jsem byla trochu v šoku. „Celá se třeseš!“ Lekl se a za jízdy se vysvlíkl z mikiny, do které mě zabalil. „Moc se omlouvám, netušil jsem že...“ „To je dobrý.“ Zašeptala jsem, lhaní mi bohužel moc dobře nešlo, ale on to nekomentoval. Nebyla jsem v pořádku, ani trochu, ti novináři, kdyby byl jeden, poradím si s ním a to i bez ochranky, na to jsem si zvykla, ale tam jich bylo snad dvacet a fanynky! Byly jako šílené a pokřikovali na mě děvko! A to bylo ještě to nejslušnější slovo. Ale byly tam i takové, které křičeli, že nám to spolu moc sluší, že jsme krásný pár a že doufají, že nám to vydrží. Přesně v tu chvíli mi došla další věc. Přestože jsem se do Liama zamilovala, byla jsem pevně rozhodnuta, mu to nikdy neříc, i kdyby se stal zázrak a onen cit byl oboustarnný. Už nikdy s ním nepůjdu na rande, nemohla jsem si ho pustit do života. Celý zbytek cesty jsem nepromluvila ani slovo, když zastavil před domem, mlčky jsem mu vrátila mikinu, zamumlala ahoj a vystoupila jsem. „Charli?“ Objala jsem si hrudník a zdržela slzy, které mě pálily v očích. „Je mi to moc líto, nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle.“ Přikývla jsem. „Můžu ti zítra zavolat?“ „Liame..." Slova se mi zadrhla v krku a já se bála, že mu to nedokážu říci, zhluboka jsem se nadechla a zkusila to znovu. "Liame tohle nepůjde.“ Zašeptala jsem na odpověď a zamířila domů.

„Tak co se stalo?!“ „Nechci o tom mluvit.“ Odbila jsem Bellu a nalila si do sklenice jablečný džus. Byla neděle, takže jsem měla volno. „Ale no tak! Já vím, že nejsem ta nejlepší sestra na světě, ale když tě něco trápí, chci to vědět.“ Nadzvedla jsem obočí. „Ne, ty to chceš vědět, protože jde o Liama.“ Povzdechla. „To trochu taky, ale jde i o tebe. Jsem ráda, že jsi změnila názor.“ Přikývla jsem. „Jo, byla jsem pitomá, když jsem o nich říkala hnusné věci.“ Souhlasila jsem a ona se usmála. „Jo, to teda, tak co se stalo?“ „Bylo to perfektní, on je perfektní, ale pak se objevily davy fanynek a novináři a já na tohle prostě nemám!“ Zoufala jsem si. „Ty ho miluješ!“ „Co?“ „Miluješ ho!“ Zopakovala a já přikývla. „Jo, ale nikdy mu to neřeknu.“ „Proč?!“ „Ty fanynky! Ony řvaly na mě děvko!“ „To všechno kvůli fans?“ Podivila se. „Ano, ne! Já nevím.“ Zavrtěla jsem hlavou. Začínala jsem v tom mít slušný bordel. „Charlie, pokud tě fanynky nemají rády, tak to nejsou opravdové fanynky. Protože kdyby byly, tak by tě milovali, protože tě miluje i Liam.“ „To nemůžeš vědět.“ Protočila oči. „Pozval tě na rande a mě se tu celou dobu vyptával co máš ráda a co ne, přičemž tu nervózně poskakoval a asi desetkrát se mě ptal na to, jak vypadá! Ten kluk je v tom až po uši! Ani nevíš, jaký máš štěstí! Tak ho jen tak nezahoď, nebo tě začnu vážně nenávidět.“ Sklopila jsem hlavu, napila se džusu a sáhla po novinách. „Možná máš pravdu, možná...“ Slova se mi zadrhla v krku. „Charlie?“ Podala jsem ji noviny, jejichž přední stranu zdobila fotka mě a Liama, jak v obětí vycházíme z restaurace, jak sedíme v autě a jak vystupuji před domem a Liam na mě volá. „To není možný.“ Vydechnu konečně. „Není to tak zlý.“ Konejší mě Bella. „Liam Payne si konečně našel svoji princeznu, kterou pečlivě střeží a odmítá ji představit veřejnosti. Princeznu, to je hezký.“ „Čti dál.“ Pobídnu ji. „Možná proto, že jeho vyvolená není tím andělem, jehož masku nosí. Nesmělá, mladičká dívenka, které nemůže být více než šestnáct, má podle našich zdrojů co dočinění s ulicemi, do kterých se každý slušný občan Londýna, neopováží ani vkročit, nehledě na postele, kterými už prošla. Že by se Liam cítil v noci až tak osaměle, že by se snížil na její úroveň? No to snad nemyslí vážně!“ Vykřikla sestra a začala trhat noviny na kusy, nechala jsem ji, nejradši bych udělala to samí. „Tohle si nemůžeš nechat líbit!“ „A co mám dělat?“ Rozhodila jsem bezradně rukama a otočila se na svůj zvonící mobil, neznámé číslo. „Ano?“ „Tady Liam.“ „Ahoj.