Way of Love

Messenger of peace

 Váhavě jsem zaklepala na dveře. „Běžte pryč!“ „Fajn, tak já ty čokoládový muffiny sním sama.“ Slyšela jsem rychlé kroky a dveře se rozlétly dokořán. „Charlie?!“ „Dobré ráno bručoune.“ Vrazila jsem mu do rukou krabici a bez vyzvání vešla do jeho pokoje. „Co tu děláš, řekla jsi, že to nepůjde.“ Zavřel dveře a opět zamkl. „Co tu dělám? Vyjednávám mír.“ „Vyjednáváš mír muffinama?“ Zamračil se. „To si piš! Jsou čokoládový.“ Ušklíbla jsem se a posadila se na jeho postel. „Kluci mě zavolali jako posilu na pomoc, tak jsem tu a hodlám jim tu válku vyhrát.“ Upozornila jsem ho. Posadil se přede mě na zem. „Neválčím s nimi, jen na ně nemám náladu.“ „A na mě ji máš?“ Ušklíbl se. „Na tebe vždycky. Je mi líto co se sta...“ Hodila jsem po něm polštář a tím ho umlčela. „Už to neřeš. Je mi to jedno.“ Usmál se a já už v tom zase lítala. Jo jasně, fanynky, novináři, keci, ale tenhle Liamův úsměv za to všechno stál. Netušila jsem kdo koho políbil první, uvědomila jsem si to, až když jsem cítila jeho rty na svých. Projelo mnou cosi, jako elektrický výboj. Cítila jsem třepotající se motýlky v břiše a ještě cosi, co jsem zkrátka nedokázala popsat. „Za jak velkýho blázna mě budeš mít, když ti řeknu, že jsem se do tebe asi zamiloval?“ Na okamžik se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. „Za hodně velkýho, ale pak ti řeknu, že jsme v tom dva, takže je to v pořádku.“ Usmál se a opět mě políbil, přičemž mě povalil na postel. Neodvažovala jsem se ani pomyslet na to, jak daleko by to zašlo, kdyby se neozvalo sborové bušení na dveře. „Mír? Vyhráli jsme?“ Ječeli kluci. Vyklouzla jsem z Liamova obětí a šla jim otevřít. „Copak jste nevěřili v mé schopnosti?!“ Zatvářila jsem se uraženě a kluci propukli v jásot, načež se vrhli na Liama. Jejich skupinové obětí bylo neskutečně roztomilý. „Takže, všechno v pohodě?“ Zjevili se vedle mě Perrie a El. Povzdechla jsem. „Nikdy to nebude v pohodě.“ Zašeptala jsem. „Ale on mi za to stojí.“ Usmála jsem se.

„Půjdeš zítra na náš koncert?“ Zajímal si Niall. Seděli jsem v obýváku a skládali puzzle. Ano, skládali jsme obrovské puzzle nočního New Yorku. Mělo deset tisíc dílků, které se povalovaly všude kolem nás. „Ten koncert je už zítra?“ „Jo, tak půjdeš?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Proč?! Perrie a El taky jdou.“ Zamračil se Niall, Liam, sedící vedle mě, po mě jen pokukoval a mlčel. Nechtěl mě k ničemu nutit, chápal, že to nebude jednoduchý. „Měla by jsi jít.“ Vložil se do toho Lou. „Čím dřív budou všichni vědět, jak to mezi tebou a Liamem je, tím dřív o vás přestanou psát.“ Lou to myslela dobře, o tom jsem nepochybovala, ale on se nedokázal vcítit do mojí situace. „Vážně se na to necítím, stačí že tam povezu sestru.“ „No vidíš, to už tam rovnou můžeš zůstat.“ Chytl se toho Zayn. Harry celou debatu mlčky pozoroval, debatu, nebo spíš mě? Znervózňoval mě, raději jsem se otočila k Liamovi. Pochopil, že chci, aby se k celé věci taky vyjádřil. „Chtěl bych, abys tam byla, ale nechci tě nutit.“ „Budeme s tebou! A všechny dotěrné fanynky polijeme vodou.“ Zasmála se Perrie. „Tak dobře.“ Souhlasila jsem nakonec a jen doufala, že to nebude tak veliká katastrofa, jak jsem se obávala.

