♦♦ Bylo úterý, den jako každý jiný, ale přeci byl něčím výjimečný..
Jako obvykle jsem se odpoledne procházel po pláži.. Ten den na obloze nebyl ani mráček.
Přiběhla za mnou nějaká turistika, jestli bych ji nevyfotil, já souhlasně přikývl a hodně krát ji vyfotil..
Poděkovala mi a usmála se na mě..
Spatřil jsem anděla, který spadl z nebe.. Byla tak krásná.. A uměla italsky, jak pozoruhodné..
Pozval jsem ji na drink a ona souhlasila!!
Vyprávěla mi o sobě celé hodiny, já ji nepřerušoval. Chtěl jsem do nekonečna poslouchat ten její sladký hlásek a tu dokonale naučenou italštinu.. Myslím, že se i zmínila o svojí adrese. Řekla mi toho vážně hodně..
Občas se na mě podívala nechápavým výrazem. Nechápala, že se mi víc než líbí již první den seznámení.. Protože já to nechápal také..
Když jsme se museli rozloučit, jakoby mi bodlo u srdce. V tu první noc se mi i špatně spalo, jak si vzpomínám...
♦♦
Druhý den jsme se spolu hodně pohádali. Teda přesněji ona na mě křičela.. Večer jsem si šel pročistit hlavu a velkým překvapením bylo, když jsem ji spatřil sedící na vyhřátém písku. Koukala se tak zamyšleně na ty rolující se vlny..
Oslovil jsem ji, opatrně..
Usmířili jsme se.. A mě spadl velký kámen ze srdce.. Ulevilo se mi, když se opřela o moje rameno..
Bezeslov jsme seděli na pláži a koukali se na zapadající sluníčko..
Usnula mi na rameni.. Co jsem s ní měl dělat jinýho než si ji odnést v náručí domů? Nechat ji na pláži, to ani náhodou.. Pěkně jsem ji položil na postel, sundal jí boty a přikryl peřinou..
Lehl jsem si vedle mojí princezny a tentokrát už s úsměvem usnul..
♦♦
To jsem ji k snídani dělal vajíčka. Vzbudila se a byla celá vyplašená, nevěděla kde se nachází..A kde se tu vlastně objevila.. Koukala se na to jídlo, ale nejedla.. Ve mě to vyvolalo smíšené pocity.. Z mého přemýšlení mě vyrušilo hlasité odsunutí židle..
Utekla mi.. To přesně jsem nechtěl, aby se stalo..
Ten den jsem nic nedělal, ani hledat jsem ji nešel.. Jediný, na co jsem měl chuť bylo koukání na večerní oblohu a pozorování měsíce.. Usmíval se stejně jako Mišelka.. Ach..
♦♦
Po tom útěku se mi ještě neozvala..
Ne, že by se mi musela svěřovat jako svýmu otcovi, ale zajímalo by mě co dělá, když není se mnou..
Žárlím až to není hezký..
Vždyť spolu nic nemáme..
Vyrazil jsem do té restaurace nebo baru, říkejte si tomu jak chcete..
A víte co? Ona tam seděla. Teda skoro ležela na stole.. Cítil jsem z ní alkohol a to se mi moc nelíbilo..
Přiznal jsem se.. A potichu řekl slova, kterými běžně neplýtvám.. Miluji tě..
♦♦
Tenhle den byl pro mě nejkrásnějším. Ráno jsem se probudil a ona tam ležela zase.
Vlastně se jednou probudila, hleděla na mě, ale neutekla mi!
Opatrně jsem vstal a šel dělat snídani..
Ona za mnou potichu přišla a ze zadu mě obejmula. Jak roztomilý..
Dnes jsme si konečně společně dali snídani a domluvili se na společném plánu. Procházka a pak si někde koupíme zmrzlinu..
Procházka probíhala bezeslov..
Ale prostě s někým to ticho je jako tisíc slov. Nemůžu si pomoct, ale tohle ticho bylo příjemné.
Moje oči sledovaly, procházející lidi.
Žádná holka není tak krásná jako ta moje princezna..
Ukázal jsem na svoje oblíbené zmrzlinářství a jí se rozzářily očíčka.
Ona si dala citronovou a kávovou a já čokoládovou a jahodovou..
Kéž by, byla ta jahoda sladká jako ona!
Zastavila se a zhluboka se nadechla..
Dívala se mi z příma do očí a nevnímala nic kromě nás dvou..
Řekla mi ta slova, co já ji včera.
Miluju tě..
A spojila naše rty.. Tohle byl náš první polibek.. A na jeho chuť jen tak nezapomenu..
♦♦
Ten den byla bouřka a silný vítr, který ohýbal palmy.. Já musel do práce.. Na noční.. Celou dobu jsem na ni myslel.. Musela se bát, ještě víc než já.