“ „Jestli jsi ještě nečetla dnešní noviny, tak řekni Belle, ať je radši vyhodí.“ Poradil mi. „Pozdě.“ Slyšela jsem tupou ránu, asi do něčeho praštil, hlasy v pozadí mu stále opakovaly, ať je v klidu, ale marně, slyšela jsem tříštění skla. „Charlie?“ Poznala jsem Zayna. „Ahoj.“ Pozdravila jsem ho. „Jsi v pořádku?“ „Neměla bych být?“ „Ale no tak! To co napsali je odporný!“ „Já vím a co s tím mám dělat? Stejně je to jedno, jeden článek mě nezabije a k napsání dalšího nebudou mít důvod.“ Zavrčela jsem. „Nemůžeš se ho jen tak vzdát.“ Namítl. „Koho?“ „Přeci Liama! Řekl nám, co se stalo, chápu, že to není zrovna jednoduchý, ale on tě potřebuje, celou noc nespal a my bohužel s ním. Nemůžeme ho uklidnit.“ „Zayne já na tohle prostě nemám. Nechci o sobě každý den číst v novinách, nechci aby mě lidi probírali a soudili.“ „Copak ti za to Liam nestojí?“ „Ne.“ „Jsi špatná lhářka.“ Povzdechla jsem. „Všechno se to dá napravit, když všem řeknete, jak to doopravdy je, fanynky uvěří vám a ne bulváru.“ „Jakou pravdu? Nic spolu nemáme.“ Namítla jsem. „To je otázka pár dní.“ Podívala jsem se na Bellu, která celý rozhovor napjatě poslouchala. „Tak co mám dělat?“ „Přijeď k nám, a vezmi pizzu, hodně pizzy a něco s...“ „Čokoládou pro Liama, jasný, za chvíli jsem tam.“ Zavěsila jsem a podívala se na usmívající se Bellu. „Mám tě ráda.“ Řekla a s krabicí sušenek zamířila do své ložnice.

 S pěti krabicemi pizzy a krabicí čokoládových muffinů, jsem vystoupila z auta a zamířila k vile One Direction. Zayn už mě vyhlížel ve dveřích. „Konečně! Liam nám zdrhl do pokoje a odmítá nám otevřít.“ Žaloval jako malej. „A co já s tím? Nejsem Superman, nedokážu je vyrazit z pantů ani nic podobnýho.“ Pokrčila jsem rameny a následovala Zayna dovnitř. Kluci, až na Liama, seděli v obýváku a sledovali nějakou komedii. „Hádejte koho vedu?“ Zakřenil se Zayn a všichni se otočili mým směrem. „Charlie!“ Usmál se Harry. „Pizza!“ Zaječel Niall a rozběhl se ke mně. „Taky tě ráda vidím.“ Usmála jsem se na něj. „Já tebe radši.“ Mrkl na mě, dal mi pusu na tvář, sebral mi krabice s pizzou a vrátil se ke gauči. „Doufám, že jsi tu proto, abys vyjednala mír.“ Ujišťoval se Louise a vzal si ode mě poslední krabici pizzy. „Copak válčíte?“ Povzdechl. „Jo a prohráváme, je dobře, že jsi tady, jestli s ním někdo hne, tak ty.“ Usmál se a zakousl se do pizzy. „Já, nebo ta hromada muffinů?“ „Říkal tu někdo muffiny?“ Zpozorněl Niall s plnou pusou pizzy. „Ne.“ Řekla jsem rychle a Louis vyprskl smíchy. Nenápadně jsem do něj drkla, aby mě a nebohou krabici muffinů, neprozradil. „Jak vysoko je Liamův pokoj?“ „První patro, tak možná pět metrů? Víc ne, proč?“ Chtěl vědět Louis. „Jen chci mít v záloze únikovou cestu, kdybych byla nucena dát se na ústup.“ Ušklíbla jsem se. Ozval se domovní zvonek a Lou se Zaynem se natěšeně rozběhli ke dveřím. Zamračila jsem se a otočila se k Niallovi, s Harrym se mi povídat opravdu nechtělo. „Co jim je?“ „Nic, jen dorazili Perrie a El.“ Usmál se a sáhl po další pizze, nechápala jsem, kam to dává. Za chvilku do obýváku nakráčela Perri v Zaynově obětí a za ní Lou, držící se za ruku se štíhlou, vysokou brunetkou, která se na mě přátelsky usmála a pospíchala se se mnou seznámit. Objala mě a políbila na tvář. „Ahoj Charlie. Já jsem Eleanor. Hodně jsem o tobě slyšela, od Perrie a kluků.“ „A z novin.“ Neodpustila jsem si a ona posmutněla a soucitně mi stiskla ruku. „Já si tím taky prošla, zlepší se to, věř mi.“ Povzbudivě se usmála. „Jenže o tobě nepsali, že ti je šestnáct a pracuješ jako šlapka.“ Ušklíbl se Harry, čtoucí noviny. „Ale tx fotky se jim opravdu povedly.“ Pokývl uznale a já měla chuť po něm něco hodit. „Sklapni Stylesi!“ Obořila se na něj Perrie. „To je dobrý, já mu to jednou vrátím.“ Ujistila jsem ji. „Kde je vůbec Liam?“ Došlo El. „My jim to vysvětlíme, radši běž za ním.“ Pobídl mě Lou a já ho poslechla. „Třetí dveře.“ Poradil mi Zayn a já zamířila ke schodišti.