 V práci jsem musela zůstat až do večera, koncert začínal až v osm, domů jsem se dostala krátce před šestou. Bella už nedočkavě přecházela po obýváku a její tři kamarádky, které pozvala, seděli na pohovce a lakovaly si nehty. Když mě uviděli, začali nadšeně pištět a vrhly se ke mně. „Pane bože! To není možný! Ty chodíš s Liamem!“ „Jak líbá?“ „Jakej má zadek?“ „Jak dlouho spolu jste?“ „Kdy jste se seznámili?!“ „Hej! Klid tady bude, nebo na koncert nepojede ani jedna z vás.“ Namířila jsem na ně ukazováčkem. Okamžitě ztichli a s úsměvem se na mě dívaly, jako na svatý obrázek. „Dejte mi chvíli čas, musím se převléct a učesat.“ Povzdechla jsem, odhodila tašku na kuchyňský pult a zamířila do své ložnice, následovaly mě. „Takže jdeš na koncert taky?“ Ujišťovala se Bella s úsměvem. Když jsem se vrátila od kluků už spala, takže jsem ji nestihla říct, jak to dopadlo. „Jo a neskutečně se toho bojím.“ Přiznala jsem. „Proč?“ Zajímala se blondýnka, jejíž divoké kudrliny se ji vlnily k ramenům, matně jsem si pamatovala, že se jmenuje Trish, kamarádila se s Bellou už od školky. „Protože Liam chce oficiálně oznámit, že jsme spolu.“ „Ale to je úžasný!“ Vypískla bledá černovláska, která mi připomínala Sněhurku. I tu jsem znala, bydlela naproti nám a jmenovala se April. „Tím si nejsem jistá, ani nevím, co si mám vzít na sebe!“ Rozhodila jsem bezradně rukama a když se ozval zvonek u dveří, jen v triku jsem zamířila otevřít. „To mi nedělej zlato, za dvě hodiny mi začíná koncert a ty mě tu takhle rozhodíš!“ Obvinil mě Liam, jakmile jsem otevřela dveře a on mě sjel pohledem, načež si skousl spodní ret. Ušklíbla jsem se. „Tvoje chyba, tohle je můj byt, takže si tu klidně můžu chodit nahá.“ „Proti tomu bych ovšem nic neměl.“ Jedním krokem překonal vzdálenost mezi námi, sevřel mě v náručí a něžně mě políbil. Ta chvíle by byla dokonalá, kdyby ji nepřerušil jekot April, Trish a té zrzky, kterou jsem neznala. Liam se ode mě odtáhl, chytil mě za ruku a zamával jim. „Ahoj.“ Usmál se a ony začaly opět ječet a poskakovat na místě. Povzdechla jsem a táhla Liama do ložnice, jejíž dveře jsem stihla zabouchnout právě včas, aby se dovnitř nenahrnuly i holky. „Jak chodí vaše fanynky oblečené na koncert?“ Zajímala jsem se. Pokrčil rameny a rozvalil se na mé posteli. „Normálně.“ „To jsi mi tedy pomohl.“ „Promiň, já si je neprohlížím.“ Usmál se, chytl mě za pas a stáhl k sobě do postele. „Máme jenom dvě hodiny.“ Upozornila jsem ho. „Hodinu, v sedm musíme být na místě.“ Opravil mě a umlčel mě polibkem. „Vedle jsou holky.“ Protestovala jsem opět, když se mi povedlo se od něj odtáhnout, ale bylo to vážně těžké, byli jsme jako dva magnety. „Způsobila jsi si to sama, když jsi mi přišla takhle otevřít.“ Protočila jsem oči a on se pobaveně zasmál a opět mě políbil. No co, za hodinu se toho dá stihnout vážně dost, dlouho jsem nad tím nerozmýšlela a Liamova mikina i tílko letěly na zem, následovány zbytkem oblečení.

