Probudila jsem se do krásného dne.. Sluníčko svítí a profukuje slabý větřík.. Právě sedím na balóně svého pokoje a čtu si mojí nejoblíbenější knihu. A popíjím šálek kávy. Miluji tu vůni a jemnou chuť..
Psala jsem Antoniovi, ať si v klidu odpočine, že bych chtěla být jeden den sama. Souhlasil s tím..
Znovu jsem popadla svoji knihu, nasála její vůni a ponořila se již do rozečteného děje..
Písmenko po písmenku, větu po větě, stránku po stránce a knihu jsem nakonec dočetla do konce..
Trochu mě vyvedlo z míry, když jsem odložila knihu a podívala se na nebe..
Stmívalo se..
Vstala jsem ze židle a přemístila se do ložnice.. Lehla jsem si na postel, zavřela jsem oči a představovala si svojí budoucnost..
Napsala jsem mu zprávu. Už mi chybí.. Nevěříte co? Protože já taky ne. Byla jsem holka, která nikdy nepoznala pravou lásku a teď? Stala jsem se závislá na jeho přítomnosti..
Já: Mám tě ráda.. Chybíš mi..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