Napsal jsem ji zprávu a tajně doufal, že odepíše.
Odepsala. Myslím, že byla ráda..Ale já byl samozřejmě radši..
Práce mi šla od ruky.. Brzy jsem přišel do hotelu, kde je moje princezna ubytovaná.. Procházel jsem se po chodbách..Zpomalil jsem před jejími dveřmi a jemně zaklepal..
Otevřela a byla krásná jako nikdy..
Tak nevinná..
Pozval jsem ji na oběd a ona souhlasila..
Převlékla se, upravila se..
Chytil jsem ji za ruku a vyrazili jsme..
Po pár metrech se zastavila. Upřeně se mi podívala do očí. Zabořila ruce do mých vlasů..Já si ji k sobě přitáhl. A rukou jí sjel na zadek.. Ušklíbla se, ale pořád pokračovala v okupování mých rtů. Uslyšel jsem zvláštní zvuk..
Zakručelo ji v břiše.. Měla hlad.. Přehodil jsem si jí přes záda. Zakřičela, tak silně, že mi to trhalo uši, ale stejně byla dokonalá..
Zastavila se a prstem ukázala na nějakou restauraci. Já jen přikývl.
Vešli jsme tam a usadili se ke stolu s dvěmi křesly..Ona chtěla, abych ji objednal špagety a sklenici červeného vína. Já nechtěl nic. Koukání na ni mě naplňovalo.. Povídali jsme si celičký večer.. Pořád se usmívala, jako měsíček..
♦♦
Sluníčko svítilo do našeho pokoje. Rozepsale jsem se protáhl a otevřel oči. Naše oči se střetnuly.. Ona je prostě krásná.
Dneska navrhla, že budeme relaxovat a nic nedělat. Já souhlasil.
Zahleděl jsem se do Mišelčiných pomněnkově modrých očí.
Ona se měl zeptala, co se děje..
Já ji odpoveděl, že nic. Že mě jen udivuje, co se mnou dělá. Že to doposud žádná jiná holka nedokázala. Chtěl jsem jen říct.. Miluju tě a záleží mi na tobě..
Její tváře se slabě začervenaly..
Chytila mě za ruku. Položili jsme se na postel. Zavřeli oči. A střídavě vydechovali.. Řekla mi, že musí za několik dní odletět. Ale dodala, že by tu chtěla ještě být.. Zeptala se mě jestli by tu se mnou nemohla aspoň týden bydlet.
Přikývl jsem.
♦♦
Tenhle den jsem si s ní moc neužil, neboť na mě zrovna čekala odpolední služba. Achjo.
Otevřela očka a hned plánovala, co budem dělat.
Půjde odpoledne na pláž. Tak moc bych chtěl jít s ní.
Věnoval jsem ji jeden polibek a odešel do kuchyně vařit kávu.
Když jsem tu snídani položil na postel, ona se smála. Pořád říkala něco o tom, že si to nezaslouží. Zaslouží si toho mnohem víc.
,,Musím si tě hýčkat princezno. Máme na sebe jen týden a dva dny..A pak se nemusíme už nikdy vidět," tyhle slova se linula z mých úst.
Položil jsem ji na postel a začal ji líbat.
♦♦
Dneska jsem se probudil v prázdné posteli. Mišel u mě nespala.
Tenhle den jsem využil na přemýšlení.
Zašel jsem na svoje oblíbené místo na pláži. A hypnotizoval jsem vlny a čichal ten slaný mořský vzduch..
Na tom místě jsem strávil celý den..Ale i tak moje oči byly schopny zaznamenat každý detail. Nejvíce mě fascinoval západ slunce. Nádhera..
V kapse mi zavibroval mobil. Příchozí zpráva byla od Mišel.
Miluju tě.. Chybíš mi..
Kdybych bejval věděl, že se spolu zítra budem loučit..
♦♦
Den jako každý jiný den. Jenže už od rána se mi něco nezdálo..
Těšil jsem se na to, až budeme bydlet spolu.. Ale nedočkal jsem se..Bohužel.
Místo toho mi Miška napsala, že odlétá už dnes. Nemohl jsem věřit svým vlastním očím. Začal jsem hysterčit. To mi nebylo nic platné. Stejně mi odletěla. Naposledy jsem nasál její vůni. Naposledy jsem se ji zadívala do očí. Naposedy jsme spojili naše rty. A já bez rozloučení a bez žádných jiných slov odešel..
Takže tady máme dlouhý pohled Antonia! Doufám, že vás to aspoň trochu bavilo..
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat
TheDuff21, ejmytrush222 a vlastně všem čtenářům, které to baví stejně jako mě.♡