„Já tě zabiju Liame, jestli to nestihneme, tak tě zabiju!“ Po pravdě? Lepší sex jsem ještě nezažila, ale kvůli Liamovým náhlým choutkám jsem měla jenom čtvrt hodiny na to, udělat ze sebe člověka. Ukradla jsem mu peřinu, zabalila se do ní a zamířila do koupelny. Když jsem jsem otočila na Liama, uvědomila jsem si, že jsem ani nezamkla. „Být tebou, obleču se, než tě tu uvidí holky. Takovéhle fotky nikdo vidět nechce.“ „Ale chce.“ Nesouhlasil se mnou. Obdarovala jsem ho vražedným pohledem a zavřela se v koupelně. Osprchovala jsem se, vysušila si vlasy, namalovala se a jenom ve spodním prádle zamířila k šatníku, abych si vybrala oblečení. „Ale ne, už zase? To mi nesmíš dělat.“ Postěžoval si už oblečený Liam. Vyplázla jsem na něj jazyk a bezradně zůstala stát před šatníkem „Vezmi si něco růžového.“ Poradil mi a můj pohled upoutaly světlonce růžové šaty bez ramínek. Kolem hrudníku byl diamantový pásek, od kterého byly šaty vrstvené. „Vypadám jako cukrová vata.“ Zakňourala jsem a obula si semišové lodičky stejné barvy, jako šaty. „Jsi sladká a k nakousnutí, dokonalá kombinace.“ Políbil mě do vlasů, chytl za ruku a táhl ke dveřím, měli jsme zpoždění, ale on to nijak neprožíval, asi protože věděl, kdo je na vinně, samozřejmě on. „Vypadáš úžasně Charlie.“ Vydechla Bella a její kamarádky přikyvovaly. „Děkuju.“ Usmála jsem se nejistě, zdálo se mi to, nebo se ke mně Bella chovala jako bych byla její vzor? Byla milá, usmívala se a neodmlouvala. „Musíme si pospíšit.“ Připomněl mi Liam a já přikývla. „Jen musím najít klíčky od auta.“ „Nemusíš, odvoz čeká dole.“ Odvozem byla myšlená nablýskaná, černá limuzína a Land Roveru, do kterého Liam poskládal holky, teprve potom přešel k limuzíně a otevřel mi dveře. Místo abych elegantně a důstojně nasedla, dovnitř mě vtáhly rozjařená Perrie s El. Byli tam všichni, Louis, Niall, který se věnoval své oblíbené činnosti, jídlu, Zayn i poněkud zachmuřená Harry, co měl skara pořád za problém? „Ahoj!“ Zakřičely sborově. „Kde jste?! Máte deset minut zpoždění!“ Vyčítal nám Zayn. „To já ne, to Liam, vyřiďte si to s ním a jeho potřebami.“ Zvedla jsem ruce v obranném gestu a všichni se rozesmáli. „To jsi nemusela.“ Dloubl do mě Liam. „A není to pravda?“ Ušklíbla jsem se a on si mě k sobě přitáhl, načež mě zlehka políbil. „Podejte mi někdo kýbl.“ Neodpustil si Harry rýpnutí, za což schytal od Louise pohlavek. Nevšímala jsem si ho a radši si začala povídat s Perrie, která seděla vedle mě.

 Když jsem viděla ty davy fanynek, postávající před halou, udělalo se mi trošku špatně. Jet na koncert byl opravdu hodně moc špatný nápad. „Neboj, jsme s tebou, jdi tam a ukaž jim, že jsi silná, sebevědomá a je ti jedno, co si o tobě myslí!“ Radila mi Perrie. „Tak fajn.“ Kývla jsem na souhlas, pevně se chytla Liama za ruku a on mi pomohl vystoupit ven. Ten řev mě vyvedl z míry, poněkud jsem klopýtla, ale Liam mě pevně držel, takže to snad nebylo ani vidět. Blesky foťáků mě na okamžik oslepily, takže mým jediným záchytným bodem byl Liam, který mě vedl mezi uličkou mávajících fanynek k vchodu do haly. Když se za námi zavřeli dveře a řev utichl, oddechla jsem si. „To bylo děsný.“ Špitla jsem. „Byla jsi úžasná! Ani jsi nezaváhala, prostě jsi šla jako královna!“ Smála se El a Perrie přikyvovala. „To bude tím, že jsem vůbec nic neviděla.“ „Neboj, teď už to bude jenom lepší, tak pojď.“ Kluci zmizeli v šatně a já s holkama si šla na naše VIP místa. Jen jsem doufala, že Bella se o sebe postará. Upřímně řečeno, na koncert jsem se opravdu moc těšila.