♦33day♦

14 2 3
                                    

Trochu jsme si spolu povídali.
On mi všechno vyprávěl.
Hladil mě po vlasech a zadržoval slzy.

Můj strach zlehka opadal, protože jsem ve svitu měsíce zahlédla jeho úsměv.
Nikdy jsem se neměla čeho bát.
Ten kluk byl naprosto neškodný a i celkem hezký, na to že měl na obličeji obrovskou jizvu.

I když mi neprozradil svoje jméno, měla jsem pocit, že ho od někud znám.
Chtěl po mě nemožné..
Chtěl, abych ho milovala..

**
Ještě večer jsme se dohodli, že když mě pustí, budu za ním chodit.
Bez váhání jsem souhlasila. Naposledy spojil naše rty, rozvázal provaz, který mi drtil ruce..
A následně mě propustil..

Furt jsem tomu nemohla uvěřit.. Zamyšleně a s hlavou v oblacích jsem se procházela po městě a přemýšlela o tom, co se vlastně stalo.
Nenapadlo mě nic lepšího než napsat  Antoniovi, kterému jsem měla v tuhle chvíli, co vysvětlovat..

**
O několik hodin později za mnou přijel Antonio a já ho ze všech sil obejmula a přitiskla jsem se k němu. Usmál se a dlouze mě políbil.
Konečně jsem cítila jeho rty na těch mých. Vnímala jsem jen jeho rty, které ležely na těch mých. Jedna jeho ruka přistála na mém zadku a tu druhou mi vložil do vlasů. Připadám  si jako nejšťastnější holka, i když spolu trávíme minimální množství času.
Chtěla jsem ho. Viděla jsem i chtíč v jeho očích.
,,Miluji tě," vyměnila jsem si s ním úsměv a znovu se přilepila na jeho rty. Svými polibky jsem obdarovávala celé jeho tělo.

,,Jsi tak roztomilá, že bych s tebou chtěl strávit všechen svůj čas. Miluji tě. Miluji tvůj neodolatelně kouzelný úsměv. Miluji tě celou, takovou jaká jsi. Potřebuju tě teď a ta...

Nechala jsem ho dokončit větu. Rychlostí blesku leželo jeho tričko na zemi a po chvíli i to moje. Předemnou se tyčilo jeho namakané břicho.
Hladila jsem ho a on si mě k sobě tiskl. Začal mě líbat, já jsem vesele spolupracovala.. Jeho přítomnost a vášnivé polibky mě naplňovaly.
Po líbačce plné emocí jsme si lehli na postel a jen, tak se k sobě tulili.
Poslouchala jsem jeho srdce, které zrychleně tlouklo. Právě teď nastala chvíle na to, abychom si udělali dobře.. 

 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
62days of relaxKde žijí příběhy. Začni objevovat